Kanadská reflexe

Myslím si, že každý z nás, Kanaďanů, by měl jednou za svůj život navštívit hlavní město Kanady – Ottawu  - prvního července, tedy v den jejího zrození. Oslavy to jsou vždy velice mohutné, já jsem si svoji návštěvu již odbyla, a řeknu vám, byla to jedna z nejkrásnějších zkušeností a zážitků mého dosavadního života!  Proč to tak cítím? Představte si, že se nacházíte v  nějakém restauračním, nebo větším domácím prostředí s mnoha lidmi kolem sebe, většinu z nich sice neznáte, ale přesto zde panuje uvolněná atmosféra, neformálnost, až skoro nespoutaná veselá zábava, bez problému se vám se všemi komunikuje i žertuje a je tím i snadné plně prožívat probíhající okamžiky.  Jak vám to zní? Úplně magicky, že? A teď si toto prostředí promítněte do velikosti města Ottawy. Neskutečné? Ano, i já jsem to zprvu tak cítila, když jsme chodily (moje sestra, obě dcery a já) po zaplněných ulicích a chodnících města. Oblečeny do červeného, celý svět se nám jevil v růžovém oparu, bezproblémový, prožívala jsem pocit sounáležitosti, momenty pohody a spokojenosti. Na místo aut silnice byly přeplněny živými tvory a tvořícími se hloučky lidí, kteří sdílejí stejné zaujetí pro určitou věc, vede psychologicky k získání pocitu jistoty, že někam patříme. Bez rozdílu barvy pleti. Tento pocit jistoty a sounáležitosti byl oním stěžejním vjemem tohoto dne.

S naším výletem bylo ale také spojeno pár problémů, jednak s ubytováním, i když jsem hotelový pokoj hledala již kolem Vánoc. Dostala jsem jen na jednu noc a byl kousek za městem, což nevadilo, ale na druhou noc volná postel nikde nebyla. Často jsem slyšela: „Ubytování na tyto dny si musíte shánět již rok předem“! Hmm, dobrá. Nechtěla jsem tomu věřit, co slyším, ale když jsem potom viděla ty tisíce návštěvníků, tak jsem uvěřila. Takže jsme v Ottawě zůstaly celý den, naše saky paky byly poskládány v autě, ale ráno jsme musely řešit další problém. Parkování!! Stálo nás to pár hodin ranního spánku, ale ještě před šestou jsme přijely ke známému městskému tržišti ByWard market a pár míst k zaparkování se zde ještě našlo, hurá! Nechodila jsem však každou hodinu házet dolary do časového měřidla Oni mně zas nezapomněli poslat později účet. A co s načatým brzkým ránem? Nejdříve vydatná snídaně, následovala procházka městem, tolik se toho tady dá vidět, kde začít? V deset hodin začínal program na Parliament Hill, měly jsme to tak akorát. Zůstaly jsme samozřejmě i na večerní ohňostroj a kolem půlnoci jsme se vydaly na cestu zas o kus dál s tím, že cestou u každého ubytovacího zařízení zastavíme, snad se někde nocleh najde. Měly jsme ale smůlu, nikde nic, takže asi kolem čtvrté ráno jsme dorazily do historického města Kingston, ležícího u jezera Ontario, kde jsme měly sice ubytování rezervované, ale s nástupem až kolem poledne. Rozhodly jsme se proto pospat si pár hodin v autě poblíž Tim Horton, na parkovišti. Bylo to velmi šikovné místečko, hned blízko k ranní dobré kávě, haha! Jak mladí tak i staří k Timovi si rádi zajdou, pro mne je náhražkou za evropské cukrárny a kavárny, i když se to srovnat plně nedá, najdou se skoro na každém rohu a věřím, že i vy si tam pro/na kafe rádi zajdete a koupíte někdy i nějaký ten koláč k tomu, pokud nám to svědomí dovolí, že?

