In Vino Veritas

Máte rádi víno? Většina asi ano a tak vám nabízím malé povídání, které se vína týká, povídání nabízím uzavřené tak trochu do pražské lokality, protože knižních titulů a dalších dokumentů o víně je nepřeberné množství a z nejrůznějších úhlů pohledů a tak jsem následující lokální omezení zvolila úmyslně.

O vínu se říká, že je nápojem králů. V Čechách a v Praze to platí dvojnásob, neboť u nás se o rozšíření vína postaral především český král a také císař římský Karel IV. Rozvoj každého města a tudíž i Prahy byl a je ovlivněn řadou faktorů, které se podílejí na jeho růstu a charakteru. A právě vinohradnictví představovalo pro Prahu jedno z hospodářských odvětví, které ve značné míře vývoj města ovlivnilo. Jak šla později doba, uvedený vliv poněkud slábl, přesto je stále možné v Praze na mnoha místech dohledat dávnou existenci vinohradnictví. Stojí za zmínku si připomenout nemalou řadu současných místních pojmenování, jejichž názvy jsou od vína odvozené. V Praze máme Vinohrady, Vinohradskou třídu, ulici Podvinný mlýn,Viničnou, Vinařskou, Vinopalnickou, Na viničkách, Pod vinicí, Na vinobraní, Vinice jako část obce, impozantní raně barokní viniční sloup se sochou sv. Václava od Jana Jiřího Bendla na pražském Křížovnickém náměstí, pražská domovní znamení jako například Dům u modrého hroznu v Husově ulici z konce 18. století, Dům u zlatého hroznu na Malostranském náměstí, městská část Praha 9 má ve svém znaku tři pnoucí se vinné sazenice, a našlo by se toho určitě ještě víc.

Vinohradnictví bylo úspěšné po mnoho století. Už prý ve století devátém, podle pověsti, daroval moravský kníže Svatopluk českému knížeti Bořivojovi sud vína. Každopádně už tehdy byly zakládány vinice u Mělníka, přímo kněžnou Ludmilou a je tu další pověst, podle které se práci na tamních vinicích s oblibou věnoval syn přemyslovského knížete Vratislava, Václav, později svatořečený. Svatý Václav je patronem vinařství a ochránců vinohradů, takže na jeho „pracovní“ pověsti asi něco pravdy bude. Jeho socha bývá často součástí viničných sloupů, u nohou mívá sud a hrozen.

Od 10. do přibližně 13. století se rozvoj vinohradnictví přesouvá od prostých zemědělců do klášterů a kostelů, kde právě v křesťanství představuje víno jeden z důležitých symbolů Krista a víry. V pradávném nápoji života je ukryta pravda, nesmrtelnost a moudrost, jsou v něm obsažena i slova Ježíše Krista pronesená při poslední večeři k apoštolům, když pozvedal kalich s vínem.

V roce 1057 daroval vinice kníže Spytihněv II. kolegiátnímu kostelu v Litoměřicích. V roce 1101 existuje písemná zmínka o moravském vinohradnictví kláštera Benediktinů v Třebíči, roku 1195 Premonstrátů u Znojma, 1202 Cisterciáci na Velehradě, konkrétní vinice v Hustopečích, Kobylí, Přítlukách. Ve 12. století se k zájemcům o vinohradnictví připojuje šlechta a královská města. Jmenujme zejména Lichtenštejny s vinicemi v Mikulově a Pálavě. V polovině 13. století jsou zde opět podnikaví Cisterciáci, tentokrát v Žernosekách, kde dokonce vyhloubili první dokonalé vinné sklepy. Vypěstovaným vínem zásobovali také své kláštery v Německu, přepravu zajišťovali po Labi. Díky podnikání klášterů se vinohradnictví dále rozvíjí, plochy vinic se zvětšují, začínají se pěstovat odrůdy z Francie a Německa. V počátku 14. století vzniká i určitá ochrana vinohradnictví v našich zemích Janem Lucemburským, který vydává zákaz šenku rakouských vín v Brně v době od sklizně až do Velikonoc. Vzniká profese ochutnávačů, kteří provádějí důslednou kontrolu dopravovaných vín ve všech městských branách v Brně.

14. století představuje opravdu nevídaný viniční rozvoj, v kronikách jsou vinice popisovány velmi podrobně a stejně tak je v zápisech pravidelně zmiňováno počasí s krutými mrazy a vinice tím poškozené nebo přímo zničené. Rovněž ve výtvarném umění se často objevuje motiv práce prostých lidí na vinici, okopávání, řezání révy, sběr hroznů a lisování.

O povznesení vinohradnictví se u nás nejvíce zasloužil, jak již bylo naznačeno, král Karel IV. Ten nechal přivést ze země svého mládí z Francie, konkrétně z Burgundska, keře révy a nechal je vysázet kolem Prahy. Roku 1358 vydal privilegium, v němž nařídil vysazovat vinice „Chtějíce z vlastní vůle a naší nekonečné laskavosti, jakož i s pomocí Boží, zlepšiti stav našeho království a všech jeho obyvatel, nařizuji zakládati vinice na všech horách ležících v okruhu tří mil okolo Prahy, obrácených k poledni. Kdo vinici založí, bude po dvanáct let od všech daní a dávek osvobozen.“ Zároveň vydal viniční právo na ochranu a podporu vinic, zřídil v Praze a dalších městech úřad perkmistra hor viničních, který dohlížel na dodržování práva.

