Kdo nenajde umění, možná není kulturní
Příčinou naší hádky v kavárně Books&Beans byl český film Kobry a užovky. Kamarád Zdeněk označil film jako dokument a ne umělecké či dokonce kulturní dílo. Řekl svůj názor zvýšeným hlasem a několik hostů zvedlo hlavy od svých laptopů a podívalo se k našemu stolku. Šťouchl jsem Zdeňka loktem, aby ztlumil hlas a on se rozhlédl kolem, spočítal sedm blikajících obrazovek laptopů a ještě popuzenějším hlasem řekl: „Tady vidíte úplné vítězství technologie nad kulturou!“ a dodal, „jak nekulturní je společnost, kde lidi u kávy raději bádají v internetu, než hovoří s přítelem.“
Zdeněk měl pravdu, že jsme byli jediná mluvící trojice u stolku v kavárně a paní Eva přilila olej do ohně slovy: „Díky digitální technologii a internetu jsme mohli nový film Kobry a užovky shlédnout a teď o něm můžeme hovořit.“
Vyslovil jsem varovné: „Pssst!“ a navrhl tichým hlasem, abychom si obsah filmu Kobry a užovky připomněli a zkontrolovali, jestli jsme na stejné vlnové délce. Je to film rodinný, očištěný od sociální politiky s důrazem na ekonomiku. Třígenerační rodina se obírá černou ovci rodiny, feťákem a zcela nezodpovědným mladíkem Petrem. Už první obrázky filmu ukazují mládence s fialovými vlasy obzírajícího chatovou osadu dravčím okem lovce zloděje, který na zádech nese nástroj svého povolání - metrové nůžky na kov. Vyhlédnutou chatu otevře, vyloupí, předměty zpeněží v zastavárně. Jeho bratr je pracovitý, ale v práci neohebný, ale s úmyslem podnikat, což s výpomocí půjčky od laskavě babičky se podaří a úspěchy se hromadí. Leč úspěch podnikavého bratra od samého počátku kazí bratr parazit a toto parazitování shrne babička větou: „Vždyť Petr je takové zvířátko, které musím strpět v rámci rodiny a milosrdenství.“
Eva připomněla, že v rámci takového pojetí rodiny je možné cokoliv a mínila tím zločin i křivdu, dokonce destrukci, čímž mi přihrála, abych kromě filmu Kobry a užovky připomněl tohoroční oskarový film numero uno - Spotlight, což mi nepřipadalo od věci. Jestliže film Kobry a užovky nahlíží pod pokličku hrnce zvaného rodina, pak nejlepší film Spotlight si vzal na mušku pedofilní podhoubí v hierarchii katolické církve.
Spotlight je název novinářské skupiny vyšetřující moderní nesváry a ve filmu se zaměřili na pedofilní případy v Bostonu; postupně vyšetřili, že církevní funkcionáři posunují provinilé kněze z jedné farnosti do jiné, kde pedofil činí totéž. Vypátrali však věc ještě daleko horší a to, že pedofílií postižení chlapečkové pod vlivem svých rodičů přijmou finanční odškodnění namísto zveřejnění těchto praktik a nedojde k soudnímu procesu a odsouzení pedofila, aby tímto nepohasla církevní svatost a stabilita.
Zdeněk si přisolil k filmu Spotlight, že zajisté vlivem katolické církve byl tento film držen pod pokličkou až do oscarovskeho vyhodnocení nejlepším filmem a dodal, že Akademie v jeho očích vyrostla, protože dokázala prosadit film, který je určitě mnohým trnem v oku.
Eva se chopila příležitosti a oba filmy přiřadila mezi filmy kulturní a pokračovala, že geneticky je kultura pro lidi nezbytností a s přesvědčivostí řekla, že nás prapředek člověk kromaňonský se oddělil od pračlověka neandrtalskeho, protože započal holdovat kultuře slova a jazyka, malbám na zdi jeskyní a také hudbě, jak je známo z vykopávek pradávných píšťal a bubínku z doby ledové. A přidala k tomu, že lidé kromaňonští byli mistry technologie pazourkových nástrojů, ale taktéž nástrojů k vyřezávání půvabných sošek.
Zdeněk přikývl a vznesl své pochyby otázkou, jestli lze nazývat kulturou něco, co kulturou není a Eva mávla rukou a řekla: „O významu kultury rozhoduje plynououcí čas, Zdeňku, a lidé bourají ošklivé stavby a stavějí nové, zatímco římský Pantheon a Akropolis v Aténách zůstávají kulturním dědictvím na věky věků.
„To ses tedy na míle vzdálila od kulturních filmů,“ povzdechl Zdeněk, a Eva neustoupila a řekla: „Připrav si na příští schůzku seznam deseti filmů, které jsou půlstoletí staré a pořád nové a staly se tak klasikou ve stoleté historii filmové kultury.
A Zdeněk bez váhání přislíbil, že příště pohovoříme o filmové klasice.
Rosťa Firla – Sudbury
***