Copak nestojí za pochvalu, síla centu a dolaru?
Předevčírem nás pobavila beseda se Zdeňkem, který přinesl článek s prognózou, že nový francouzský president bude tlačit českou veřejnost k přijetí eura jako integrační finanční nástroj k upevnění evropské integrace do mocného velkostátu.
Eva ihned postřehla na svém iPodu, že tato zpráva pochází z bulvárního Blesku a Zdeněk řekl, že je to nejčtenější deník v Česku s nákladem přes půl milionu a Bleskové zprávy stojí za pozornost. Když Zdeněk dojedl makový štrůdl. dopil kafe a odjel do zahradnictví koupit petúnie na ozdobu oken, vyslovila Eva podiv, že Zdeněk panikaří ve věci zavedení eura a poznamenal jsem, že Zdeněk se chystá na podzim navštívit Prahu a tak ho měna zajímá...
„Zlatý dolar!“ řekla Eva s obdivem, že v novém světě kraluje dolar nejdéle na světě. Včera na zasedání klubu Cicero v kavárně Books&Beans jsem přinesl v peněžence kanadské bankovky a optal jsem se svých přátel, co je znázorněno na kanadských bankovkách a k mému úžasu většina seniorů nevěděla a rádi se podívali, co je na bankovkách.
Eva vyprávěla historku, když před třiceti lety přiletěli k nám moji rodiče na půl roku do Sudbury, a jednoho dne si můj tatínek prohlížel kanadské dolary a po důkladné prohlídce řekl, že to jsou krásné a stabilní peníze, které se užívají víc než století.
K našemu údivu tatínek vzpomínal, že se narodil v Ostravě, když se platilo rakousko-uherskými krejcary, za první republiky užíval jako kluk koruny, za protektorátu říšské marky. Po válce se zase platilo korunami, pak komunisti zrušili 1. června 1953 úspory a vydali nové peníze a ožebračili šetřílky. Dlužno dodat, že tatínek prožil v Ostravě celý život a dožil se rozdělení Československa a vydání nových českých peněz. Při naší poslední návštěvě rodičů v Ostravě po přelomu tisíciletí tatínek znova vyslovil názor, že stabilní peníze jsou v jeho paměti nejvyšší příznak nejkrásnější země na světě. Tato stručná vzpomínka udělala mezi členy klubu silný dojem, protože dolar je pilíř blahobytu v této zemi a Mervyn se toho hbitě chopil, a řekl, že bude v den kanadských 150-tých narozenin prvního července oslavovat (mezi jiným) dolary.
Někteří se tomuto prohlášení zasmáli, jak v těchto časech politické korektnosti bývá žádoucí se poněkud červenat nad blahobytem i konzumerismem, ale nebyl to smích upřímný, protože nikdo z našich kanadských přátel si ani nedovede představit, že by se dolar zachvěl a jejich úspory zmizely jako hořící papír v dýmu v komínu.
Rozvažoval jsem nad tím, že Venezuela umístěna na čtvrtých největších zásobách nafty světa, se svíjí pod tyranií absolutního nedostatku kvůli Chávezovu socialismu, který oloupil Venezuelany o svobodu i o peníze a přivedl tuto atraktivní zemí na buben v čase kratším než 15 let fantasmagorické státní tyranie, kterou zavedl charismatický fanatik Hugo Chávez a tuto státní agonii prodlužuje neschopný následník Maduro.
Venezuela je jen jeden příklad, jak snadno a rychle se dá hospodářský úspěch, postavený na naftové bonanze, proměnit v sociální katastrofu. Z úvah o tristní Venezuele mne probudil pronikavý Fredův hlas, že volební vítězství prezidenta Macrona ve Francii je druhý příklad, že profesionální politikové nemají důvěru voličů a tak jako američtí voliči v osobě amatéra Trumpa vidí naději, Francouzi udělali totéž a uvedli na trůn Macrona jako presidenta víceméně čistého od politikaření a ozdobeného ideály vládnout pro potřeby Francouzů a ne pro vlastní prospěch. Neřekl jsem k tomu nic, ostatní členové klubu řekli dost o ideálech a venku konečně svítí sluníčko a jaro vešlo do našeho města po špičkách a tak to mám rád, protože obrátky směru vývoje na obrtlíku mne víceméně překvapují i zneklidňují. Nakonec už jsem těch změn k horšímu viděl dost!
Rosťa Firla – Sudbury
***
Milý Rosťo,
děkuji za příspěvek, ale i tentokrát s tebou nesouhlasím. Podle mne volba amatéra Donalda Trumpa a Brexit vedli k tomu, že v Rakousku, Holandsku a nyní ve Francii, voliči hlasovali pro politiky, kteří jsou výrazně pro evropsky orientovaní a nechtějí jít cestou jako Británie a Spojené státy. Ale to je můj názor a každý máme právo na svůj pohled. Přeji hezké léto v Sudbury a doufám, že tam nedojde ke klimatickým změnám jako zde v jižním Ontariu, kde voda v jezeře stále stoupá.
Aleš Březina