Slunce, seno, jahody, přidávají pohody
Trojice z mých věrných korespondentů mě ostřeluje výzvami, že konec světa, jaký známe se blíží skokem a nabádají, abych kopal bunkr a shromažďoval zásoby na globální apokalypsu. Přeposlal jsem trs apokalyptických depeší kamarádovi Zdeňkovi, aby se i on zasmušil nad tristním stavem glóbu v půli roku 2016 a on mne briskně sprchl jedinou větou: Hrabu seno pro králíky a zavařujeme jahody! a dodal: Nikdy jsem se neměl líp.
Páni Firlová se zasmála této zprávičce a vyzvala mne, abychom vyšli do lesa, jestli už nerostou houby a slíbila, že mi to na houbách objasní.
Nenašli jsme houby. Ba ani muchomůrku, a Eva usazena na povalené bříze vysvětlila, že historie lidstva je nacucaná jako houba útrapami, hladem a chladem, válkami a nemocemi, pročež nás evoluce vybavila dojmem, že kalamita se dá neustále čekat v okamžiku, až to praskne.
Páni Firlová zpravidla promlouvá epicky, sama to nazývá v historické perspektivě jako jediný způsob, aby se člověk nechoval hystericky a náhodou si nemyslel, že je sám středem světa, ale pouhá spojka v evoluci.
Pokračovala otázkou přímo do očí sedmdesátníkovi: „Co je moje největší štěstí?“ a když jsem rozmýšlel, jak ji slovně pozvednout na vrchol svého štěstí, řekla zvýšeným hlasem: „Tvoje štěstí je, žes nebyl nikdy mobilizován do války, že tvojí synové nebyli nikdy mobilizováni do války a že nemáš kostižer a že ti rozbalím chutnou svačinu.“
Pochválil jsem její slova i sendvič a Eva pokračovala: „Většina lidí, co známe, s výjimkou Zdenka, ani neví jak je běžný blahobyt dobrý a starostlivý gen je nutí, aby dleli v alarmu namísto, aby cítili seno a sbírali jahody, když rostou.“
Chtěl jsem promluvit, ale Eva mi dala druhý sendvič a pokračovala: „Mít radost není hanba, a být šťastný není zavrženíhodné; spíše naopak, udělala pauzu, ocenit dary co naše generace dostává, je veliká moudrost.“
Měl jsem říct, jak si libuji, že Eva stárne do moudrousti, ale ona nebyla hotova se svou promluvou: „Navíc máme ochranu z Ameriky, která po strašlivém utrpení dohlíží a dbá o jakýs takýs globální pořádek svou ekonomickou silou, duchem i vojensky dohlíží na globální lotry. Kdyby Američane nezůstali v Evropě, byla by dnes ještě nějaká Evropa? Dnes je plno křiku kolem radikálního islámu, ale na agresivní komunismus po válce už chytráci zapomněli. Rudá armáda by mašírovala ke kanálu La Manche a v Koreji přes 38. rovnoběžku a Činané by shltli Taiwan jako nedávno Putin spolkl Krym. Díky Reaganovu úsilí skončila studená válka a věřím, že radikální islám zanikne jako komunismus a předtím nacismus, protože lidi chtějí žít v poklidu, jako žijeme v Kanadě, a to je to hlavní, libovat si, že žijeme, a jak. Vzal jsem Evu kolem pasu, tak jsme tam seděli pod sluníčkem a dívali se na třpytný povrch jezera Ramsey necelý kilometr od nás.
Doma jsem odeslal Zdeňkovi krátkou zprávu: „Houby ještě nerostou, ale borůvek bude letos hodně. V neděli zajedem na sklizeň jahod do Albanu. A dával jsem pozor, abych Alban nepřeklepl do slova alarm.“
Rosťa Firla – Sudbury
***