Návrat na hlavní stranu

Z vůle Boží, nejvýznamnější český král…

O nikom jiném nebude řeč, než o českém králi a římském císaři Karlu IV. Ale nehodlám moc popisovat krále v jeho vladařských schopnostech, protože ty měl tak rozsáhlé, že by mi článek na jejich popis vůbec nestačil. Nabídnu vám českého krále jako člověka a to člověka vskutku vysokých hodnot.

Karel IV., ještě s původním jménem Václav, se narodil 14. 5. 1316 Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně, takže měl v sobě geny obou rodů. A po celý svůj život se hrdě také k oběma hlásil. Zdálo se, že jeho šťastnému dětství nebude nic stát v cestě. Opak byl pravdou. Brzy po narození ho totiž Jan Lucemburský odloučil od matky a nechal odvést na Křivoklát, později na hrad Loket. Všechny prameny, které jsem měla možnost prostudovat, používají pro tyto roky slovo „vězení“ a v souvislosti s tím nevybíravým způsobem hovoří i o Janu Lucemburském. Mám na tuto dobu poněkud jiný názor, ale nikomu ho nevnucuji. Myslím si, že Jan Lucemburský byl opravdu více na bojišti než doma, že nikterak k Čechám nepřilnul a že bitvy a výběr daní byly pro něho prvořadé. Také souhlasím s tím, že se urputně bránil ustavení svého syna českým králem. A ze strachu, že šlechta v
chystané vnitřní válce dosadí na trůn syna, ho ukryl na uvedené, spřízněné hrady. Dále si myslím, že panovnická doba byla ve své podstatě velice zákeřně diplomatická a ujišťuji se v tom i tím, že jakmile se Janu Lucemburskému podařilo takticky dosadit k francouzskému dvoru svoji sestru Marii, jako královnu, otevřely se ihned brány Křivoklátu a sedmiletý princ odcestoval na vychování do Francie, přímo do náruče francouzského krále a jeho ženy Marie. Oba si chytrého chlapce zamilovali a dopřáli mu vše, co francouzský dvůr mohl nabídnout, především však kvalitní vzdělání. Po biřmování se z Václava stává Karel IV. a bude s tímhle jménem až do smrti. Kromě biřmování je ve Francii Karlovi vybrána i nevěsta, stejně stará sedmiletá urozená Blanka z Valois a oběma je vystrojena svatba. Prostě takový už byl středověk a bylo zcela lhostejné, že jim dohromady bylo pouhých čtrnáct roků. Sňatky bylo možné legálně uzavírat prakticky ihned po narození, skutečné manželství se tradovalo od dospělosti, kdy u dívek to bylo 12 roků u chlapců 14. Při této věkové hranici se není moc co divit, že byly nemalé problémy s narozením pokračovatelů rodu, prostě mnohdy se dětem těžce rodily děti.

Mít potomky bylo zcela prvořadé, přičemž se na početí pohlíželo jako na běžnou denní záležitost a vždy se toužebně čekalo narození chlapce nikoli dívky. Při této logice bylo též normální, že se málokdy mezi dvojicí vytvořilo nějaké citové pouto. A pokud tomu tak bylo, tak to opravdu bylo výjimkou. Zdá se, že tato výjimka u Karla IV. byla a to i navzdory tomu, že ne všechny jeho manželky mu porodily chlapce. Za romantickou lásku dnes historikové označují jeho první manželství se značně hysterickou Blankou z Valois. Už se asi moc nedozvíme, zda půvabná zlatovláska, 159 cm vysoká, velmi oblíbená v Čechách, matka dvou dcer, ale žádného syna, taková opravdu byla. Její úmrtí v pouhých 32 letech je opředeno tajemstvím a zůstává pouze dohadem, že jí život vzala tuberkulóza.

Také další tři Karlovy manželky byly jakýmsi politickým, dobře voleným kalkulem, přesto se zdá, že ani tato manželství nepostrádala vzájemné porozumění a uznání. Anna Falcká přinesla ohromné věno v podobě Horní Falce - Severního Bavorska, Míšeňska a oslabení pozice německého protikrále. Syna porodila, ale ten do dvou roků zemřel a ona sama velmi brzy také. Karel IV. jako třetí ženu zvolil mladičkou dceru vévody Svídnického Annu, kterou původně zasnoubil se svým synem. Karlova touha připojit ke Koruně České Svídnicko, čili majetky slezských knížat, byla obrovská. Od třetí manželky se Karel dočkal i vytouženého syna Václava IV. Po smrti Anny se Karel dlouho neženil. Nakonec se rozhodl k úžasu celé tehdejší Evropy, pro, o celých 23 roků mladší princeznu Elišku Pomořanskou, vnučku polského krále Kazimíra. Byla prý pohledná, dle pověstí nadaná silou, velmi inteligentní a ctižádostivá. Porodila mu šest dětí. Po celý svůj život těžce nesla, že Karel přichystal korunu pro syna Václava z předchozího manželství. Karla přežila o celých patnáct roků.

