Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo
O Oldřichu Daňkovi, autoru divadelní hry toho moc nevím. Jeho hlavní tvorba pochází z let 1969-1987, kdy napsal sedmnáct z pětadvaceti divadelních her. Narodil se v roce 1927 v Ostravě, kde i s divadlem začínal a zemřel v roce 2000 v Praze. Působil rovněž v divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Klicperově divadle v Hradci Králové a ke konci života v Praze. Hru Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo napsal v roce 1983. Jedná se o čtyři příběhy z historie.
V prvním athénském a tentokrát zároveň v slovenském podání hráli Mižu Matejkovičová a Vladko Straka. Ten se odehrává roku 322 před našim letopočtem. Teukros, syn slavného soudce, přijíždí za hetérou Fryné, aby spatřil její tělesnou krásu. Místo toho objevuje krásu duchovní.
V druhém příběhu, který je z Uher, hrají Zuzana Novotná abatyši kláštera Dominikánek a Jan Šmíd krále Ladislava IV. Příběh se odehrává roku 1287, čili devět let po bitvě na Moravském poli. Vyjadřuje spíš vnitřní konflikt Alžběty, která v rozhovoru s králem Ladislavem nejprve dominuje, později ztrácí svoji suverenitu a nakonec volí nejistotu.
Třetí příběh flanderský pojednává o rozhovor kronikáře Jeana Froissarta a Filipy Henegavské, manželky Eduarda III. Hrají Lenka Nováková a Martin Bonhard. Královna má více zájmu o kronikáře než o jeho psaní a ten dělá, jako že její snahy nechápe.
Ve čtvrtém příběhu českém hrál opět Jan Šmíd a partnerkou mu byla tentokrát Lenka Kimla. Jedná se o poslední noc před bitvou u Lipan v roce 1434. Prokop Holý ví, že jde na smrt a místo aby se soustředil na bitvu, ho přijde navštívit milující nevěstka. Pravda, Prokopu Velikěmu se říkalo také Holý, protože mu nerostly vousy. Jan Šmíd měl patřičný plnovous, jak mívali táborští kněží, ale jinak se jednalo o zajímavý dialog, asi nejsilnější z celého večera.
Nové divadlo uvedlo tuto hru již potřetí a vždy je mezi tím řádný časový odstup. Tentokrát to bylo sedmnáct let. Mezitím se toho hodně stalo a změnilo. Trochu mně vadilo, že hra nebyla aktualizována. Vždyť mnohé dialogy volaly přímo po falešných zprávách či alternativních faktech, které přímo volaly po zapracování do hry. Vždyť Oldřich Daněk psal hru o husitském vojevůdci v době, kdy se za pravdu muselo také něco obětovat.
Aleš Březina
***