Návrat na hlavní stranu

České turistické značení – světový fenomén

Už více než sto roků používáme v Čechách naprosto dokonalé turistické značení tras, které nemá ve světě obdobu. Ale pěkně po pořádku. Začneme od turistiky. Původním významem pěší turistiky nebylo jen sportovní vyžití, ale především poznávání naší země, šetrnost k přírodě, ušlechtilá zábava a vlastenectví. Turistika rychle zdomácněla a zachovala si vždy silný národní rys. Vzpomeňme na výlety vlastenců nebo romantické putování Karla Hynka Máchy po hradech a zříceninách. Stále více vnikala mezi národní a společenský život a tím docházelo ke stále většímu zájmu těch, kteří se do turistiky chtěli aktivně zapojit. Už koncem 19. století existovaly spolky, které se turistikou zabývaly, především organizováním a výběrem zajímavých výletů. Prvenství nese Pohorská jednota Radhošť ve Frenštátu pod Radhoštěm z roku 1884. Už v roce 1891 postavila útulnu na Pustevnách v Beskydech, o tři roky později útulnu Šumná a rozhlednu Cyrilku. Všechny objekty podle bezchybných návrhů architekta Dušana Jurkoviče, tolik typického pro zdejší kraj. Jak se zvětšoval zájem o turistiku, přibývalo i turistických spolků. V roce 1937 jich bylo celkem 15, z toho 11 československých, 3 německé a 1 polský. Čechoslováci tvořili 66%, Němci 32,8% a Poláci 0,5%

Významné bylo založení Klubu českých turistů (KČT) v roce 1888 z iniciativy několika nadšenců, kterými byli především dr. Vilém Kurz, dr. František Čížek, arch. Vratislav Pasovský a cestovatel, mecenáš a vlastenec Vojta Náprstek. Začaly vznikat útulny pro možné přespání, stavěly se turistické chaty. Vznikalo i další doprovodné a nezbytné zázemí jako koupaliště, loděnice, útulny pro zimní turistiku, tedy zázemí, které mělo rozšiřovat jak aktivity, tak členskou základnu. V hojném počtu začaly stavby rozhleden, neboť i ty podporovaly zájem o členství a ukazovaly úžasné krásy naší země. Každopádně síť rozhleden byla v Čechách obrovská a je tomu tak dosud. V současné době máme více než 300 rozhleden, z nich pak okolo poloviny představují nově postavené. Později začala i technická péče o vybrané hradní objekty a další historické stavby. KČT byl vlastníkem mnoha hradů a zřícenin. Turistická nabídka se rozšířila o jeskyňářství – především o Macochu, kde KČT koupil pozemky a o turistiku zimní, lyžování. Členové KČT měli určité výhody při výletování a ubytování, což mělo další vliv na růst členů. Už v roce 1889 začal KČT vydávat svůj časopis, Turista který vychází stále. Stejně tak začal KČT vydávat mapy jako součást nezbytné turistovy výbavy, ty vydává také dosud. Na počátku předcházelo dlouhodobé jednání s Vojenským zeměpisným ústavem – v roce 1933 se uzavřela vzájemná smlouva o společné edici „Sbírka turistických map se značkovanými cestami“, postupně v ní bylo vydáno 27 map většinou v měřítku 1:75000. Sbírka se těšila nebývalé oblibě – i dnes jsou její, již historické mapy stále vyhledávanou sběratelskou lahůdkou, stejně jako turistické průvodce, jejichž autory byli aktivní členové klubu.

S rozvojem turistiky šla ruku v ruce další novinka a zajímavost, a sice značení turistických tras. Ve své době to byla důležitá aktivita KČT, která, navíc, nebyla nikterak finančně náročná, jako byly například stavby útulen či chat. České turistické značení se dnes právem považuje za světový fenomén. Patří v technické dokonalosti a propracovanosti ke světové špičce. Značení se od počátku provádí stejným způsobem a podléhá pravidelné revizi a opravám. To se ve světě většinou neděje, takže třeba ve Španělsku či Francii se k turistice připojuje občas i bloudění.

Zcela první byla u nás proznačena trasa v roce 1889 „po červené“ ze Štěchovic do Svatojánských proudů, /dnes na dně Slapské přehrady/. Ve stejném roce byly vyznačeny trasy na Karlštejn, Skalku a Rač /dnes Radeč u Holoubkova/, stezka existuje dosud. Délka tras dosáhla 55,5 km. V roce 1912 bylo dokončeno značení první dálkové trasy z Prahy přes Brdy na Šumavu. Za zmínku stojí aktivity KČT pro Podkarpatskou Rus, která až do vzniku Československa byla zemí pustou, nikdo tam nepřicházel, aby mohl vidět divokou krásu kraje, aby poznal lid, jeho stavby, zvyky a kroje. Občas přijížděli maďarští grófové na hony a to bylo vše. Po turistice nebylo ani památka, nikdo nic takového neznal. KČT tam celou nelítostnou situaci změnil a to od samých začátků. Dle dispozic KČT začali pracovat místní nadšenci v Mukačevu a Užhorodě - vyrostly značené cesty, útulny, noclehárny. S novým dělením zemí po 2. světové válce tam opět vše zaniklo. Přidám ještě jednu vzpomínku, která naštěstí nezanikla a nebyla aktivitou KČT. Jde o tak zvané „Němé značky“, které v roce 1923 technicky vymyslel a umělecky ztvárnil akademický malíř Kamil Vladislav Muttich, sám nadšený lyžař a zakladatel lyžařského spolku Himalaja v Mladé Boleslavi. Značky byly plechové se symbolem cílového turistického objektu, natřené červeně a umísťované hlavně v horách na tyčovém značení (dnes v péči Horské služby). V Krkonoších takovýchto symbolů bylo více než 30. Němé značky se zachovaly i po zavedení pásového značení. Pro mnohé turisty jsou navíc jedinečnou nostalgickou vzpomínkou. Ve svém vzniku měly i nezastupitelný význam politický, neboť se jimi vyřešily národnostní spory ve značení mezi českou a německou stranou.