Celkem měl Karel IV. dvanáct dětí, nejvýznamnější byli Václav IV., Zikmund, Jan Zhořelecký a Anna pozdější anglická královna. Nejvíce miloval syna Václava a to až neměřitelnou láskou, která se na povaze syna začala brzy špatně projevovat. Poslední jeho potomek, syn Jindřich se narodil rok před Karlovou smrtí, čímž získal Karel primát jako nejstarší panovnický otec. Stejně tak měl nejvíce manželek ze všech tehdejších panovníků.

A jaký že byl sám Karel IV.? Na svoji dobu značně urostlý, měřil kolem 173 cm, měl robustní a svalnatou postavu a francouzské vybrané společenské vychování. Vyznačoval se ohromnou diplomacií, v rétorice a znalostech pěti cizích jazyků převyšoval všechny tehdejší panovníky. Byl moudrý a chytrý zároveň, slabostí byla značná ješitnost, jeho inteligence byla obrovská. Měl velmi blízko k prostorovému vidění, které uplatňoval při svých stavebních plánech, dokázal se dobře orientovat v tehdejším mystickém světě, což mu dodávalo víru, že se dobře rozhoduje. V jeho tvořitelské síle se střídal cit a rozum. Neuměl se dostatečně dobře orientovat v možném riziku, především když šlo o jeho vlastní zdraví. Nebezpečné turnaje a těžká zranění jsou toho dokladem. Nepostrádal schopnost komunikace a emocionální otevřenosti. Dnes by se zřejmě věnoval nejvíce stavitelství a architektuře, ale nelze vyloučit ani matematiku, počítače, literaturu, poněkud slabším by byly sociální vědy.

Středověk rád portrétoval významné osobnosti a tak není divu, že i Karel IV. je zobrazen na mnoha portrétech. Měli bychom však vědět, že jsou jeho portréty poněkud zidealizovány. Umělci se vždy vyhnuli ošklivě zjizvenému obličeji a často i pohledu na nesouměrný, skoro boxerský nos, stejně tak byla stranou ponechána Karlova ohnutá záda. Toto vše byly vlastně těžké úrazy z dob jeho mládí, ponejvíce z rytířských turnajů. Je s podivem, že středověká medicína byla schopná Karlovi pomoci, protože šlo opravdu o velmi vážná zranění. Vyjmenujme jen některé – zlomené obratle, záněty nervů a míšních kořenů, zhmožděná krční páteř, prolomená brada, řada sečných ran do obličeje, těžká dna. A ještě s větším podivem je to, že všechny tyhle trýzně, viditelně neuvěřitelné zdravotní komplikace a ukrutné bolesti Karel IV. vydržel.

A když už jsme u posledního uvedeného neduhu, jen něco maličko o stravě Karla IV. Dna si samozřejmě podávala ruce s obrovským množstvím tehdy podávaného masa. Nechyběly však ani ryby. Samozřejmostí byl chléb a koláče. Sladkého bylo poskrovnu, holdovalo se medu, švestkovým povidlům a mandlovému hutnému dezertu – něco jako dnešní marcipán. Pila se voda, víno a také pivo. Pivo nepřipomínalo to dnešní, bylo husté a spíše se vyjídalo než pilo – odtud název znalý i dnes tekutý chleba. Málo se vyhledávala zelenina a ovoce. Zcela zakázané byly houby. Hojně se přálo vajíčkům, různým kaším a to jak sladkým tak slaným. Koření a cukr se přivážely z Orientu.

Nechejme středověkou krmi stranou, žádné kuchařské knihy nebyly, protože kdo uměl vařit, neuměl psát a tak se zachovaly jen evidované výdaje potravin vzdělanou církví.

O Karlu IV. by mohlo být článků nepřeberně, ale zůstanu jen u tohoto. Neodpustím si už jen jeho mystickou duši. Žádná z jeho aktivit nevznikala samovolně, ale vždy po dokonalém astrologickém prověření, také numerologie nikdy nechyběla. Třeba zahájení stavby Karlova mostu v sobě skrývá vzestupná a klesající lichá čísla - 1-3-5-7-9-7-5-3-1 – a znamená rok 1357, dále den a měsíc 9. červenec, čas 5 hodin a 31 minut. Ještě větší zajímavostí je tak zvané slunovratové mysterium na Mostecké věži, kdy každý rok o letním slunovratu v poledne vrhá plastika lva stín na erb se svatováclavskou orlicí. A do třetice: v den, na který ve středověku připadal svátek sv. Víta, zapadá slunce, při pohledu od paty uvedené věže nad místem, kde jsou ve svatovítské katedrále uloženy ostatky tohoto světce. Víra v mystiku nebyla vynechána ani u dalších Karlových děl, jako byl Karlštejn, Nové Město pražské, Karlovy Vary, Pražská universita, Hladová zeď, Pražský Hrad, severoitalská pevnost Montecarlo, vydání Zlaté buly a další.

Tak už to celé jen shrňme. Karel měl osm sourozenců, čtyři manželky, dvanáct dětí, byl princem českým, markrabětem moravským, králem českým a císařem římským. Žil plných šedesát dva roků, šest měsíců a šestnáct dní, zemřel sychravého 29. listopadu 1378 na zápal plic – při smutečním proslovu byl poprvé nazván otcem vlasti. Určitě jsme nikdy dál už schopnějšího panovníka neměli.

Jana Fafejtová – Praha, obraz Wiki

***