Andy Warhol: „Každý si jednou užije svých 15 minut slávy“
Andy Warhol - neuvěřitelně senzibilní, rozporuplná osobnost, americký malíř, grafik, filmový tvůrce, král amerického uměleckého hnutí pop-art a možno uvádět další a další charakteristiky.
Narodil se rusínským rodičům v Pittsburgu, ve státě Pensylvánie, kam jeho rodiče odešli po první světové válce z východního Slovenska, z maličké vesničky Miková. Otec Andrej se živil jako horník a matka Julie se starala o tři syny a domácnost. Datum narození nejmladšího syna Andreje, později Andyho, nelze jednoznačně potvrdit, uvádí se v rozmezí let 1928-31 – nejčastěji 6. 8. 1928. Tehdy bývalo ve zvyku uvádět vyšší věk než bylo pravdou, což vedlo ke snadnějšímu získání zaměstnání a dřívějšímu odchodu do penze. Tuto filozofii zřejmě rodiče vštěpovali i svým synům. Sám Andy Warhol o svém rodném listě prohlašoval, že se jedná o padělek. Andy byl prostě ve všem zvláštní! (Wikipedie.)
Po ukončení studií si změnil jméno z Andrew Warhola na Andy Warhol. Jeho starší bratr Paul o této změně tvrdí, že si umně pohrál se slovní hříčkou jména Warhola a nové jméno mu vzniklo. Jiná verze říká, že nebyl spokojený s představou, že pod jménem Warhola je vnímán od svého okolí jako Slovák nebo Ital. Jako designér se živil reklamou, ale brzy se začal trápit pochybnostmi, že tento způsob je od pravého umění hodně vzdálený. V tehdejším uměleckém světě přežívala filosofie, že seriózní umění nemá mít nic společného s komercí. Chtěl se stát slavným a chápal, že se tak nestane tím, co předváděl. Ve vzpomínkách přátel se zachovala jeho často opakovaná věta „Ach, kdy už budu slavný?“ Galerie ho nechtěly, občasné výstavy neměly úspěch, výsměchem byla výstava v Kanadě, kde se neprodal ani jediný z obrazů. Ovšem přínosem z Kanady bylo objevení básnických sbírek od Leonarda Cohena. Přes všechny peripetie se nakonec Andy slavným stal!
Měl postupně neuvěřitelné množství přátel a známých z nejrůznějších oblastí umění, malíře, obchodníky s uměním, galeristy, hudebníky. Lidé, ke kterým si našel osobní vztah a které miloval, byli vlastně odpad šoubysnysu, měli hvězdné schopnosti, ale neměli hvězdné ego, neuměli se prosadit. Andy byl jiný a za svým prosazením šel zcela důsledně, nikoli však přes mrtvoly. Byl spíše tichý, rozpačitý a neprůbojný, ale i to časem dokázal změnit v uhlazenost a eleganci. U obchodníků s uměním se uchyloval k tomu, že svoje komerční malířské projevy, důsledně ukrýval. Z počátku mu chyběly náměty, ale nikterak se tím netrápil. Soustřeďoval se na to, aby lidé kolem něho se rozpovídali a jemu pak mnohdy stačilo i jedno slůvko, aby v něm vznítilo námět. V té době vůbec nebylo důležité odkud, a jak se námět objevil, bylo důležité jen to, co se objevilo na malířském plátně. Zajímavě z této doby působí odpověď jednoho z jeho uměleckých přátel, kterého se ptal na nějaký možný námět. „Proč nenamaluješ pár krav, jsou tak báječně pastorální a jejich obraz prostupuje celé dějiny umění?“ Otázka se zdá hodně divná, je ale pravdou, že Andy Warhol poslechl a výsledek? Úžasné, obrovské růžové kravské hlavy na žlutém pozadí! Pastýřské a idylické!
Přibližně v 50. letech maluje doposud neznámý umělec Warhol svoje slavné plechovky s polívkou. Mnozí vůbec nevěděli, co si o tom mají myslet. Jiný jeho přítel: „No, znal jsem Tě jako komerčního výtvarníka a teď se s Tebe stal malíř a přesto pořád maluješ komerční náměty.“ A opravdu to tak začalo a bylo. Andy povýšil předměty komerčního světa na uměleckou příčku. Začal malovat předměty běžného života, masově používané ve společnosti – všem při pohledu na jejich ztvárnění bylo ihned jasno, nikdy nebylo potřeba něco složitě vysvětlovat. Když plechovky s polívkou od společnosti Cambell Soup Company, tak to opravdu byly plechovky s polívkou, když dolarové bankovky, tak peníze, které Warhol miloval, když zelené láhve, tak skutečně láhve na coca colu.