Kdo to byl Tim Horton?  Takže tedy, Tim, narozen v Cochrane, Ontario, 1930, byl kanadský velmi úspěšný hokejista. Premiéru na ledě, coby profesionální hráč, měl v roce 1950 a jeho prvním klubem bylo Toronto Maple Leafs, později hrál i i za jiné NHL kluby. Jeho hokejová kariéra trvala až do jeho smrti v roce 1974, kdy zřejmě pod vlivem alkoholu po oslavách vítězství svého klubu a rychlé jízdě, na dálnici u St. Catharines, Ontario, havaroval. První Tim Horton donut shop, se svým  obchodním partnerem, otevřel v roce 1964 v Hamiltonu, Ontario, na Ottawa  Street. Dnes tam před ním stojí velká jeho socha, nemůžete místo minout. Byznysu se dařilo a v době jeho smrti, jak statistiky ukazují, bylo Timů v Kanadě již 40, v roce 2013 rovných 4600!!  Po jeho smrti jeho obchodní partner odkoupil od rodiny podíly a podnikání se daří dál! Dnes už si nedovedeme představit ani jedno nákupní středisko nebo ulici, kde bychom někde v blízkosti nezahlédli jeho poutací logo, určitě by nám scházel! Dalo by se skoro říci, že je jedním ze symbolů Kanady. Když  přiletí na návštěvu moji vnuci z Hong Kongu, jejich první cesta je vždy k Timovi!

Za ušetřené peníze za nocleh jsme se pak vydaly na nezapomenutelnou večerní projížďku lodí po Ontarijském jezeře kolem Thousand Islands  (Tisíc ostrovů). Moje sestra, žijící v Čechách, byla zážitky přímo nadšená a kafe od Tima přímo miluje!

Jak jsem slyšela, tak letošní oslavy byly vskutku velkolepé. A nejen v Ottawě. Pořádala se kulturní představení, nescházela bohatá květinová výzdoba v barvách červené a bílé a kam oko dohlédlo visely vlajky. I já jsem si jednu pověsila, ale ne tu, co mi poslal poštou zdejší poslanec ve vládě. Brala jsem to jako příkaz. Že jsme museli mávat prapory na 1. máje, chodit v průvodu a ještě k tomu s pionýrským šátkem kolem krku, toho bylo dost, to stačilo. To, že jsem svojí vlajku vyvěsila, bylo moje svobodné rozhodnutí. A kde jsem slavila? Správně po kanadsku - na chatě! Koupila jsem si k tomu Molson Canadian Beer (pivo) a dortík s červeným a bílým krémem. Víte, že  Molson Brewery (pivovar) je nejstarším pivovarem v Severní Americe a pořád se zde ještě pivo vaří? Založil ho John Molson, který jako osmnáctiletý v roce 1782 připlul z Anglie do Kanady, usadil se v Montrealu a v květnu 1786 už bylo první pivo na světě! Byl to podnikavý mladý muž, v té době v Montrealu žilo hodně Angličanů a Irů, ceny vína, rumu a portu rostly, a tak ve výrobě piva uviděl svoji příležitost. To se mu vyplnilo, pivo šlo na odbyt, není se čemu ale divit, když se láhev prodávala za pět centů!! Nezůstal ale jen u výroby piva, brzy otevřel i pilu. Molson byla také první společnost s parními loděmi převážející cestující a zboží mezi Quebekem a Ontariem. Založil i banku, která později splynula s Bank of Montreal. V jeho šlépějích pokračovali jeho tři synové.