Pěstování révy vyžadovalo značnou dovednost a zkušenost, takže Karel IV. povolal do Čech odborníky z ciziny, aby naše vinaře všemu naučili. Zanedlouho vydal ustanovení o zákazu šenkování a dovozu cizích vín. Vinaře osvobodil od daní a k podpoře vývozu českých vín se vzdal poplatků a cel. Vinice se díky tomuto promyšlenému systému rozšířily v okolí Prahy, na Lounsku, Rakovnicku, Mělnicku, Karlštejnsku a Boleslavsku. V dalším století plným válek však mnoho vinic zaniklo. V této době již existoval doklad o soupisu všech vinic tzv. gruntovní knihy – v evidenci vinic se však v nemalé míře počaly objevovat nejrůznější podvody majetkové a totéž v kvalitě vlastních vín. V této době se také uherský, český a římský král Rudolf II., sídlící navíc v Praze, velice snažil ve vinohradnictví nastolit pořádek, ale pozitivních výsledků příliš nedosáhl. Následující třicetiletá válka opět zpustošila vinice, jejich rozlohy prudce klesly, neobnovovaly se, přednost se začala dávat ovocným sadům. Malý zájem o vinice trval poměrně dlouho. Nezájem o vinice umocnilo i zrušení roboty, kdy na místo těžké práce v zemědělství se začal všestranně rozvíjet průmysl především textilní, sklářský, hutnický, těžba uhlí a další. Přesto v této době vznikla první střední vinařská škola na Mělníce, v čemž se odrazilo silné obrozenecké vlastenectví. Konec „století páry“ je pro vinnou révu katastrofický, v roce 1890 jsou vinice na celé Moravě napadené révokazem a odumírají. Současně je pití vína stále více nahrazováno pitím piva a kořalek.

Vinaři se nevzdávají a 20. století začínají se sadbou odolných sazenic s vysokým vedením révy, vychází odborný časopis „Vinařský obzor“, v roce 1995 je schválen viniční zákon. Dochází k privatizaci vinic a k mohutnému rozvoji v sortimentu vín, roste konkurence, ve které přežívají jen ti nejlepší. Rozsah povídání neumožňuje promluvit o každoroční bance vín a vinařích, kteří stojí za nejlepšími značkami- tak třeba jindy.

Závěr povídání bude ještě krátce patřit pražskému vinohradnictví současné doby. Proti době Rudolfa II., která představovala kolem 700 hektarů vinic kolem Prahy, nazývané „městem vína“, je situace zcela odlišná, nikoli však nezajímavá.

Pražský Hrad se může pochlubit svatováclavskou vinicí původem z roku 1396, kdy patřila správcům kaple sv. Jana Křtitele. Od roku 1990 patří Správě Pražského hradu i včetně klasicistní Richterově vily, postavené z původního vinařského domu. V letech 2006-2008 byla vila, okolní park a vinice rekonstruovány a zpřístupněny veřejnosti. Vinice je osázená odrůdami Rulandské modré a Ryzlink rýnský v celkovém počtu 2500 hlav. Rulandské modré je vzpomínkou na Karla IV, který poprvé tuto odrůdu do Čech přivezl z Francie. Další pražskou vinicí je Máchalka ve Vysočanech. O té je zmínka už ve 12. století, ve 20. století byla změněna na meruňkový sad. Pak byla zakoupena spolkem Vinařského družstva sv. Václav a následně obnovena. Její rozsah jsou necelé 2 ha, na odrůdy je však velice bohatá – Rulandské bílé, Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Muškát moravský, Modrý Portugal a další. Nesmíme zapomenout na vinici sv. Kláry v Tróji. Původ vinice je velmi starý, rozloha 3,5 ha. Dnes patří pod správu Pražské botanické zahrady, která intenzivně pracuje na jejím dokonalém obnovení s odrůdami Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Sauvignon, Tramín červený, Rulandské šedé a další. Vzhledem k prudkému svahu pozemku bez terasové úpravy je možné ošetření výhradně ručně, což ale kvalitě vína prospívá. Do výběru je třeba připojit slavnou vinici Grébovku v Havlíčkových sadech na Vinohradech s rekonstruovaným viničním altánem, dále vinici Modřany, která fungovala až do roku 1929, pak byla zničena mrazem a svaz zahrádkářů ji uvedl znovu do života, první úroda byla sklizena v roce 1989, vinice pojme až 16500 vinných hlav. Zajímavá je komorní vinička na Vyšehradě, vzniklá novodobě při rekonstrukci zdejšího parku. Pěstují se zde odrůdy Bianca a růžové Festivee a Marlen. Víno z Vyšehradu se nalévá jen velmi zřídka, je určeno pro slavnostní přípitky nebo jako raritní dárek pro významné hosty.

Zbývá už jen jediné, děkovat, že přírodní podmínky pro naše vinice jsou tak dokonalé, že naše vína jsou delikátní, s projevem jemných aromatických látek, kořenité plnosti, jedinečné kvality a mnoha zdraví prospěšných látek. A nepřestat děkovat, že byl naším králem Karel IV. Byla bych hodně spokojená, kdybyste si při tomhle čtení, anebo hned po něm, dopřáli sklenku nějakého dobrého vína – udělali byste mi radost!

Jana Fafejtová – Praha

***