Začal se věnovat i portrétnímu umění a opět nebylo pochybností, na plátnech se objevovaly všem známé osobnosti, Marilyn Monroe, Elvis Presley, Muhammad Ali, Elizabeth Taylorová a další. Vliv na společnost, která tyto malby vnímala, byl ohromující. Mladé holky se oblékaly jako Kleopatra Elizabeth Taylorové i včetně egyptského malování očí a ofinového účesu. Kluci se zhlédli v oblékání Elvise a dopady šly mnohem dál. Celou tuhle dobu ovlivňovala i móda z Anglie, krátká italská saka, špičaté boty a to vše Warhol dokázal ze svých obrazů přenést masově do společnosti. Večírky z té doby si vůbec jinou módu nepřipouštěly. A byly tehdy i jisté šokující módní momenty, třeba když si někteří extrémní umělci zastrkávali za konce košilových rukávů kusy obyčejných záclonových krajek a vytvářeli tím dojem nákladného krajkoví.
Začalo osobní přátelství a obdiv k Micku Jaggerovi a skupině Rolling Stones, jeho portrét a návrhy obalů pro jejich alba. Začala spolupráce s hudební skupinou Velvet Underground a Andyho obal na jejich album – proslulý žlutý banán s nápisem Peel Slowly and See a po opatrném odloupnutí nálepky, objevení banánu v barvě růžové. 16. 12. 2006 prodal jistý sběratel W. Hill demo verzi LP The Velvet Underground and Nico za 25200 dolarů, přičemž ji původně vlastnil z blešáku za 0,756 dolarů. Ale začala i závislost na drogách, nejvíce na amfetaminu, začala módní vlna s tímhle medikamentem hubnout a tím mládnout, ale také se dostávat do neuvěřitelné workoholické nálady a výdrže v každé prováděné činnosti. Amfetaminu podléhala celá Factory. V roce 1964 vešla do Factory usměvavá neznámá žena a prostřelila pistolí tři ze čtyř obrazů Marylin Monroe – dvě Marylin modré a jednu oranžovou, pak odjela výtahem pryč.
V roce 1968 vešla do Factory další žena, spisovatelka a herečka Valerie Solanasová, zakladatelka Společnosti pro likvidaci mužů a těžce postřelila Andyho. Smrtelně zraněného několik hodin operovali a podařilo se, vrátit ho zpět do života. „Děsí mě představa, že se dostanu do špatné nemocnice a umřu anebo do dobré, ale ke špatnému lékaři a umřu“ – takové měl Andy myšlenky po celý svůj život a smrti se bál. Sanitka, která ho odvážela na operaci, prý vyžadovala navíc 15 dolarů za spuštění majáku.
Co se skutečně dělo ve Factory vnímal Andy výhradně jen z novinových článků, které zvláštní život v ateliéru popisovaly téměř denně. Objevovala se slova jako výstřednost, podivnost, banalita, puritánství, excentričnost, sex, homosexualita, nahota, extáze, drogy, pistole, transvestité, střelba, porno filmy, rock’n’roll, a jim podobná a vše to bylo hodně pravdivé. Andy žil tak nějak na okraji všeho toho dění, často si kladl otázku „O čem to vlastně bylo? A myslel tím vlastní život. Prohlašoval: “Jsem obyčejně pasivní, beru věci tak, jak jsou. Pouze se dívám, pozoruji svět.“ Zemřel 22. 2. 1987 na komplikace po zcela banální operaci, snad žlučníku. Dostal se do špatné nemocnice anebo do rukou špatného lékaře? To už se neví, ale každopádně se ví, že povýšil komerční předměty a vytvořil s nimi dokonalé umění pop-artu.
Prameny: Andy Warhol – výstava 2017 Praha, P. Hacketová: Popismus-2016, A.Warhal: Od A k B a zase zpátky aneb filosofie A.Warhola – 2015, informace internet, konzultace s městskou knihovnou Praha, Smatana-Jánošíci s těžkou hlavou-2010, dávná návštěva Medzilaborců.
Jana Fafejtová – Praha
Foto: Andy Warhol -Painter - biography.com
Elvis I a II; AGO -Toronto
***