Bože, je to možné, že už je tomu skoro 75 let, kdy jsem viděl dětskou operu Brundibár, v terezínském ghettu po prvé. Tehdy mi bylo třináct let. Tato dětská opera složená Hansem Krásou (všechny role jsou zpívané dětmi od osmi do dvanácti let) v letech 1938-1939 a byla pak provedena víc než padesátkrát pro židovskou mládež a dospělé v Terezíně roku 1943. Dojala mne nejenom hudba, ale i děj. Opera byla složena v českém jazyce a jen pár dětí přežilo Terezín a Osvětim, kde byla téměř jistá smrt, která se nevyhnula ani skladateli Hansu Krásovi. Přitom je děj neuvěřitelně lidský: Anička a Pepíček mají nemocnou maminku. Přijde pan doktor a předepíše ji mléko. Ale, kde na něj vzít peníze. Ani mlékař ani potravinový obchod nic nedají zadarmo. V noci, když Anička a Pepíček spí venku, několik zvířátek - kočka, vrabec a pejsek se domluví jak mohou pomoci a ráno poradí dětem, aby si zpěvem vyprosily nějaké peněz. Vše se odehrává v malé vesnici.