Moravští bratří a Martin Luther King
Vždy třetí pondělí v lednu se ve Spojných státech slaví narozeniny Martina Luthera Kinga. Letos narozeniny připadly na 15. ledna, což je skutečně den 89. narozenin tohoto černošského bojovníka za lidská práva. Narodil se totiž 15. ledna 1929 v Atlantě, ve státě Georgia. Letos 4. dubna si pak připomeneme padesáté výročí jeho tragické smrti.
Martin Luther King je často přirovnáván k dalšímu černošskému vůdci šedesátých k Malcomu X. Jeho původní jméno bylo Malcolm Little. Narodil se v Omaze ve státě Nebraska 19. května 1925 a podobně jako King byl zastřelen 21. února 1965. Jeho otec byl rovněž baptistickým kazatelem. Rodině bylo několikrát vyhrožováno členy Ku-klux-klanu, a proto se roku 1926 přestěhovali do města Milwaukee, stát Wisconsin a brzy poté do Lansingu, stát Michigan, kde bylo rodině opět vyhrožováno odnoží Ku-klux-klanu s názvem Černé legie. Ti jim roku 1929 zapálili dům. Roku 1931 byl Earl Little zavražděn a roku 1938 prodělala Louise Little nervové zhroucení, které vyústilo k jejímu umístění do psychiatrické léčebny Kalamazoo. Děti byly rozděleny a poslány k pěstounům. Malcolm a jeho sourozenci svou matku dostali z léčebny až o 24 let později. V roce 1946 byl zadržen při pokusu o prodej kradeného zboží a v únoru nastoupil svůj trest osmi až deseti let ve věznici Charlestown u města Boston. Nejprve byl ateistou, později se přiklonil k islámu. Byl proti korejské válce a prohlásil se za přívržence komunismu, za což na něj FBI vedla spis. Pro americkou společnost se stal známým až roku 1957, kdy byl člen hnutí Nation of Islam Johnson Hinton zbit newyorskou policií. Malcolm X tehdy vedl skupinu muslimů k policejní stanici, kde drželi zbitého Hintona. Policie je odmítala pustit dovnitř, ale když se dav rozrostl na pět stovek, tak dovolili Malcolmovi X vstoupit. On poté zajistil převoz Hintona do nemocnice a dal signál, aby se dav rozešel. Ten ho uposlechl. Tato událost ohromila policisty i novináře. V březnu 1964 Malcolm X oficiálně oznámil, že vystupuje z hnutí Nation of Islam, ale že zůstává muslimem a že založí vlastní organizaci. Dne 21. února 1965 byl zastřelen. Zmíněným pachatelem, zadrženým přímo v sále byl Talmadge Hayer, člen hnutí Nation of Islam, známý též pod jménem Thomas Hagan. Svědkové přítomní v sále poté policii popsali zbylé dva komplice Normana 3X Butlera a Thomase 15X Johnsonona, kteří byli také členy Islámského národa. Všichni tři uvedení pachatelé zapojení do činu, byli obviněni za vraždu či za spoluúčast na ní. Obviněný Hayer zprvu odmítal své zapojení do činu, později však u soudu vypověděl, že střílel na ležícího Malcolma X. Dále tvrdil, že jeho dva komplicové nebyli Butler a Johnson, nýbrž jiné osoby, které ale odmítl jmenovat. Je zajímavé, že pohřeb Malcolma X se konal v kostele církve Boha v Kristu Faith Temple nacházejícího se ve čtvrti Harlem. Malcolm X se setkal s Martinem Lutherem Kingem snad pouze jednou a považoval ho za málo radikálního.
