Rozumíme Slovensku?

Mladý stát hladoví po symbolech. Mladý stát hladoví po mýtech, které by dokazovaly jeho právo na existenci, které by mu zaručily rovnoprávné místo v adresáři suverénních národů světa. Takové je i dnešní Slovensko. Jména ulic připomínají občas naučnou trasu po stopách národních buditelů. Nejen Štúr, Hurban a Hodža, ale mnozí další, o kterých na školách ve společném státě nepadla ani zmínka. A kníže Svatopluk, král starých Slováků, jak stojí na podstavci sochy před bratislavským hradem, jako by právě nyní dosáhl své hvězdné hodiny.

Z novodobé historie se však nejvícße skloňuje potlačená vzpoura části národa proti vlastní vládě a diktátu fašistického Německa známá pod označením Slovenské národní povstání, jinak též SNP. Školní vědomosti nám tu napoví, že hlavní, tedy politický význam SNP byl v zařazení se Slovenska do protihitlerovské koalice a v návratu do rodiny demokratických států, tedy i do svazku spojeného státu Čechů a Slováků. Každopádně na SNP upomínají nejen názvy ulic a náměstí, ale i mnohé pomníčky padlých bojovníků rozseté po horách, muzea, ba i státní svátek 29. srpna. V tento den, tak jak se sluší na státní svátek, vlají nad oficiálními budovami, ale i u některých rodinných domů, státní vlajky a příslušné památníky ozdobí věnce.

O pár dní dříve, 16. srpna, si Slovensko připomíná úmrtí významného katolického kněze, národovce, politika a publicisty, titulovaného také superlativy jako vůdce a otec národa. Ostatně není mnoho slavných osobností, na Slovensku ani v Evropě, které by měly své vlastní mauzoleum, tak jako v případě Andreje Hlinky, o němž tu hovoříme.

Poté, co projdete okolo Kulturního domu Andreje Hlinky, dostanete se přes pěší zónu zakrátko na náměstí Andreje Hlinky, minete Gymnázium svatého Andreje a před vámi se vztyčí sám vůdce národa v nablýskaném bronzu a v nadživotní velikosti. Ano, jste v Ružomberoku, v místě jeho působnosti a skonu. Po masivním kamenném schodišti sestoupíte k velkolepému antickému průčelí a vstoupíte do nevelkých prostor svatyně. Ihned na vás dýchne pieta místa zahaleného do pološera. Před sebou máte prostřelenou skleněnou rakev, po levé ruce masivní mramorový sarkofág a za rakví, pod uměleckým křížem, pamětní věnce. Stužky prozradí, že se tu poklonili představitelé Slovenské národní strany a Lidové strany Jižní Osetie. Tím překvapení nekončí. Právě naopak.

Neznalého návštěvníka až zamrazí, jakmile zjistí, že se nachází v prázdném hrobě. Tělesné pozůstatky Andreje Hlinky byly odtud totiž zachráněny před osvobozujícími jednotkami Rudé armády postupujícími na jaře 1945 z východu. Tady, jak je zřejmé na protimluvu „zachráněny před osvobozujícími jednotkami“, se našinec do osidel moderní slovenské historie začíná zamotávat. Dokládá to i otázka jednoho z českých turistů, zda je to ten stejný Hlinka, po kterém byly pojmenovány ony polovojenské a dle dávného školního výkladu, fašistické Hlinkovy gardy. Zdejší průvodkyně však uklidňuje, že tento Andrej Hlinka je právě ta velká osobnost, bez které by nebylo samostatného Slovenska. A jedním dechem k tomu dodává, že nabalzamované tělo největšího ze Slováků převezli v onom bouřlivém roce do Bratislavy, zde právě došlo k již zmiňovanému průstřelu rakve, a pak se ztratilo. Šokováni touto informací se zeptáte ještě jednou, jestli jste správně slyšeli. Hej, zní potvrzení. Jeho tělesné pozůstatky byly prý ukryty na bezpečném místě.

Událost tato pak zůstává zahalena tajemstvím. Její doboví svědkové již zemřeli a vzali si své tajemství do hrobu. A je velkou otázkou, zdali se kdy podaří tuto dokonalou konspiraci rozkrýt. Představu, že by se tak mohlo stát, až bude Slovensku nejhůř, tedy v jakési paralele k českým Blanickým rytířům, si necháte raději pro sebe. Průvodkyně, byť milá a ochotná, začíná být totiž z českých návštěvníků poněkud nesvá.

A našinec vycházející z mauzolea na konci naučné stezky Andreje Hlinky? I on se cítí nesvůj. Zmatený. Rozumí alespoň trochu té slovenské mentalitě? A rozuměl Slovákům vůbec někdy? Na jedné straně spontánní pocit jazykové a kulturní blízkosti, ono nefalšované potěšení z poslechu líbezné slovenštiny a z pobývání v této krásné zemi, na druhé straně stále zastřenější historie a z ní, jak tatranské vrcholy vystupující, obtížně schůdné a klikaté cesty poznání slovenské společensko-politické reality.

M. Petr. Hradec Králové – 2016

***-

Návrat na hlavní stranu