Vlk z Královských Vinohrad na Torontském filmovém festivalu EU
Již několik let mne fascinuje European Union Film Festival – Toronto, jak se tento festival pořádaný zastupitelskými úřady Evropské unie jmenuje. Zvláštností je, že zde můžeme vidět filmy, které se v kinech nebo na ostatních festivalech neobjevují. Jsou zde zastoupené i země, které nejsou filmařsky známé jako Lucembursko či Malta, ale bohužel chybí země, které v EU nejsou, jako některé země bývalé Jugoslávie nebo Švýcarsko, Norsko či Island. Letos ještě bude zastoupen anglický film komedií Rachel Tunnard Adult Life Skills (Životní umění v dospělosti).
Zahájení festivalu připadlo v tomto roce Maltě, která ve čtvrtek 9. listopadu uvede film Gozo o mladé dvojici, která se přestěhuje na malý ostrov Gozo. Snímek trvá 80 minut, byl natočen v roce 2016 a bude v angličtině. Závěrečný film pochází z Estonska. Dissidents (Disidenti) je o třech estonských chlapcích, kteří utečou ze Sovětského svazu do Švédska. K jejich překvapení je však nečeká sladký život, ale musí začít pracovat. Kuriozní na filmu je, že ve filmu se hovoří estonsky, finsky, švédsky, rusky a anglicky.
Prvním filmem, který jsem od Jana Němce viděl byli Mučedníci lásky z roku 1966. Dnes je poměrně obtížné se cokoliv o tomto filmu dovědět. Jednalo se o tři povídky Pokušení manipulanta, Nastěnčiny sny a Dobrodružství sirotka Rudolfa. Snad poprvé se ve filmu objevují Marta Kubišová a Karel Gott. Všechny tři povídky spojuje touha po lásce a její absence ve světě. Ve stejné době natočil Němec ještě O slavnosti a hostech. Jan Němec k tomu řekl: „Abstraktní postavy ve filmu jsme s Ester Krumbachovou napsali kvůli boji s cenzurou. Neměli bychom šanci film točit, kdyby byl víc konkrétní. Použili jsme uměleckou stylizaci, abychom zmátli komunistickou cenzuru, aby hned nepoznali, že je film namířen proti nim. Ale našli něco, s čím jsem nepočítal. Ve filmu je postava hostitele, kterého hraje náš kamarád Ivan Vyskočil. A jeden z cenzorů řekl, že vypadá jako Lenin a že se snažíme zesměšnit Lenina a principy leninismu. Pak mi došlo, že jsou si podobní. Cenzoři tohle použili jako podklad pro zákaz filmu.“ Ve filmu tehdy hrály známé osobnosti. Kromě Ivana Vyskočila i Zdena Škvorecká, Evald Šorm, Jiří Němec, Dana Němcová, Jan Klusák a další. V květnu 1967 vystoupil v Národním shromáždění ČSSR poslanec Jaroslav Pružinec s interpelací, v níž kritizoval filmy Sedmikrásky a O slavnosti a hostech, prohlásil o nich, že „nemají s naší republikou, socialismem a ideály komunismu nic společného“ a požádal o jejich stažení z kin. Vláda sice jeho výtku odmítla, ale oba filmy postihlo omezení v propagaci a distribuci. Skupina režisérů na to reagovala protestním dopisem, který byl veřejně čten na IV. sjezdu československých spisovatelů a který patřil mezi spouštěče výrazného opozičního hnutí v řadách kulturních pracovníků v době před začátkem pražského jara (wiki).
Je zajímavé, že se prakticky nikde o Janu Němcovi nepíše v souvislosti s rokem 1968 ani o filmu z roku 2009 Holka Ferrari Dino. Jan Němec v srpnu 1968 natočil dokument o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Materiály propašoval do Rakouska a když mu rakouská televize za ně nabízela obrovské peníze tak prohlásil: „S utrpením vlasti se nekšeftuje! Film dostanete zadarmo, ale nikdo na něj nesmí uplatňovat copyright.“ Později pak tvrdil, že se mu podařilo to, co se nepovedlo nikomu z velkých režisérů. Jeho film viděla během 48 hodin víc než miliarda lidí na celém světě. V roce 1974 byl přinucen k emigraci. Žil ve Francii, Německu, Velké Británii, Švédsku a USA. V osmdesátých letech navštívil Toronto, kde uvedl spolu se spisovatelem Arnoštem Lustigem svůj druhý film Démanty noci (1964).
Vlk z Královských Vinohrad je Němcovým posledním filmem. Jan Němec zemřel 18. března 2016, den před koncem natáčení. Film dokončil pomocný režisér Tomáš Klein. Podobně jako v Mučednících lásky se jedná o tři povídky. Příběh vyprávěný Karlem Rodenem sleduje režisérovy osudy od festivalu v Cannes v roce 1968 do Karlovarského festivalu v roce 2015. Poprvé byl uveden na tomto festivalu o rok později, kde dostal zvláštní uznání poroty spolu s rumunsko-švédským snímkem U trati.
Slovensko je zastoupeno filmem Jana Hřebejka Učiteľka, který jsme mohli vidět již letos na jaře při festivalu českého filmu. Film je sice situován do Bratislavy do osmdesátých let, ale hovoří se zde i o nadčasové korupci. Zuzana Mauréry v hlavní roli učitelky využívá rodičů svých žáků k vlastnímu prospěchu. Pouze někteří se dokáží tomuto tlaku vzepřít.
Filmy na festivalu Evropské unie budou promítány zdarma, ale můžete si lístky zajistit dopředu za symbolický poplatek. Jsem rád, že Satellite se stal letos oficiálním mediálním partnerem tohoto festivalu.
Mimo festivalu EU bychom ještě rádi upozornili na dvě promítání: V pátek 10. listopadu 2017 se budou na pořadu v kině Regent (551 Mt. Pleasant Rd., Toronto) dva filmy Náš Vašek – O moci bezmocných. Dosud neznámé dokumenty o vztahu české a polské opozice a Bratříček Karel. Co vlastně Karel Kryl znamenal pro lidi v Polsku. Projekci bude přítomná i režisérka Krystyna Krauze. Lístky lze zakoupit na www.ekran.ca. Díky českému konzulátu budou moci filmoví diváci v Torontu vidět v sobotu 25. listopadu 2017 v 16 hodin v kině Revue (400 Roncesvalles Ave., Toronto) film Julia Ševčíka Masaryk. Film vypráví o krizových obdobích ministra zahraničí exilové vlády Jana Masaryka. Soustřeďuje se hlavně na období před druhou světovou válkou. Film získal rekordních dvanáct českých lvů, což je největší filmové ocenění v ČR.
Aleš Březina
