Berlín
2. část
Jednoho dne jsem zavítala do bývalé východní části Berlína a nebyla jsem překvapena. Tak nějak jsem to očekávala. Musel to být a stále ještě je velmi silný rozdíl mezi bývalým východním a západním sektorem. Na první pohled poznáte, kde jste a to, prosím, po dvaceti pěti letech od sjednocení! Parky neupravené, lavičky napůl rozbité, chodníky nerovné. Paneláky, a la ruský vzor, pomalu ale jistě mizí z ulic a jsou nahrazovány velmi moderními a vkusnými bytovými celky. Nepoužívané staré tovární budovy se bourají a nová výstavba následuje. Toto je i sekce tzv. Alternative living – alternativního bydlení a to jsem tedy zírala! V bývalých rozlehlých továrních dvorech žijí squateři (nezákonní osadníci, či samozvaní nájemníci) nalezneme zde staré náklaďáky, auta, nábytek, všeho možného kolem, ploty porostlé křovím, brány s řetězy. Většinou rozbitá okna. Tak na výšku prvního patra, stěny budov pomalovány, nápisy Vstup zakázán! Jedna brána byla otevřená, nedalo mi to, vešla jsem na dvůr a vedle všeho toho, co už jsem napsala, tak jsem zde viděla skupinu asi osmi mužů sedět uprostřed dvora okolo ohně. Seděli dost daleko ode mne, jeden nikdy neví a tak trochu jsem se porozhlédla, vzala pár fotek objektu, pokynula na pozdrav. Stará garáž, vojenské auto, maringotky všude se bydlí. Ale i tady bylo na všech stranách, kam oko dohlédlo, vidět graffiti po stěnách budov, i na částech zbouraných objektů. Kde leželo kus zdi, tam byla na ní i malůvka a většinou velmi zdařilé.
V této části Berlína je i sídlo East Side Gallery – Východní galerie. V roce 1989, po 28 letech, Berlínská zeď, krutý násilník lidskosti konečně padla. Byla rychle rozmontována, ale v této části Berlína 1,3 km jejího zdiva bylo ponecháno a použito k vytvoření této světově největší venkovní galerie s více než stovkou nástěnných maleb. Mnoho umělců z více než dvaceti zemí vyjádřilo štětcem a barvami onu globální radost svou uměleckou vizí, často v politické satiře. V roce 2009 se všechny malby, větrem, sněhem i deštěm ošlehané, musely znovu malovat. Umělci, až na šest, kterým se zdál honorář nízký, se projektu opět chopili. Je to vlastně velmi ironické, že jednou z největších turistických atrakcí je něco, co vlastně již neexistuje. Berlínská zeď byla ale tím nejpřesvědčivějším symbolem studené války, rozdělila nejen město, ale i svět. Její pozůstatky jsou roztroušeny po mnoha místech města. Její konstrukce byla doopravdy vymyšlena do všech podrobností, cementové pouzdro s železnými tyčemi uvnitř, jedna stěna stála ještě ve východním sektoru, druhá v západním se zónou smrti uprostřed, ostnatý drát nahoře, hlídací boudy kolem. Ale stejně i tak, desetitisíce Němců z východní strany se pokusilo o útěk a barieru zdolat. Jen několika se to podařilo, hodně jich bylo zastřeleno, chyceno v akci, nebo spáchali sebevraždu, takhle žít nechtěli. Strážci v prvních letech dostávali tučné peněžní odměny za každého dopadeného ubožáka. Nejlépe celou situaci a historii vysvětluje Gedenkstatte Berliner Mauer – Památník berlínské zdi, kousek na sever od středu, příjemná procházka rezidenčními ulicemi. Z části jsem šla i po Gartenstrasse, kudy zeď vedla a v dlažebních kostkách byla hranice vyznačena. Poutavá výstava pod širým nebem s podrobným popisem událostí a stavbou Zdi, galerie fotografií všech těch, které se o přechod pokusili, jejich fotografie i věk. V dokumentačním centru se dozvíte ještě mnohem více a neschází tu ani pohled z balkónu na celý areál. Souhrnný a velmi emotivní památník. Výstav a exhibicí na téma Berlínské zdi je v městě ještě daleko více, ale viděla jsem už dost, to mi stačilo.
Je jedno, kde v Berlíně stojíte a kam se podíváte, vždycky na obzoru uvidíte Fernsehturm – Televizní věž. Je to nejvyšší německá stavba, 368 m vysoká, postavena v roce 1969 a pro Němce znamená totéž, co pro Francouze Eiffelovka. Ve výšce 203 metrů je vyhlídková platforma., o trochu výš restaurace s otáčivým podlažím. Byla jsem tu během dne, kdy na obloze nebylo ani jednoho mráčku, úžasná podívaná. Této věži se také říká „párátková“ kvůli její vysoké anténě. Je součástí dalšího velkého náměstí Alexanderplatz, také válkou rozbité, ale už dávno opravené. Velké a moderní, široké, sice také s bagry a jeřáby stojícími u chodníků, ale na to jsem si už zvykla. Venkovní kavárny, obchody, kostel Marienkirche s počátky ze 13. stol. je jedním z nejstarších v Berlíně. Tady se mi líbilo, dokonce jsem tu našla i poštu, což často může být i práce pro Sherlocka Holmese, haha! Opodál park, kterému dominuje socha Marxe a Engelse. Bylo mi sympatické, že po sjednocení nebyla odstavena. Není to odtud daleko do nejstarší části Berlína, Nikolaiviertel, okupující jen malou plochu kolem řeky Sprévy (přitékající do Německa z Děčínska pozn. red.). Odtud se tradují i jeho počátky, z malé osady vyrostlo toto životem pulsující město. Koncem války byly sice všechny staré domy rozbity, i kostel Nikolaikirche, nejstarší v Berlíně, dostal přímý zásah a tak teď všechny budovy, kromě dvou, jsou jen replikami. Kostel byl také přistavěn, jeho základy pocházejí z raného 13. století. Malé uličky i romantická zákoutí přetrvávají. Toto je oblíbené vycházkové místo Berlíňanů.
Pobyla jsem v této německé metropoli osm krásných, obohacujících, plných dnů a zdaleka jsem nevyčerpala nabídku všeho, co Berlín nabízí. Vůbec se nedivím, že sem po roce 1990 proudí stále více a více návštěvníků. Je bohaté na historii, je kulturní pochoutkou, které město se může pochlubit třemi operními budovami, několika koncertními sály i divadly, nesčetnými biografy a filmovým festivalem? Udává směr i dalším uměleckým trendům, pulsuje životem a kde se hodně pije, tam se také dobře žije, neříká se to tak? A tady se pije hodně! A co jsem nestihla, tak to si nechávám zase až na příště!!!
Přeji i vám hezké nové zážitky a třeba zrovna z Berlína!
Naďa Humlová - Červen 2016
***