Zelený poklad jižní Moravy – Národní park Podyjí

A co že je na zdejší přírodě tak super vzácné? – Jednou větou, příroda si tu excelentně pohrála. Posuďte sami.

Pravda, chybí tu opravdové hory, přesto teplotní rozdíly mezi převýšením pouhých 200 metrů činí až úctyhodných 15 stupňů Celsia. Tohoto jevu pak prospěchářsky využívá fauna a flóra. A to jak ta teplomilná, tak i ta horská. Navíc, Dyje tu tvoří takzvaný ekokoridor, kudy migrují bez ohledu na kvóty od jihovýchodu panonské druhy, od západu zase ty chladnomilné.

V roce 1991 bylo kaňonovité údolí řeky mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem vyhlášeno národním parkem. Je takřka zapomenuto, že se o něj, jakož i o zachování zdejší přírody, zasloužil rakouský občanský spolek pro záchranu Podyjí. Naštěstí se v osmdesátých letech minulého století podařilo zabránit chystané stavbě přehrady Býčí skála. Ta by měla pro ekosystém říčního toku Dyje nevratně zničující účinky.

Tahle nedávná historie stále přetrvává ve vzpomínkách pamětníků. Ti pamatují ještě doby, kdy

se tu z hlásek a maskovacích úkrytů ozývalo spiklenecké „tady sokol, tady sokol, prohledejte čtverec G4“. Tajuplná odpověď na sebe pak nenechala dlouho čekat: „Tady orel, tady orel, narušitel nezjištěn.“ Komunistický režim zde spustil Železnou oponu údajně jako ochranu před imperialistickými agresory, ve skutečnosti tímto ještě více opevnil koncentrační tábor zvaný Československá lidově demokratická republika, později tzv. socialistická, koncentrační tábor pro vlastní národy. A za ono ženijně-technické zařízení, které v padesátých letech tvořily vražedné dráty vysokého napětí, později změněné na signální, se normální smrtelník nedostal. Toto území naší vlasti představovalo jakousi terra incognita, sousedními Rakušany přezdívané Niemandsland. I přírodovědný průzkum zde mohl probíhat jen na zvláštní povolení a pod dozorem ozbrojenců. Po nich tu dnes zůstalo jen málo: torzo zátarasů v Čižově a několik visutých mostů. A úzký most z Hardeggu přes Dyji už má zase ty u mostů běžné příčné trámy, tedy to, po čem se dá chodit a jezdit, to, co činí most mostem.

Znojemsko, Podyjí nevyjímaje, patřilo do Sudet, do oblasti s převažujícím německy mluvícím obyvatelstvem. Ještě dnes to potvrzují kamenné památky a jména místní i příjmení lidí žijících. Mnohé z kulturního dědictví je zapomenuto, mnohé odvál čas. Jednoho sudetského rodáka si však zdejší rádi připomínají. Vnáší sem totiž jakýsi punc světovosti. Ano, po Charlesovi Sealsfieldovi alias Karl Anton Postlovi, spisovateli a katolickém misionáři mezi severoamerickými indiány je pojmenováno i výrazné vyhlídkové místo.

K Podyjí na Znojemsku neodmyslitelně patří vinice, vinné sklípky a pochopitelně vinaři. Ochutnat zde můžete především zlatavé doušky. V sudech akátových, dubových i nerezových totiž zraje převážně bílé víno. Mnohaletá tradice a konzervatizmus této profese určují zvolené odrůdy. A tak místní dávají přednost ryzlinku rýnskému a vlašskému a rulandskému bílému i šedému.

Pokud jste doposavad zastávali názor, že vinařství je pouhé specializované řemeslo, pak při dramaturgicky propracovaném představení zvaném „ochutnávka vín“ rychle změníte názor. Ano, tady nemůže jít jen o rutinní činnost, tady jde přece o kumšt. O umění člověka v symbióze s tajemstvím půdy, s po staletí šlechtěnou rostlinou a se sezónními náladami přírody. Umění, jehož konečným produktem je pak sám nápoj pravdy.

Nuže, sepětí s přírodou a péče o krajinu jsou u vinařství zcela zřejmé. V případě ochrany divoké přírody národního parku je však potřeba návštěvníkům i místním stále něco vysvětlovat. Zkrátka, informační servis je tu nezbytností. Například, proč je nutné čelit zarůstání vzácných vřesovišť s koniklecem velkokvětým, křivatcem českým či kudlankou nábožnou a dudkem chocholatým. Proč je nutné omezovat v určitých zónách parku s výskytem užovky stromové, ještěrky zelené, jasoně dymnivkového, pryšce hranatého, kýchavice černé či vydry říční lidské aktivity. A konečně, proč je smyslem a cílem parku rozšiřovat území přenechané volnému přírodnímu vývoji, kteréžto v současnosti poskočilo z třiceti procent v době založení parku na dnešních procent sedmačtyřicet.

Pozitivní vztah k přírodním hodnotám patří k základní výbavě kulturního člověka. Vyznačuje se umírněností, respektem a pokorou. Neměli bychom na to, při naší lidské rozpínavosti a touze vše si podmaňovat, zapomínat. Ale tohle milovníkům vín a přírody vysvětlovat není třeba.

Miroslav Petr, Hradec Králové.

Květen 2017

***