Umění inspirované Chartou 77
Staří trestanci
Na nářek sirény
z palandy pod stropem
šátrají šátrají
Nahýma nohama
v hlubinách přízemí
vychladlou pevnou zem
ohledávají
Staří trestanci
Pak ještě napůl v snění
S chodidly v jinovatce
vyklepávají deky
Vrásčité ruce
roztřesené křečí
odpočítávají léky
Opatrně opatrně
Aby jím ještě zbylo
zbytečná námaha
Stejně se nikdy už nevyléčí
Celý den celý den
staří trestanci
při mřížích u oken
posedávají
Strnulé marionety
Mrtvé věci
Vysoko nad scénou
za nitě tahají
vahadly pendreků
šílení loutkoherci
Staří trestanci
ještě si zahřát stačí
těla svá unavená
u šlichty nad plecháči
I v slunci zimomřiví
Zelená voda
solí zapražená
ta už je neuživí
Opřená o stěnu
staří trestanci
vykuřují tiše
kopí tabákových kořenů
stočená v novinách
Val dusivého dýmu
Čpí z něho všechen střelný prach
co se tam o něm píše
Jaromír Šavrda – Druhý sešit deníku
Vydalo nakladatelství (PmD)
Kresby Maria Gabánková
Povídka: Impulsy
Chtěl poznat pravdu. Pochopit, proč se kdysi dávno slunce stočilo do ohnivého kotouče a proč odvrhlo pár smítek, která začala kroužit kolem jeho středu. Chtěl zjistit ten okamžik, aby od tohoto okamžiku začal sledovat prapodivnou sílu. Sílu života bojující proti síle smrti a rozpadu. Byl přesvědčen, že všechny změny probíhají v jediném okamžiku. Přijde impuls, který něčím pohne, a my sledujeme jen jeho dozvuky. A pak je doba čekání a rozpadu.
A vše, co se podaří zachránit a vyrvat z rozpadu, zůstává neměnné až do okamžiku dalšího impulsu. A tímto novým impulsem dochází k vykoupení. To, co zápasilo o svou existenci, má právo na odpočinek. A tak vznikl život, který bojoval o právo na svou existenci. Objevili se láčkovci, plazi, ptáci, a ti všichni museli bojovat o svoji existenci. Pak se objevil po jednom takovém impulsu i člověk, a i on musel bojovat o svou existenci. A musel bojovat dlouho, protože impuls, to je událost, která se neděje každý den. Je k ní zapotřebí síly, na kterou se musí čekat. Seděl ve svém pokoji a nevyčítal Bohu, že teď odpočívá. Nevyčítal mu, že sbírá sílu pro to, co přijde. Věděl, že se Bůh zjevil Mojžíšovi a pak mlčel. A Izrael bojoval zase o svou existenci. A tehdy, když už byl u konce sil, přišel další impuls. Po kterém už se nedá vybojovat nic se zbraní v ruce. A tak na bedra vyvolených byla vložena tíha tajemství, které si předávají generace z pokolení na pokolení. A Bůh opět mlčí a sbírá sílu.
Podíval se na hodinky. Půl druhé v noci. Vzal telefonní seznam a vyhledal číslo. „Nezavěšujte, jste v pořadí.“ Najednou mu to přišlo k smíchu, je ve frontě na tajemství. Co mu tam povědí?
Slečna řekne: „Ano, znám tajemství, od včerejšího večera jste sto čtrnáctý. Příští měsíc ho oznámíme ve sportovní hale, přijďte!“ Konečně zvedla sluchátko. Vážným hlasem zopakovala číslo, které před tím vytočil. Zeptal se jí, jestli náhodou nezná tajemství.
Řekla mu, aby si nedělal blázny. Chtěl jí vysvětlit svou teorii o impulsech, slunci, láčkovcích a Mojžíšovi. Zavěsila. Uvědomil si, že vlastně tohle nikoho nezajímá. Nikoho nezajímá ani tajemství. Zvedl opět sluchátko. Z druhého konce se ozval hlas podobný prvému. „Buzení!“ Odpověděl: „6.15. “
Než zazvonil opět telefon, rozestlal si postel a pomyslel si: „Zítra na mě čeká další den čekání na impuls, ale aby měl smysl, musím poznat tajemství.“ Netušil, že to byla první modlitba v jeho životě. (1977)
Aleš Březina - Z knihy Řetěz bláznů
***