Léto na Kuksu 2017
Z různých příruček se můžeme dočíst, že vesnice Kuks se nachází mezi městy Dvůr Králové nad Labem a Jaroměří ve Východních Čechách v okrese Trutnov a že zde žije 263 obyvatel a obcí protéká Labe, které spíše připomíná malý potůček než jeden z evropských veletoků.
Poprvé jsme sem zavítali někdy v polovině 90. let. Byly to spíš ruiny než perla východních Čech, ale již tehdy působily a snad nikdy nepřestaly působit svým kouzlem sochy Matyáše Brauna a barokní lékárna, které jako zázrakem přetrvaly tři sta let. Rozsáhlý barokní komplex staveb v kulturní krajině na obou svazích nad řekou Labem dal postavit podle projektu Giovanniho Battisty Alliprandiho majitel zdejšího panství František Antonín Špork v letech 1692–1724.
Na jaře roku 2011 měla Maria výstavu v Hradci Králové a při rozhovoru pro zdejší rozhlas se paní redaktorka zmínila o nedalekém Kuksu. Po příchodu do vesnice jsme byli poněkud bezradní. Mnoho se tady nedělo a tak jsme se zastavili u muzea veteránů, kde byly motory, přístroje, staré motorky a šicí stroje. Po chvíli nás pozval místní sympaťák k sobě do domečku na levém břehu Labe k sobě a začal vyprávět příběhy o hraběti Šporkovi, Matyáši Braunovi a o mědirytci Michaelu Heinrichu Rentzovi, který se narodil v Norimberku 1698 a zemřel na Kuksu o šedesát let později. Představil se jako Stanislav Bohadlo a při tom nám ukázal divadlo plné loutek naproti jeho domu. Vzpomněli jsme si na Jana Komárka, který před léty hrál s loutkami zde v Torontu a kterého znám z dětství v Praze. Maria jen povzdechla, že by to bylo něco pro Komárka a v tom zazvonil telefon a jak praví přísloví: My o vlku a vlk za humny. Tentokrát by se dalo říci, že my o Komárkovi a Komárek na drátě.
Krátce po návštěvě Kuksu v roce 2011 se již v únoru 2012 objevují Mariiny obrazy inspirované sochami z Kuksu na výstavě Memento Mori v torontské Loop Gallery, dále na retrospektivní výstavě v Ostravě 2014 a opět v Loop Gallery 2016. Výstavě v Rentzově muzeu pak předcházela podobná instalace při noci kostelů ve výstavní síni modlitebny ČCE v Praze-Vršovicích.
Co vlastně Marii k zájmu o Kuks přivedlo? „Byl to po první návštěvě to, čemu se říká genius loci – atmosféra místa. Celé architektonické pojetí a umístění v krajině spojené s myšlenkou lázní, zábavou hostí a zároveň starost o péči o nemocné a umírající lidi, veterány v nemocnici. Samozřejmě mne uchvátily sochy Ctností a Neřestí Matyáše Brauna svým duchovním nábojem, jeho Betlém v Novém lese a nedaleká moderní Křížová cesta.“
Skutečností je, že Kuks letos postihla také pohroma. Kdysi proslulé lázeňské město přišlo náhle o vodu. Při vrtání studny v obci, zřejmě došlo k proražení podlaží a podzemní vody odtekly neznámo kam. Kaskády tedy zůstavají suché a otázkou je, jestli víno, které by zde mělo téci v době vinobraní tuto ztrátu dokáže nahradit.
Desetidenní uměleckou aktivitou od 10. do 20. srpna 2017 byl plenér, kdy na Kuksu tvořili také architekt, fotograf a keramik Miloš Šedivý, Oleksandr Petrovič Milovzorov, jeho dcera Oksana, jež působí v italském Urbinu, Magdalena Lazar-Masierová, která žije nyní v Polsku, výtvarnice a patriotka z Kuksu Marie Bukovská, výtvarnice a bývalá profesorka OCADU v kanadském Torontu Maria Gabánková, profesorka akademie v lotyšské Rize Jevgenija Loginová a její manžel Anatolij Borodkin, který loni ohromil rozsáhlým cyklem Braunův Betlém a Katja Sokolová-Zyzaková z Varšavy. V závěru plenéru přijela její dcera fotografka Manja, která plenéry dokumentuje. Rovněž se zúčastnila mladá talentovaná jičínská výtvarnice – sklářka a studentka UMPRUM Dominika Petrtýlová.
Duchovním otcem plenéru je malíř a architekt s ukrajinskými kořeny Michail Ščigol, který před sedmi lety stál u jeho vzniku v Jičíně. „Doufám, že najdu další střípky k pochopení podstaty a genia loci barokního Kuksu, které se snažím už dvacet let vyjádřit, a stále se mi to ještě nepodařilo,“ říká pro MF-Dnes jedenasedmdesátiletý Ščigol, který žije a tvoří v Železnici na Jičínsku.
Nutno zmínit i skvělého manažéra, rovněž z Jičína, Miloše Starého, který celý projekt organizuje. Závěrečné vernisáže výstavy se zúčastnil i hradecký primátor MUDr. Zdeněk Fink.
Ještě se dveře za plenérem nezavřely a již zde byl barokní festival Theatrum Kuks. Samotný festival v Kuksu trval od středy 23. 8. do neděle 27.8. 2017. Začal lesní erotickou němohrou Isabelly Andreini - Geisslers V borůvčí. I když již odpoledne před tím byla ve Dvoře Králové chůdařská pozvánka: několik obrazů ze slavné učebnice učitele národů v pouliční úpravě pro zvídavý (o)kruh diváků.
Originální byla Kateřina Prášilová z Jaroměře a svým projektem, kdy ze své sukně vytvořila maňáskové divadlo a dva maňásci se hádají. Jeden představuje muže druhý ženu a zároveň neštěstí.
Během festivalu se konala i řada koncertů vážné hudby, barokní hudby Adama Michny z Otradovic, sborového zpěvu, výtvarných a hudebních dílen, loutkových představení, dialogů mezi dvorským životem a životem poustevníků a také barokní hostina v restauraci Baroque.
Přes rušivé opravy mostu se pod jeho oblouky i letos konala Bibliotheca Abbé Libanského a Barbary Zeidler, která oživuje slavnou šporkovskou knihovnu. Z knihovny si můžete vybrat knížku do které Abbé dá razítko. Přiznám se, že jsem několikrát nahlédl na některé tzv. škváry či červenou knihovnu a nemohl jsem se od toho odtrhnout. Nádherné dialogy, touha po lásce v celé čistotě, zkrátka nádhera v dnešním komplikovaném světě. Hned bych si nějakou odvezl do Kanady, ale limitovaná váha zavazadla mně to nedovolila.
Aby nezůstalo jen u minulosti. Naprosto současné byly Sloupky Evy Turnové, baskytaristky a zpěvačky od Plastiků. Velice často byly inspirované saxofonistou Vratislavem Brabencem a jeho příběhy.
Jestliže v úvodu byla touha Marie proměnit sochy Matyáše Brauna do současnosti, pak oživlé sochy v Rentzově muzeu o tom vypovídají. Šporkův na první pohled někdy marný souboj se světskou a církevní mocí, vypovídal až eschatologicky o životě, o hodnotách, které přesahují náš pozemský život a tento zápas má své pokračování i v 21. století.
Aleš Březina a Maria Gabánková
Foto: Maria Gabánková
Kuks, Praha, Toronto, srpen 2017
***