Martin Luther King byl o čtyři roky mladší a měl zcela opačný osud. Dostalo se mu vzdělání. Byl jedním ze tří dětí reverenda Martina Luthera Kinga seniora a jeho manželky Alberty Williams Kingové. Měl starší sestru Willie Christine (* 1927) a mladšího bratra Alfreda Daniela (1930–1969). Ve škole se mu dařilo – přeskočil 9. a 12. stupeň a již v 15 letech byl přijat na Morehouse College. V roce 1948 získal titul bakaláře ze sociologie a v roce 1951 z teologie. Absolvoval postgraduální studium a titul PhD získal v roce 1955 ze systematické teologie na univerzitě v Bostonu. Mezi lety 1957 a 1967 obdržel řadu čestných doktorátů z univerzit po celém světě.
Oženil se 18. ledna 1953 s Correttou Scott a měli spolu čtyři děti. Ve svých 24 letech, v roce 1953, se stal pastorem v baptistickém kostele na ulici Dexter Aveneue ve městě Montgomery v Alabamě. Když v roce 1955 Rosa Parksová odmítla uvolnit svoje místo v autobuse bílému pasažérovi a tím se dopustila trestného činu dle tehdejších zákonů, vedl 382 dní trvající bojkot veřejné dopravy, známý také jako Montgomery Bus Boycott, jehož cílem bylo přinutit společnost ke zrušení rasové segregace. Během tohoto období byl na Kinga vyvíjen enormní nátlak ze strany stoupenců segregace, byl zatčen a na jeho dům byl podniknut pumový atentát, nicméně kampaň byla nakonec úspěšná a vyústila ve zrušení rasové segregace na vnitrostátních autobusových linkách.
King postupoval podle filozofie nenásilné občanské neposlušnosti, kterou předtím úspěšně v Indii používal Mahátma Gándhí. O něco později jen těsně unikl smrti, když byl pobodán nožem při autogramiádě své knihy. Uvědomil si, že organizované nenásilné protesty proti rasistickému systému jižanské segregace (známému jako Zákony Jima Crowa) a za volební právo černošské menšiny povedou k obsáhlé informovanosti prostřednictvím médií. Reportáže a televizní záběry na každodenní ponižování a neprávnost páchané na černoších a na násilí ze strany zastánců segregace vyvolaly vlnu sympatií s hnutím za občanské svobody, které se stalo nejdůležitější politickou otázkou začátku šedesátých let ve Spojených státech. Organizoval a vedl protestní pochody černých obyvatel za právo volit, za ukončení rasové segregace a další občanská práva. Většina z těchto práv byla úspěšně zakomponována do právního řádu Spojených států přijetím zákona o občanských právech z roku 1964 a zákona o volebním právu z roku 1965. Po dosažení úspěchů zákony rušící rasovou segregaci přenesl svou pozornost na obecné postavení černochů v Americe 60. let, a k veliké nevoli tehdejšího prezidenta Lyndona Johnsona začal kritizovat válku ve Vietnamu.
Na jaře 1968 vypukla v Memphisu stávka provozovatelů městských technických služeb. Tuto práci dělali v drtivé většině černoši, byla špatně placená (uvádí se 40-50 ¢ za hodinu), poskytovala minimum zaměstnaneckých výhod a prakticky žádnou perspektivu na nějaký růst, ať už platu nebo kariéry. Martin Luther King se rozhodl přerušit svůj dosavadní program a postavit se za tyto zaměstnance, a tak odcestoval do Memphisu. Běžně v takovýchto případech přebýval v hotelu Holiday Inn, ale v reakci na výtky některých kritiků, kteří Kingovi vyčítali život vyššího standardu, zatímco lobbuje za chudé, mu byl vybrán skrovnější motel. Číslo pokoje, který byl pro něj na poslední chvíli vybrán (č. 306), bylo avizováno a opakováno ze zprávy z dálnopisu několika místními i národními médii.
V roce 1977 prezident Jimmy Carter vyznamenal Martina Luthera Kinga in memoriam Prezidentskou medaili svobody. V roce 1986 byl jeho svátek Martin Luther King Day (slavený ve výročí jeho narození) prohlášen národním svátkem Spojených států. V roce 2004 posmrtně obdržel Zlatou medaili Kongresu.
