Cimrman v Americe

Po stopách Járy Cimrmana v severní Americe a v Kanadě

Dne 28. března 2016 jsme si připomněli 524. výročí narození Jana Ámose Komenského, který přišel na svět v tento den roku 1592. Osmdesáté narozeniny Zdeňka Svěráka, který se narodil 28. března 1936 a sté výročí úmrtí českého velikána Járy Cimrmana. K tomuto výročí uspořádala torontská odbočka ČSSK v hale kostela sv. Pavla malý Cimrmanovský minikongres s promítnutím filmu Obecná škola, který se ve stejný den promítal k osmdesátým narozeninám Zdeňka Svěráka po celém světě.

Cimrmanovská koncepce Kongresů pochází od samotného Járy Cimrmana a od roku 1967, kdy byl český genius znovu objeven, jsou tyto kongresy a symposia součástí všech vzpomínek a představení tohoto velikána.

Původně se jednalo o Makrokongresy. Jakékoliv větší shromáždění lidu nazval Cimrman kongresem a dodatečně teprve takovému sejití dal smysl, popřípadě téma. S touto futuristickou koncepcí však Cimrman narazil již v roce 1904 v St. Louis kdy se sešlo několik desítek tisíc lidí. Cimrman pak se čtrnáctidenním zpožděním toto setkání prohlásil jako Kongres ornitologů. Tím tomuto setkání dal Cimrman konečně smysl. Narazil však na odpor barona Pierra de Coubertina, který tuto událost stále zpátečnicky považoval za Olympijské hry. Bohužel v tomto zápase Cimrmana ani nepodpořil jeho krajan Jiří Stanislav Guth-Jarkovský.

Zdá se, že po tomto neúspěchu Cimrman zahořkl a začal upřednostňovat kongresy a symposia stále menší, až byly kongresy pětičlenné, tříčlenné a nejraději měl Cimrman kongresy jednočlenné. To již se nemusel s nikým a o ničem radit.

Čím více se dovídáme o českém géniovi Járovi Cimrmanovi, tím je nám jasnější, že o něm nic nevíme. Nevíme ani nic o Cimrmanově konci života. Za místo Cimrmanova stáří je v semináři ke hře Lijavec označen starobinec ve Frymburku, podle semináře k Poslu z Liptákova zemřel na samém počátku první světové války. Místem Cimrmanova stáří byla podle tohoto semináře pojizerská fiktivní obec Liptákov. Od této obce se následně odvíjí příběh, kterým herci Divadla Járy Cimrmana popisují „znovuobjevení“ osobnosti Járy Cimrmana – právě tam byla totiž nalezena truhla s géniovým dědictvím. Nedávno uvedená hra Nového divadla v Torontu České nebe však zahrnuje informaci, že Jára Cimrman žil a tvořil i během první světové války a tuto hru, že napsal v Dymokurech. Lze se tedy domnívat, že zemřel v roce 1916 a je vysoká pravděpodobnost, že to bylo právě 28. března, kdy bylo v této obci nevlídné počasí a Cimrman byl po zimě zesláblý. Vždyť ve hře České nebe hovoří o věcech posledních, které přesahují život člověka.

Tím by ovšem padla teorie, že český génius zahynul na lodi Titanic 14. dubna 1912 ve 23 hodin 40 minut, jak se domníval profesor Hedvábný ve své dizertační práci. Vycházel totiž z pomníku určenému obětem první světové války v nedalekém Kopidlně, kde byla věta:

Ti zemřelí,

ta nicota kolem.

Profesor Hedvábný se domníval, že pomník patřil českému géniovi. Bohužel si však nevšiml pravé části nápisu, která byla smazána deštěm a tak zůstaly pouze slabiky

Ti…

ta nic…

čili

Titanic.

Lze však předpokládat, že Jára Cimrman měl skutečně lodní lístek na tuto loď a to v den Shakespearových narozenin 23. dubna 1912, čili opačným směrem z Nového Yorku do Southamptonu. To však byl již ze zámořského parníku tzv. parník podmořský a Cimrman musel použít jiné lodě popřípadě vzducholodě. O tom, jak se Cimrman z Ameriky dostal do Dymokur nemáme bližší informace. (Ale možná, že tuto záhadu objasní cimrmanolog kolega Littlebarel v následujícím příspěvku).

Pokud však Cimrman měl lístek na loď a není důvodu se domnívat, že by Cimrman cestoval jako černý pasažér, pak z toho logicky vyplývá, že i byl v severní Americe, popřípadě v Kanadě.

Zrovna tak málo víme o Cimrmanově narození, podle Wikipedie se dá se předpokládat, že se Jára Cimrman narodil ve Vídni mezi léty 1869 a 1874. Jeho otcem byl český krejčí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelinková. Cítil se však být Čechem, o čemž prý svědčí poslední zápis z jeho deníku, kde vyjadřuje touhu uvidět svou vlast Böhmen. Podle historických záznamů Divadla Járy Cimrmana byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, vědců, kriminalistů a sportovců své doby.