Aspoň trochu z historie… Jak se asi určitě všichni pamatujeme ze školy z hodin zeměpisu, objevení Ameriky se přičítá italskému mořeplavci, navigátoru, dobyvateli a kolonizátorovi Christopheru Kolumbusovi. Pod záštitou katolických španělských monarchů se celkem čtyřikrát plavil přes Atlantický oceán a přičinil se tak o permanentní evropskou kolonizaci Nového světa. Při jeho první plavbě v roce 1492 připlul k břehům Ameriky, namísto do Japonska, kam měl původně namířeno. Sice Vikingové v jedenáctém století také připluli ke severozápadním břehům Ameriky, ale nezaložili zde žádnou osadu. O pět let později po Kolumbovi, dalšího italského mořeplavce, Johna Cabota, zplnomocněného anglickým králem Henrym VII, vítr přivál ke stejným břehům a připisuje se mu i první průzkum jejího vnitrozemí. Pro Francii, v roce 1534, uplatňuje nárok na kus Nové země Jacques Cartier, který přistál na Gaspé Penninsula (poloostrov) a kam se i za několik let  vrací a zakládá zde kolonii. Byl to on, kdo pojmenoval Kanadu a to z původního indiánského slova Kanata, což znamená vesnice. O padesát let později (1583) dobrodruh, voják, cestovatel i námořník Sir Humphrey Gilbert po několika neúspěšných výpravách připlouvá na Newfoundland a uplatňuje nárok pro Anglii. Důležité místo v kanadské historii patří Francouzi Samuelu de Champlain, Otci Nové Francie  – navigátor, kartograf, průzkumník, zeměměřič, etnolog, diplomat i kronikář, který jako první zmapoval přesně a podrobně pobřeží a pomáhal i s jeho osídlením v počátcích 17. století. V roce 1608 založil francouzskou kolonii v místech dnešního Quebec City, kde i on sám po zbytek svého života žil. Jako průzkumník se dostal mj. až ke Great Lakes (Velkým jezerům) a všechny své cesty poctivě zakreslil a zaznamenal. Byl to ale také první Evropan, který použil pušky (powder guns) v bojích s Indiány (Iroquois). Důležitá bitva se odehrála u Quebec City v roce 1759 mezi Francouzi a Angličany, známá jako Battle of the Plains of Abraham,  nebo i jako Battle of Quebec, kde Angličané zvítězili a toto vítězství mělo velký vliv na pozdější uspořádání Kanady.

První červenec roku 1867 je dnem, kdy se tehdejší provincie New Brunswick, New Scotia, Quebec a Ontario spojily a zformovaly The Dominion of Canada, britskou zámořní  državu, v dnešní době již samosprávný stát v britském společenství národů. Jako hlavní město byla vybraná Ottawa, původní jméno Bytown, kvůli svému centrálnímu položeni. V té době byla průmyslovým městem, dřevařský průmysl se vzmáhal, pil přibývalo a stavěla se železnice. Dnes je to naopak – žádný průmysl, jen vládní budovy, university a překrásné okolí. První prime minister byl Sir John A. MacDonald. Ostatní provincie vstupovaly do konfederace postupně, jako poslední byly Nunavut (1999) a Newfoundland (1949). A mohla bych psát a psát…Historie Kanady je určitě velice zajímavá a pestrá, proč neotočit pár stránek a neoprášit si své vědomosti?? České dějiny máme určitě v malíčku, proč si do druhého nedat i kanadské, pokud tam ještě nejsou??

Přiznávám, Kanadu mám projetou z Ontaria až do Vancouveru křížem krážem dvakrát a pak i nahoru až do Northwest Territories, ale východní provincie zatím neznám. Jen z fotografií a ty jsou úžasné. Mám to ale v plánu a na přednostním místě. Příště vám ale povím, jak jsem v rámci poznávání Kanady šlapala po stopách zlatokopů v době Zlaté horečky Chilkoot Trail, obávané Golden stairs (Zlaté schody) a navštívila i hrob dobrodruha, zlatokopa, lovce i cestovatele Čecha Jana „Eskymo“ Welzla v Dawson City na Yukonu. Bylo to dobrodružné!

Přeji i vám hlavu plnou plánů a neutuchajícího elánu!!

Naďa Humlová - Červenec 2017

***