Mám tento festival rád, protože se zde objeví filmy ze zemí, které obvykle na festivalech nebývají jako Lucembursko, Malta nebo Kypr a pak jsou zde filmy, které nemusí být komerčně úspěšné. Občas je zde i nějaký dokumentární film jako třeba finský Kuun metsän Kaisa (Kaisin čarovný les) o malém národu Skoltů na severu Finska poblíž polárního kruhu a o historii těchto obyvatel, kterých dnes žije asi osm set. Jindy jsou zde naopak úspěšné filmy jako třeba slovenský film Eva Nová, ten získal cenu filmových kritiků na Torontském festivalu. Letos konzuláty (nevím, jestli se nedohodly), vybíraly filmy úsměvné. Patřil mezi ně i český film Domácí péče, i když se zde mluvilo o vážných věcech. Skvělé herecké výkony Bolka Polívky, Aleny Mihulové a Taťány Vilhemové oslovily zřejmě nejen české diváky. Zajímavá byla i italská komedie s Valerií Bruni Tadeschi a Micaelou Ramazotti La pazza gioia (Bláznivá radost) sledující život dvou pacientek psychistrické léčebny, které se dostanou na chvíli na svobodu. Nejvíce hlasů však získal německý film Honig in Kopf (Med v hlavě). Příběh dědečka, který trpí Alzheimrovou chorobou, a rozpadající se rodiny, která se díky vnučce nechce dědečka vzdát a dát ho do ústavu. Tento zápas nakone stmelí rodinu a vnučka dostane nakonec i bratříčka. Přestože se jednalo o komedii, byl to film neuvěřitelně lidský a doufejme, že ho třeba v lednu 2017 opět uvidíme, pokud by se konala přehlídka nejúspěšnějších filmů jako letos. Festival EU byl i po návštěvnické stránce úspěšný. Během patnácti dnů shlédlo 28 filmů 8000 diváků.