O kanadském pobytu svědčí skutečnost, že když Alexander Graham Bell zkonstruoval telefon, měl již na displeji čtyři zmeškané hovory od Járy Cimrmana. Cimrman ke zkonstruování telefonu nepoužíval jako Bell sluchátka a mikrofonu, ale obyčejného vodovodního potrubí. Zjistil, že zvuk v trubkách se pohybuje nejen rychleji, ale také dynamičtěji. Tím již před první světovou válkou způsobil krizi v Rakousko-Uherském mocnářství. Cimrman poslal šifrovanou otázku: „Jak je ti Rakousko?“ Odpověď z druhé strany zazněla okamžitě: „Ouzko.“

Cimrmanův telefon se však v severní Americe neosvědčil, hlavně z toho důvodu, že k přenosu zvuku bylo zapotřebí odpojit v městě či obci vodu. Pak uskutečnit hovor a vodu znovu zapnout. Nejednou se stalo, že příjemce telefonního hovoru dal ucho k vodovodu a místo toho, aby slyšel hlas telefonujícího z druhé strany, byl smeten proudem vody.

Málo známá je i Cimrmanova činnost na poli sportovním. Podobně jako spisovatel Ondřej Sekora přinesl do Čech ragby, tak Jára Cimrman přinesl do severní Ameriky kopanou.

Cimrmanova kopaná se hrála na trojúhelníkovém hřišti, kde domácí tým byl zvýhodněn. Jeho brankou byl jediný bod na vrcholu trojúhelníku. Zatímco soupeřovou brankou byla celá základna trojúhelníku. Pokud se domácímu týmu podařilo vstřelit branku tak, že míč přeletěl čáru počítalo se to za dvě branky a domácí tedy vedli 2:0. Pokud se soupeř přece jen strefil do jediného bodu v trojúhelníku, počítalo se to pouze za jeden gól. Pro názornost: Jestliže po začátku

utkání se domácím podařilo míč přehnat přes čáru, kterou hájil jeho soupeř, vedli domácí 2:0. Vzápětí se k míči dostal soupeř a strefil se do bodu v trojúhelníku, tím se změnil i stav utkání na 3:0.

Aby zvýhodnění domácího týmu bylo ještě jasnější, směli domácí hráči hrát rukama, zatímco hosté pouze nohama. Tím došlo později k rozdělení na severoamerický či kanadský fotbal, který s oblibou sledoval i prezident George W. Bush, či ministerský předseda Stephen Harper a evropský cr, který obsahoval dvě hlásky c a r z Cimrmanova jména. Později se z cru stal severoamerický soccer.

Cimrman si již počátkem dvacátého století uvědomoval nebezpečí korupce ve

sportu. Přestože se nám zdá vítěz v trojúhelníkové cimrmanově kopané jasný. Není tomu tak. Cimrman dobře věděl o možnosti bezgólové remízy. V takovém případě zavedl losování mincí. Jestliže padl orel nebo panna, zvítězili domácí. Hosté naopak zvítězili v okamžiku, kdy se mince postavila na hranu a zůstala tak stát.

Je známo, že Jára Cimrman po ránu cvičil. Říkal tomu sokolování. Tento zvyk přijal od Cimrmana i Tomáš Garrigue Masaryk. V Hovorech s TGM to popisuje spisovatel Karel Čapek, kdy Masaryk říká, že sokolování je důležité po ránu. Na rozdíl od Masaryka však Cimrman nejezdil na koni a přes prérie v Albertě a Saskatchewanu chodil zásadně pěšky. I tento sport se dostal na olympiádu jako chůze na dvacet či padesát kilometrů.

V korespondenci s americkým spisovatelem Jackem Londonem Jára Cimrman navrhuje použít místo psího spřežení, spřežení kočičí. Podle Cimrmana mohl by tak vzniknout druhý díl románu Bílý tesák, který by se jmenoval Bílá tlapka. Ani tento pokus nebyl úspěšný. Kočky táhly sáně různým směrem a Cimrmanovy sáně se roztrhly do strany. Teprve, když začal kombinovat psí spřežení s kočičím tak, že vepředu běžely kočky, zatímco psi je pronásledovali, dosáhl jistého úspěchu. Cimrman, aby zvýšil rychlost tohoto povozu a pozitivně motivoval kočky, použil dlouhou tyč s provázkem na konci. Na konci provázku pak byla za ocas zavěšená myš. Narazil však u ochránců zvířat. Proto i od tohoto způsobu dopravy v severní Americe upustil, ale používal se v samotných Dymokurech v cukrovaru do okamžiku, než Evropská unie omezila výrobu cukru v Čechách. Jak již jsem řekl v úvodu, čím více se dovídáme o českém géniovi Járovi Cimrmanovi, tím je nám jasnější, že o něm nic nevíme. Dnešním minisymposiem se nám tedy přiblížily horizonty a jak víme horizont je pomyslná čára, ke které když se přibližujeme, ona se od nás vzdaluje. Dnes se nám tato čára tedy opět nápadně vzdálila.

Děkuji Vám za pozornost a nyní předávám slovo svému kolegovi Littlebarrelovi-Ošavskému v Ontariu.

Cimrmanolog-amatér Aleš Březina

Foto: Nové divadlo, Maria Gabánková

***