K seriálu Bohéma - neklekat na kolena
Otvírat plesnivějící almaru historie je vždy prospěšné a internet zpřístupnil vzpomínkový televizní seriál Bohéma, či Bohémy divákům za velkou vodou ihned po odvysílání v televizi na počátku roku 2017. Kinofanoušci i nostalgici a pamětníci mohli nahlédnout do historie československého filmu v období mezi dvěma okupacemi okem scenáristy, který uvedl filmovou historii otázkou: „Může člověk vydržet dvě okupace za jeden život?“
Znovu zpodobnit protektorátní a poválečné hvězdy, které český divák důvěrně zná z nesčetných repríz, byl nadmíru složitý úkol pro režiséra Roberta Sedláčka. Divák tak musel rozeznat Vlastu Buriana, Oldřicha Nového či Zdenka Štěpánka a přijmout nové detaily o chování a významu těchto herců do zaběhnutých představ obecenstva.
Scenáristka Tereza Brdečková, dcera slavného autora Limonádového Joe, vybrala do šestidílné epopeje svoje vlastní pojetí Protektorátu i srpnové okupace a zhostila se toho s vervou. Popravdě jsme jako nároční diváci celou sérii sledovali se zájmem a nedočkavostí, kdy se další pokračování seriálu, promítaného v televizi v lednu a únoru, znovu objeví na youtube i pro nás. Díky za internet a novověk.
Po shlédnutí šesté a poslední části televizní série nahodil záhadný algoritmus youtube diskusi o tomto seriálu, které vévodila dcera herce Zdeňka Štěpánka Jarmila, která samotná se objevila v seriálu jako holčička předvádějící rodičům svoje dětské číslo. Jarmila Štěpánkova s odstupem skoro 80 let od filmové události vyslovila hodnocení tak zničující o režisérovi o scénáristce, že překroutili pravdivost dávné doby. Podivil jsem se, že umělecké zpodobnění filmové epochy by mohlo být vůbec někdy pravdivé.
Moderátor této po seriálové debaty se opakovaně domáhal nějakých vzpomínek na tuto dobu od Jarmily Štěpánkové, ale bez výsledku. Dostal pouze odpověď, že si nic nepamatuje, ale že seriál nebyl pravdivý o tom jak žili a jestli byli šťastní či nešťastní její rodiče. V tomto marném vzdychání seniorka Štěpánkova několikrát vyslovila tezi, že seriál není pravdivý.
Po této trýznivé besedě následovala půlhodinová beseda se scenáristkou Brdečkovou, která se nijak neobhajovala, nehovořila o historické pravdě, ale vyprávěla jak shromažďovala informace o protektorátní a poválečné situaci ve znárodněném Barrandově. Na přímou otázku jak by reagovala na mediální odsudky zpodobnění filmové historie, odpověděla Tereza Brdečkova prostým názorem, že jako scenáristka nevěnuje valnou pozornost názorům ze čtvrté cenové skupiny, čímž nejspíš mínila obecenstvo omezené a hlupáky.
Velice nás potěšil tento náhled na MČP (malé české poměry) a vyvolávání bouře ve sklenici vody.
Poslední otázka Tereze Brdečkové byla, zdali tento významný seriál bude mít pokračovaní, rozuměj po srpnové okupaci 1968 a následující znormalizování a rozeštvání umělců kolem filmu a Tereza s mírným povzdechem vyslovila, že pokračování není v plánu navzdory popularitě seriálu o filmové historii. A zde je zakopaný pes, ze českou filmovou tvorbu určuje a plánuje skupina státních byrokratů, kteří chrání úplně jiné zájmy než zájmy kulturní a slova: „Pokračováni Bohémy není v planu!“, i kdyby si diváci žádali pokračování, státní kultura nedovolí, protože pamětníků Husákovy normalizace je dosud hodně a mnoho potrefených by krákoralo, že to není pravda, a že to bylo jinak.
Český film má slavné tradice, což není jen zásluha Miloše Havla, ale celého houfu umělců kolem Barrandova a dokud se česká kinematografie neoddělí od státu (a dotací), tak bude filmová umělecká tvorba ve svěrací kazajce politiky a státní byrokracie. Už je na to pravý čas, aby se česká filmografie osamostatnila od státního poručníkování, které se zabydlilo za Protektorátu a stalo se tradicí za komunistické totality a trvá dál.
Kdyby se někdo optal, tak seriál Bohéma chválím a shlédnutí doporučuju a těšíme se, že Bohéma bude mít pokračovaní, i když není v plánu. Asi je namístě připomenout, že centrální plánování byla bláznivá myšlenka v československé ekonomii a šílený nápad v umění; a možná namísto debatování, kdo bude ministrem kultury, by bylo nejlepší ministerstvo kultury zrušit, tak jako to je v Americe, kde ministerstvo kultury není, ale hollywoodské filmy jsou nejzajímavější na celém světě; česká filmografie má talenty na úspěchy i Oscary - jako to bývalo a zase bude.
Rosťa Firla – Sudbury
***
Nazdar Rosťo, původně jsem chtěl tvůj článek nechat bez povšimnutí, ale nakonec jsi mne přece jen vyprovokoval k připomínce. Jistě každý má právo na svůj názor a třeba herec Jan Tříska, který strávil delší čas v Hollywoodu si také myslí, že zde je vrchol filmového umění. Pravda, já se spíše americkým filmům, na rozdíl od tebe, vyhýbám, takže se necítím zrovna odborníkem v této oblasti. Pořád pokládám evropský film za lepší než ten severoamerický a ani letošní Oscarové show, kdy se po dlouhé minuty myslelo, že zvítězil jiný film, mne o tom nepřesvědčila. Spíše mne zarazil názor, že dobré filmy jsou komerčně úspěšné. Myslím si, že opak je pravdou. Robert Sedláček natočil například pro ČT i České století a tam popisuje, jak normalizaci, tak i rok 1989 a když jsem se ptal na názor Ivana Havla (brada Václava Havla), tak s tím také nebyl spokojen. Nemyslím si, že doba normalizace je na indexu a český underground třeba podrobně zpodobnil Břetislav Rychlík. Těžko by asi sháněli soukromého producenta a něco podobného, že by běželo na soukromé Primě nebo na Nově. Stačí jen porovnat českou a slovenskou tvorbu a počet filmů, které vznikají v ČR a na Slovensku, kde to funguje podobně, jak ty navrhuješ. Je zajímavé, že v současné době vznikají snad nejzajímavější filmy v Rumunsku a v Iránu (což letos potvrdil i Oscar pro nejlepší zahraniční snímek).
Aleš Březina