King je kritizován, že přebíral některé věci bez uvedení pramenu. Závěrečných část projevu I Have a Dream, který byl později mnohokrát vydán v tištěné verzi, je téměř shodná s dřívějším projevem Kingova přítele, reverenda Archibalda Careyho, což je některými autory hodnoceno též jako plagiátorství. Jiní autoři však argumentují tím, že v kultuře amerických černochů je přejímání delších pasáží ze starších děl bez přímého udání zdroje běžným jevem. (Tyto informace o Malcolmu X a Martinu Lutheru Kingovi byly převzaty z Wikipedie.)
Když jsem byl v roce 1968 v londýnském muzeu Madame Tussauds byl zde Martin Luther King spolu s prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym a jeho bratrem senátorem Robertem Francisem Kennedym. Všichni tři zahynuli při atentátu.
Nikde jsem nenašel, že by na myšlení Martina Luthera Kinga měli přímý vliv Kvakeři nebo Jednota bratrská. Kvakeři (angl. Quakers) vznikli během anglické revoluce někdy kolem roku 1650, ale po roce 1660, v době, kdy byli v Anglii pronásledováni, se přesunuli i do Severní Ameriky, kde založili pod vedením Williama Penna kvakerskou kolonii v Pennsylvánii. Věří, že Bůh působí v člověku skrze vnitřní osvícení. Protože kladou důraz na důležitost osobní duchovní zkušenosti, nevytvořili nikdy žádnou centrálně danou věrouku. Bibli mají sice ve vážnosti, ale není pro ně dogmatem, ale spíše záznamem o zkušenosti našich předchůdců, přičemž naším úkolem není hledat jeho nejpřesnější výklad, ale stejný zdroj zkušenosti za tím textem. Nemají kněze, scházejí se v tichu a čekají na Boha, až skrze někoho z nich promluví. Jsou organizováni směrem zdola, odmítají hlasování a rozhodnutí zaujímají na základě všeobecné shody, kdy každý účastník setkání má právo veta. Věří, že skutečná víra se musí projevit v praxi – odtud jejich principy náboženské, morální a společenské. Kvakeři neuznávají autoritu státu, odmítají přísahu a vojenskou službu, ale vystupují také proti rasismu, sociálnímu útisku a jsou aktivní v mírovém hnutí.
Jednota bratrská byla založena roku 1457. Ironií je, že mnoho nevíme o jejím zakladateli Petr Chelčickém. Historik F. M. Bartoš se domnívá, že jméno Chelčický je pouze pseudonym, že se jednalo o zemana Petra Záhorku. Byl proti náboženskému zdůvodňování válek, proti trestu smrti, odsuzoval středověké rozdělení společnosti. Chelčický tvrdí, že světská moc i církev je v rozporu s křesťanskou naukou. V jeho stěžejním díle Síť víry pravé vychází z Lukášova evangelia – o rybolovu na Genezaretském jezeře. Ryby v síti jsou podle něj věřící. Síť je trhána dvěma dravými rybami – papežem a císařem. Záchranu vidí Chelčický k návratu k prvotní církvi, která se řídila ustanoveními Krista a jeho apoštolů (nocturno.net/clanky).
Mezi následovníky Petra Chelčického patří překladatel Nového zákona Bible Kralické Jan Blahoslav, ale i Jan Ámos Komenský. V době protireformace byla Síť víry na indexu a znovu ji dostal do povědomí v roce 1857 František Ladislav Palacký. V roce 1880 přeložil Jurij Anenkov dílo do ruštiny a do světového povědomí se dostala díky Lvu Nikolajeviči Tolstému. Myšlenku nenásilí pak převzal Mahátma Gándhí, který ovlivnil Martina Luthera Kinga.
Aleš Březina - Foto: internet
Prameny - převážně wikipedie: Martin Luteher King, Malcom X, Quakers, Jednota bratrská, Petr Chelčický, Síť víry.
***