Outsiders v AGO
Jan Zrzavý při setkání se studenty počátkem sedmdesátých let minulého století zastával názor, že fotografie není umění, čímž uvedl tehdy osmdesátiletý malíř mladou generaci do varu. Během diskuse pak přiznal, že některé fotografie přece jen se mohou umění blížit, ale podle něj to stále není umění. Jeden z největších českých malířů vynikal kromě svérázných názorů i svéráznou tvorbou, o čemž svědčí skutečnost, že se čtyřikrát pokusil neúspěšně dostat na pražskou Akademii. Jeho současník spisovatel a básník Ladislav Stehlík byl také malířem. Při cestách po jižních Čechách nosil s sebou štětce a paletu. Na dotaz, proč si neveme raději s sebou fotoaparát odpověděl. „Fotoaparát by mně zachytil i věci, které nechci.“ Další současník z první poloviny dvacátého století, americký spisovatel John Steinbeck, v Toulkách s Charleym, popisuje skutečnost, že lidé nemají čas se někde zastavit. Místo toho, že jim stačí si místo vyfotografovat a již je to pro ně vyřízené a jede se dál.
A co fotografie? S oblibou se dívám na sportovní fotografie z třicátých let. Fotoreportér přišel na stadion s pěti deskami pomazanými želatinou. Stoupl si za branku a trpělivě čekal. Rozuměl hře, nemohl se ukvapit. Musel znát světlo, tušil události, které přijdou. Jeho snímky byly unikátní. Český fotograf Josef Sudek (od jehož narození uplyne 17. března 2016 sto dvacet let) říká: „Dám hodně na instinkt. Člověk ho nikdy nesmí otupit tím, že by chtěl vědět všechno. I kdyby se mu to nakrásně povedlo, ztratí instinkt a bude jenom všechno vědět.“
Ještě v dobách mého dětství, přišel jednou za rok do školy fotograf a vyfotil celou třídu i s paní učitelkou. Na jedné fotografii ze sedmé třídy jsou všichni moji spolužáci zepředu, jenom já z profilu. Však mi to třídní učitel, který se jmenoval Staněk, připomínal každou hodinu. Zkrátka fotografie měla význam. Rosťa Firla před časem napsal, že za první polovinu života má nepatrný zlomek množství fotografií toho, co nakupil po příchodu do emigrace.
Od 12. března do 29. května 2016 probíhá v Art Gallery of Ontario výstava 500 fotografií a pěti filmů Outsiders. Deset neznámých autorů se pokusilo zachytit transformaci americké společnosti od padesátých do osmdesátých let. Nejsou to fotografie, které známe z novin, ale zachycují všední život na okraji společnosti. Jeden z prvních černošských fotografů Dany Parks má velice citlivé fotografie z chudých částí New Yorku.V té době nebylo obvyklé, aby někdo s aparátem navštěvoval slamy a černošské brlohy. Danny Lyon se pro změnu věnuje kultuře motocyklů. Vidíme zde motorkáře téměř z celé Ameriky. Jejich život i připomenutí toho, že jízda na motocyklu přináší svá rizika – skupina mužů v kožených bundách pohřbívá svého kolegu. Garry Winograd (1928-1984) velice často fotí lidi, kteří se ochomítají kolem slavných postav, ať již je to kolem prezidenta Nixona, či jen tak nenápadně sledují život v zoologické zahradě. Velice citlivé jsou i fotografie Diane Arbus (1923-1971), kdy vidíme děti, jak napodobují dospělé při tanci.
Ať již se díváme na obrazy Jana Zrzavého, či fotografie Josefa Sudka nebo čteme knihy Johna Steinbecka, jako kdyby se zpomalil čas. Do doby, kdy tento čas nenávratně odcházel, kdy docházelo k transformaci života, k transformaci z černobílé fotografie k barevné, od formátu 6x9, přes kinofilm do digitálního věku nás zavede i výstava Outsiders. Škoda jen, že výstava je koncipovaná jako výstava 21. století. V osmdesátých let měla taková výstava pouze několik desítek fotografií. Množstvím pěti set fotografií je příliš velká na jednu návštěvu.
Aleš Březina – foto AGO
***