Značených tras rychle přibývalo. V roce 1920 jich bylo v tehdejším Československu 25 000 km. Statistika roku 2008 říká, že se KČT stará celkem o 40 782 km pěších tras, 36 300 km cyklotras a navíc o dva typy lyžařských tras v délce okolo 4000 km. Republikou procházejí čtyři trasy evropských dálkových cest včetně Svatojakubské. Mimo to ještě pečuje o asi 3000 km hipostezek a více než 100 km pro vozíčkáře. Na trasách je vyvěšeno přes 60000 směrovek a tabulek, instalováno 3260 směrovníků a 1640 vývěsních laminovaných map. O práce se značením se stará asi 1600 dobrovolných značkařů pěších a 470 pro cyklotrasy. Průměrný věk nesignalizuje v žádném případě zánik značkařů – právě naopak. Značkaři práci vykonávají jen s finančním pokrytím výdajů na barvy, štětce a cestovné. Jsou to lidé pohodoví, zamilovaní do přírody a značení dobře rozumějí. Dva z nich, pobíhající kdesi v Kersku s kyblíky barev lze vidět i v Menzelově filmu „Slavnosti sněženek“.

Všechna naše značení důsledně podléhají tříletému reviznímu systému, což znamená, že se každý rok obnoví třetina všech tras. V terénu pracují značkaři ve dvojicích. Republika je rozdělená do lokalit dle okresů (77) a pokud je třeba, spolupracují značkaři i mimo rámec svých lokalit. Systém značení vychází z pásového podélného značení o velikosti 10 x 10 cm. Horní a spodní pás je bílý s funkcí signální, prostřední je barevný, který pomáhá turistovi v orientaci. Červená je určena pro dálkové nebo hřebenové trasy, žlutá pro trasy krátké či spojky, modrá pro významnější trasy a zelená pro místní. Při styku značek různých barev se jejich pořadí uvádí dle důležitosti – nejvýše je červená, níže modrá, zelená, žlutá (shodou okolností je to i abecední řazení). Pásové značení bylo doplněno značkami označujícími studánku, vyhlídkový bod, vrchol nebo zříceninu. Původně se používala jen barva červená, od roku 1912 modrá, později ještě zmiňovaná žlutá a zelená. Značení cest v sobě nese jakési tajemno, do kterého nenápadným způsobem jsou zváni nadšenci pro turistiku – nejde tomu odolat – Zlatá stezka, Palackého stezka, Stezka Českým rájem, Harrachova cesta …..

O naše značení je zájem i v cizině. Můžeme se s ním setkat v rumunském Banátu, kde jsou jimi propojeny 4 české vesnice, ale i se 100 km v Albánii, v okolí alpského Curraji Eperm, na Ukrajině a Krymu, od roku 1953 dokonce v Brazílii v okolí Batayporu.

Druhá světová válka a pak roky 1950-1954 znamenaly pro turistické značení krizi. V krizi nebylo pouze značení, ale i celý systém turistiky. Po roce 1948 byl KČT zrušen a turistika se ocitla rozpuštěna do sjednocené tělovýchovy. Téměř veškerý majetek KČT byl znárodněn. Po pádu komunismu následovalo složité navracení zcela zdevastovaného majetku, v mnoha případech se nevrátil vůbec. KČT se znovu obnovil v roce 1990. V roce 2008 měl KČT okolo 35 000 členů, z nichž třetina byla věkově do 26 roků, třetina seniorská nad 60 roků. Dnes má KČT necelých 40 000 členů, z toho je téměř čtvrtina mládeže do 15 let.

Opakuji, že KČT ve své existenci dostal několik drsných ran, jednak v době německé okupace, pak komunistickým režimem, který ho rozpustil a zabral mu majetek – zdá se, že snad už má KČT to nejhorší za sebou. S přibývající technikou se nějakou krátkou dobu zdálo, že se stane jeho nepřítelem GPS navigace a chytré mobily, ale nakonec se tomu tak nestalo. V roce 2007 byl KČT udělen úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu EU v Alicante certifikát pro průmyslový vzor turistického značení. Všechny prvky značení podléhají ochraně na území všech států EU. KČT je členem asociace turistických klubů se sídlem v Kasselu, prvním prezidentem byl předseda KČT Ing. Jan Havelka z jehož iniciativy mimo jiné vzniklo i jediné Muzeum turistiky v  Bechyni. Nejnovější legislativní tečkou se stal prosinec 2016, kdy skupina poslanců KDÚ ČSL předložila návrh zákona o turistických značkách, jejichž ničení by bylo trestné. Vlastníkem značení by byl KČT a Horská služba, předpokládá se bezproblémové přijetí zákona.

Takže pro dnešek je to vše – určitě si vždy vyberte svou pohodovou trasu! A choďte po ní s otevřenýma očima.

Jana Fafejtová – Praha

***