Česká pečící pánev s příběhem
Povídání nebude o ničem jiném než o české Remosce. Jednak je to opravdu úžasný český vynález a navíc je opředen neuvěřitelně zajímavým příběhem, který si nechci nechat jen pro sebe. Remoska je vlastně jakási pečící pánev vytvořená ze dvou základních částí, a sice mísy, do které se vloží příslušné suroviny pro pečení a z víka, které je opatřeno rukojetí a technicky dobře funkční elektrickou spirálou.
Z počátku i jim pánev více vařila než pekla, ale počáteční nedokonalosti překonali. A na světě byla pečící pánev. Tehdy nesla označení HUT, což vzniklo z počátečních písmen jmen konstruktérů. Teprve později dostalo perspektivní nádobí jiné označení a sice Remoska, a to v době kdy podnik Elhamo prošel znárodněním a stal se součástí podniku místního hospodářství Remos. Pečící pánev se neodmyslitelně drala na náš trh. Prvně se vyráběla ve Zdicích, pak v Ondřejově a konečně v nově postaveném výrobním závodě v Kostelci nad Černými lesy, kde její výrobu zajišťovala pobočka Karma od roku 1957. V roce 1964 získal výrobek svou ochrannou známku. To už se pečící pánev pevně jmenovala Remoska a znovu to byla zkratka, tentokrát z názvu podniku Remos – revize, elektro, montáže, opravy, servis, který se specializoval na elektrovýrobu a elektroslužby. Remos byl klasický podnik, který vznikl v padesátých letech v Československu a pohltil podniky místního hospodářství, ve kterých tehdy působili živnostníci a malí podnikatelé. V kostelecké době byla cena remosky 180 korun u menšího typu a 210 korun většího. Dnes se cena na trhu pohybuje kolem 3000 Kč. Nemít v šedesátých letech Remosku nebylo prakticky v Československu vůbec možné. Remoska trůnila prakticky ve všech domácnostech a těšila se neuvěřitelné přízni všech hospodyněk, které ji používaly. Všechny měly odzkoušené, že pokrmy v ní připravené jsou kvalitní a že je jejich příprava velice jednoduchá a ekonomicky výhodná. Remoska našla své pevné místo i na letních chatách a chalupách, kde zcela ze života vytlačila nejrůznější typy pečících trub a sporáků. V Remosce se dá péct, zapékat, dusit, smažit, ohřívat, rozmrazovat. Lze v ní připravovat maso, zeleninu, ryby i moučníky. Je to úžasný, malý velký zázrak v naší kuchyni. Remoska se postupně stala jedním z nejlepších dárků a dokonce i často darem svatebním.
Rýže s kuřecím masem
1 lžíce oleje
1 kuřecí prso nakrájené na proužky
3 nakrájené jarní cibulky
4 střední žampiony nakrájené na plátky
3 lžíce horké vody
250 gr. předvařené rýže
1 lžíce solených kešu ořechů
V Remosce předehřejeme olej, přidáme kuře, zamícháme a pečeme asi 10 minut, přidáme cibuli a houby a pečeme dalších 5-7 minut. Přidáme vodu a rýži, promícháme a vaříme 10 minut, dokud není rýže měkká. Na talíři posypeme kešu ořechy.
Samozřejmě, že to také Remoska neměla ve svém životě někdy zcela lehké. Po pádu komunismu došlo v nabídce s elektrospotřebičí k prudkému rozvoji a obchody se začaly předhánět v nabídce mikrovlnných trub a dalších podobných elektrospotřebičů. Podnik Karma, který dosud výrobu Remosky zajišťoval, přestal mít odbyt a tak výrobu zastavil. Stojí za zmínku, že v letech 1957 – 1991 se vyrobilo téměř 3 miliony kusů.
