Návrat na hlavní stranu

Za přírodou sopečného ostrova

Když se řekne České středohoří, představíme si romantickou krajinu bývalých sopek, komolých kuželů a čedičových vyvřelin. Kus Českého středohoří však nalezneme i ve východních Čechách. Ano, řeč je o Kunětické hoře, z široka daleka viditelné majestátní dominantě rovinatého kraje. Nejblíže k ní mají samozřejmě z Pardubic. Královéhradečtí, tedy nemotoristé, ale již musí řešit otázku, jak se tam ve zdraví dostat. Neboť svoboda cyklisty vytlačovaného přemnoženými automobily je jen
teoretická. Kupříkladu právě k bezpečné přímé cestě na jih abyste disponovali masivním plechovým brněním, hlučným a jedovaté zplodiny produkujícím vehiklem, zkrátka, abyste se opevnili cca jeden a půl tunovou hmotou. Pak máte šanci na této komunikaci obstát. Naštěstí existuje pro cyklisty varianta trasy na zdravém luftu, byť delší a krkolomnější.

Je Kunětická hora běžný kopec? Kopec pro „jedno“ použití? – Inu, záleží na úhlu pohledu. Pro někoho může jít hlavně o kupu kvalitního stavebního kamene, jiný ji velebí coby jedinečný výtvor přírody se středověkým hradem na vrcholu, kteréžto musíme zachovat pro budoucí. Ale, cožpak by se někdo odvážil ohrožovat tento krajinný skvost? – Pravda, nad Kunětickou horou už dnes nevisí onen Damoklův meč zániku jako třeba nad českolipským Tlustcem, ale nebylo tomu tak vždy. I „Kuňka“ měla namále. Již padaly hradby a těžba kamene neznala slitování. Záchrana přišla za minutu dvanáct. Našli se naštěstí osvícení lidé, dnes by se řeklo ekologičtí extrémisté, Pardubický musejní spolek, který ten kopec kamení se zříceninou odkoupil a zachoval. Pak následovala z dnešního přírodně-ochranářského pohledu nepřijatelná revitalizace. Strže, svahy a vyrubané plošiny se proměnily v parkové záhony skalniček a třešňové a jabloňové sady. Tyto lidské zásahy do místního ekosystému dodnes určují charakter zdejší přírody. Tak kupříkladu z více jak osmi set druhů rostlin je zhruba třetina nepůvodních. O tom vědí nejvíce odborníci z hradeckého Muzea východních Čech, kteří podrobný inventarizační průzkum této lokality, nyní již přírodní památky, před časem prováděli.

Co zde tedy mohou milovníci přírody objevit? Podle entomologů patří Kunětická hora k nejvýznamnějším lokalitám východního Polabí. Ze stovek druhů motýlů jmenujme otakárka fenyklového, jeho ovocný příbuzný je však již léta nezvěstný, obdobně jako modrásek roz
chodníkový. Brouky pak zastupuje kupříkladu dravý drabčík, krasec lesklý a třešňový, střevlík fialový a zapomenout nesmíme ani na vzácného páchníka hnědého, díky němuž je toto místo zařazeno mezi evropsky významné lokality.

Vzdušný prostor nad hradem neovládá proudová letka z pardubického letiště, ale početná kolonie kavek obecných. I ta však dokáže být velmi hlučná. Pokud se zrovna utiší, rozpozná zkušený ornitolog zpěv třeba pěnice černohlavé či slavíka obecného. Na hoře hnízdí i mohutný výr velký, který musí čelit nejrůznějším bujarým oslavám a ohňostrojům.

Vraťme se však ještě ke zdejším bylinkám. Z dřívějšího hojnějšího výskytu orchidejí lze dnes spatřit tak akorát bradáčka vejčitého. V plně rozpuklém jaru tu je i přesto na co se dívat a k čemu přivonět. V travním porostu vystavuje svoje květy například šalvěj luční, žebřice pyrenejská, tařice kališní, snědek Kochův nebo vzácná tolice nejmenší. Houbaře jistě potěší moučnatě vonící čirůvka májovka, pečárka a možná i hnojník.

Nejen kytičkám, ale i hmyzu a dalším složkám živé přírody prospívá postupné vysekávání trávy stejně jako pastva koz. Ostatně to je právě součástí managementu péče o tuto lokalitu. A zjevně to i funguje, shodují se přírodovědci z Muzea východních Čech.

Závěrem lze návštěvníkům Kunětické hory doporučit, aby si přes zaujetí bohatou místní historií a dalekými výhledy našli i chvilku pro zdejší pestrou a zajímavou přírodu. Stojí za to.

Miroslav Petr, květen 2016

***