Drsný „western“ po česku

Kdo by ty příběhy neznal? Kdo by někdy neslyšel o případech, kdy zlo maskované za pokrokový velkopodnikatelský záměr zašlápne ty, kteří mu stojí v cestě? Kdy hlavní ničema zatarasí konkurenci přístup k napajedlu, skoupí všechny zásoby, uměle srazí výkupní cenu a najme si drsné hochy, kteří pak těm slušným ztrpčují život s cílem vypudit je ze šťavnaté pastviny, z koridoru budoucí železné dráhy, z ropného či zlatonosného naleziště?

Ano, správně tušíte, jsme u westernů. A pro toho, kdo tyhle filmy sleduje, jsou všechny tyto špinavé triky a podvodné metody jak se mazaně zmocnit přírodního bohatství jen stále opakovaným evergreenem. S takřka stoprocentní neomylností označí předem největšího gangstera, a pak již jen celý film zvědavě čeká, nakolik originální konec mu scenárista a režisér připravil. Proto také máme tento žánr v takové oblibě. Je to jako v pohádce, neboť víme, že zlo, zpočátku skryté, bude stejně odhaleno a po zásluze potrestáno. Zkrátka, ten povznášející idealismus, že pravda zvítězí, nosíme stále v sobě, byť k tomu často realisticky dodáváme, že to dá fušku.

Chamtivost, podrazy a podvody v honbě za poklady země však nejsou výhradní doménou westernů. Vyprávět o tom mohou, aniž by viděli jedinou kovbojku a přečetli jedinou mayovku, obyvatelé vybraných krušnohorských obcí v oblasti takzvané severočeské hnědouhelné pánve. Sídel, která se díky své poloze nad uhelnými slojemi octla v likvidačním hledáčku nenasytných uhelných společností. Nejsou to tedy v tomto případě zlaté nuggety, ale černé zlato, na něž si dělají laskominy. Nejsou to ani indiáni, ani právě dorazivší spořádaní kolonisté, kdo jim kříží plány. Přesto je scénář dramatu od těch westernových k nerozeznání. Své o tom ví například „šerif“ z Horního Jiřetína, Ing. Vladimír Buřt nebo bývalý zástupce „šerifa“ z Hory Svaté Kateřiny Petr Pakosta. Lidská vynalézavost poháněná ďábelskou ziskuchtivostí holt nezná mezí.

Taktika těžařských hamounů je důmyslná a jistě i finančně velkoryse dotovaná. Kalkuluje s lidskou psychikou, emocemi, vychází z toho, že dlouhodobý tlak přináší výsledky a peníze dokáží divy. Jedním z prvních kroků je skoupit místní sdělovací prostředky a hlavním cílem pak rozdělit zdejší komunitu a ovládnout samosprávu. A tady se přímo nabízí zformování jakési páté kolony z těch, které důlní společnost zaměstnává. Dalším krokem je tyto vlastní lidi prosadit na kandidátky do komunálních voleb, a získat tak co nejvíce hlasů v obecním zastupitelstvu.

Do rozehrané hry posléze vstupují agenti Mostecké uhelné. Jako podomní prodejci obcházejí majitele nemovitostí s lákavými nabídkami na odkup domů a slibují zajištění nového útulného bydleníčka v jiné, perspektivní lokalitě. V následné vlně, kde se vzali tu se vzali, objevují se realitní spekulanti, kteří mají již předem vyhlédnuté oběti - zadlužené jedince. Právě ti se stávají snadnou kořistí. Vykoupené domy a byty chytře poslouží k nastěhování takzvaného problémového obyvatelstva. To, jakmile získá štempl trvalého pobytu, může do místních záležitostí nejen mluvit, ale o nich i hlasovat, a stává se posilou oné již zmíněné páté kolony. Každé komunální volby tu tak představují drama, ve kterém se nerozhoduje jen o tom, kolik se dá na novou kanalizaci, kolik dostanou fotbalisti a kde bude stát autobusová zastávka. Kdepak, tady jde rovnou o bytí či nebytí obce. Jak vidno, máme tu čest seznámit se s velmi propracovaným scénářem. Však také má ve zdejším kraji na kontě nejeden skalp.

I ten nejdokonalejší zločinný scénář ale ještě nemusí znamenat úspěch. Současné zmrtvýchvstání Horního Jiřetína je toho dokladem. Přes všechny ty fauly, úskoky a falše, atmosféra marnosti a zmaru tu již patří minulosti. Od roku 1995 dochází k obnovování domů a infrastruktury. Týká se to školy, památek i kostela. Z počtu více než dva tisíce dvě stě obyvatel se jich na sedm set zapojilo do spolkového života. A to něco znamená.

U skutečných dramat, na rozdíl od westernů, člověk nikdy neví, jak dopadnou. O to více musí ocenit sílu osobností, které se postavily mocným a úskočným darebákům zaštiťujícími se krátkodobou ekonomickou prosperitou, ovšem za cenu zničení přírody, krajiny a normálního života lidí s jejich kulturou a vazbou na svoji obec a lokalitu. Je to silný zážitek slyšet jejich svědectví. Je přirozené projevit jim sympatie. Je mravně zavazující podpořit jejich stále nekončící boj. Boj našich, středoevropských, chcete-li westernových, hrdinů.

Miroslav Petr – Hradec Králové

***