Rok 1994 pro Remosku znamenal zmrtvých vstání. Tehdy se totiž našel jistý pan Jiří Blažek, vyučený elektrikář, který chtěl opravit starou Remosku, ale už se nedaly nikde koupit žádné náhradní díly. Následovalo něco úžasného. Jmenovaný pán zjistil, že se prodává ochranná známka zázračného výrobku. Koupil licenci a rozjel novou, z počátku velmi skromnou výrobu ve Frenštátě pod Radhoštěm se svým kamarádem Jaroslavem Uličníkem. Každý z elektro oboru nad tímhle rozhodnutím jen kroutil hlavou a nikdo nevěřil, že pánev nemá na trhu definitivně odzvoněno. Ale odzvonění se nekonalo. Výrobek postupně dostal nový design, především nerez materiály a dokonalé konstrukční plasty, novou barvu a dokonce získal i licenci od firmy Du Pont na teflonový povrch. Tím vším se Remoska posunula ve třídě kvality.
Skromně začala i expanze do zahraničí. A tady je opět příběh spojený s Remoskou a to nejenom nějaký obyčejný. V roce 1929 se v Praze v židovské rodině narodila holčička Milena Fleischmannová a před hitlerovskou brutalitou byla zachráněna Sirem Wintonem v jednom z jeho posledních vlakových transportů, které zachraňovaly ohrožené děti z Československa. 2. 8. 1939 odjíždí Milena spolu se svou nevlastní mladší sestrou do Anglie. Na rozdíl od ostatních dětí má to štěstí, že se emigrace zdaří i jejím rodičům. Veze si s sebou památník a knížku Žabákova dobrodružství. V Anglii navštěvuje Československou státní střední školu, po skončení války zůstává se svou rodinou nadále v Anglii, konkrétně v Prestonu. Prožívá zde svoje šťastné mladé roky a v roce 1954 se vdává za architekta George Grenfell-Bainese. Postupně nachází zalíbení ve vaření. Celé to začíná docela nenápadně, překládá pravidelně na předváděcích akcích o vaření a začíná sama v Prestonu organizovat přehlídkové kurzy vaření a kuchařské show. Kromě vášně k vaření ji trvale doprovází vášeň k hudbě a to především k hudbě vážné. V oblasti Liverpoolské filharmonie se stala trvale angažovanou propagátorkou a organizátorkou. Do Prahy se poprvé vrátila v roce 1959 a zakoupila zde pro svou sestřenici jako dárek Remosku. Po návratu do Anglie zjistila, že tam se koupit nedá, prostě na anglických trzích vůbec nebyla zastoupená. Její touha po vlastní Remosce byla tak značná, že zatelefonovala do Frenštátu a Remosku od nich získala. Stejně tak získala i celou řadu informací, proč tento výrobek není v Anglii. Začala intenzivně Frenštátským pomáhat a podařilo se jí umístit Remosku do prodejního katalogu Lakeland. … „Absolutely briliant versatile one – pot cooker..“. Nabídka byla okamžitě vyprodána – ve Frenštátu už žádné další zboží nebylo. Pak začala vítězná cesta české Remosky pokračovat. Následovala cena prestižního časopisu Good Housekeeping, který hodnotí všechny nové výrobky na anglickém trhu. Také princ Charles převzal k jedněm ze svých narozenin dárek z Frenštátu – Remosku. Předávala mu ji paní Milena a nebylo moc času na vysvětlování, takže princ Charles řekl: „Díky za lampu“ neboť se domníval, že v krabici obdržel jakousi lampu. Asi za tři týdny přišel od něho dopis s vřelým poděkováním a větou „už stojí v kuchyni“.
Takže to je pro tentokrát vše, ale protože každé znamenité menu končívá dezertem, bude tomu i u povídání o Remosce.
Švestkový krambl
6-8 švestek, cukr
Krambl
500 gr hladké mouky
225 gr másla
100 gr cukru s 2 lžičkami mleté skořice
Jana Fafejtová - Praha
Prameny: Kuchařka Lady Remoska, vlastní zkušenosti s Remoskou, internet, technické prospekty výrobku
***.
Poznámka redakce: Remoska počátkem tohoto století v našich novinách inzerovala a prodávala se i v Kanadě.