Dva dopisy

Vážený pane Březina,

díky porozumění jednoho z mých příbuzných, žijícího v Torontu, se nejen od něj, ale také z časopisu Satelitte dovím o Češích a Slovácích v Kanadě mnohé, co bych jinak neznal. Mám možnost jej číst jen čas od času, opakovaně jsem potěšen jeho obsahem i kultivovanou, gramaticky bezchybnou češtinou. v něm uveřejněných textů. K jednomu z nich patří Vaše upozornění v Satellitu z listopadu 2015: Internet nám velice často bohužel také přináší fotomontáže, které umožňují různé počítačové programy. Často tyto e-maily diskvalifikují dotyčného odesilatele nejen morálně, ale hlavně intelektuálně. (Následuje fotografie Jana Wericha a jeho výrok o muslimech). Nevím, jestli se jednalo o recesistu, který tuto fotomontáž vymyslel nebo islámobijce. Každopádně na tento podvrh naletělo hned několi tisíc lidí v ČR i v zahraničí.

Dovoluji si k tomuto tematu sdělit, že autoři tohoto HOAXu jej poslali do světa se záměrem „probudit“ zájem jeho příjemců o hledání pravdy v nám m.j. internetem nabízených informacích.

Tak, jako Vy a žel nemnoho dalších příjemců onoho textu s obrázkem J. Wericha jsem byl z více důvodů přesvědčen, že jde o dezinformaci. Zeptal jsem se mého syna, sociologa, mezi jehož profesní aktivity patří také hodnocení médií ovlivněných globalizací. Dozvěděl  jsem se nejen, že se nemýlím, ale i cosi dalšího: autoři HOAXU byli přesvědčeni, že nás, kteří jeho obsahu nedůvěřují, bude podstatně více. Domnívali se, že na základě této zkušenosti budeme pozorněji než dříve, hodnotit informace všeho typu, poskytované nám nejen internetem, ale také médii. Nepochybovali o tom, že konají dobro v zájmu nás všech. Nejspíše - podle mého názoru - proto, že jsou v kontaktu s převážně jim podobnými mladými, spíše intelektuály, významně přecenili možnosti racionálního myšlení našich většinových spoluobčanů. „Naletěl“ kdekdo, včetně mého dobrého známého, vysokoškoláka, který mi onen HOAX přinesl vytištěný, „podívej,  Václave, jak byl ten Werich předvídavej“. Jako kdekdo další se nepotřeboval ptát sebe ani jiných, jestli…

Protože i Werich věděl (??) byla tím Hoaxem podpořena xenofobie našich většinových spoluobčanů. Nemají v takovýchto případech potřebu vědět, kde je pravda; o tom, jak vnímají svět, rozhodují jejich pocity.

České noviny čtu pravidelně, občas sleduji zprávy v televizi nebo v Internetu. Od zhruba začátku října t.r., kdy zmíněný HOAX přispěl k zblbnutí (ne několika tisíc ale troufám si tvrdit nejméně několika desítek tisíc) jeho příjemců jsem nebyl nikde, než v Satelitte upozorněn na to, jak se velmi pravděpodobně věci mají.

Přeju jak Vám, tak Vašim spolupracovníkům a vydavateli časopisu Satelitte vše dobré a lepší jak v r. 2016, tak poté.

Václav Štětka, Litomyšl

***

Vážený pán Brezina!

Dovoľte mi pár poznámok k vášmu úvodníku v 12. čísle Satellite 2015, nazvanom “Adventní chvála pacifismu”:

(a) Úvodník spomína Ježišovo učení o nenásilí..., pritom však vynecháva skutočnosť, že sa to týka iba nespravodlivého násilia. Ježiš sám bičom, čiže násilne vyhnal kupcov z chrámu [Ján:2:14,15], [Mat.:21:12], [Mk.:11:15], ako aj nabádal svojich učeníkov, kúpiť si meč [Luk:22:36]. Ježiš nikdy nehlásal zákaz násilia v prípade sebaobrany. Tiež nemožno zabúdať, že k výsledku konca druhej svetovej vojny (a likvidácie koncentrákov) neprispel pacifizmus, ale násilné vojenské aktivity.

(b) Úvodník, v súvislosti s US voľbami 2000 píše, že „pravda zaplakala“. Treba si uvedomiť, že výraz „pravda“ má viacero významov: Okrem subjektívnej pravdy (napr. ja mám pravdu), existuje aj pravda objektívna (vedecká). Inou pravdou je pravda legálna, t.j. čo hovorí zákon. V prípade US 2000 volieb zákon nebol porušený, práve naopak, bol potvrdený. Najvyšší US súd (SCOTUS) rozhodol, že floridský zákon, vyžadujúci ukončenie prepočítavania hlasov do 5. hodiny 14. novembra 2000 ostáva v platnosti. Kto to nestihne, má smolu, ale taký je zákon. SCOTUS tým zároveň (implicitne) Floride povedal: „Máte taký zákon, aký ste si vytvorili. Môžete si ho zmeniť kedy chcete, ale nie retroaktívne v priebehu súčasného konania“. Výrokom súdu bol zákon len potvrdený.

(c) Úvodník spomína „protimuslimsku hystériu“: Nespomínam si, že by niekedy niekto hovoril o protinacistickej, alebo protikomunistickej hystérii.

Ale keď sa to dnes týka islámu, výraz „hystéria“ sa vyskytuje dosť často. Hystéria je psychopatický jav, i keď aj v psychológii je to stále dosť nejasný pojem. Bežne sa však pod tým rozumie istý druh „neracionálneho“ prístupu k realite. (Následuje podrobný rozbor Koránu, který však neuvádíme, pro nedostatek místa. Pozn. Redakce.)

Mnohí Muslimi však, žiaľbohu, považujú súčasnosť za stále trvajúci vojnový stav. Niektoré súčasne západne zdroje ponúkajú určité východisko z dilemy, ako islám hodnotiť: Podľa nich, výraz islám predstavuje náboženstvo ako každé iné - kdežto isalmizmus prezentuje len okrajovú, násilnú časť tejto viery. Tiež si myslím, že tento rozdiel by sme mali v bežných diskusiách zohľadňovať.

Myslím si to však len preto, lebo stále verím v možnú reformáciu islámu. Viem, že v týchto poznámkach som tento rozlišovací aspekt úmyselne nezohľadnil, lebo sa pokúšam hľadať „korene“ jestvujúcich nedorozumení. Podobne, ako nemožno z Biblie eliminovať lásku k blížnemu - ani z iných dokumentov sa nedajú ľahko odstrániť ich časti, ktoré nám prípadne môžu byť nepohodlné.

I keď neviem, ako ktorý problém sa dá riešiť, domnievam sa, že negácia, resp. zahmlievanie skutočnosti, nie sú optimálne metódy. Tiež myslím, že riešenie (ak sa niekedy nájde), musí byť nutné iniciované samotnými islamskými autoritami.

Ďakujem vám, pán Březina, za užitočnú prácu, ktorú robíte (aj) vydávaním vašeho časopisu.

Boris Rájek, Venice, California

***

Vážený pane Rájku,

děkuji Vám za Váš obsáhlý dopis a pokusím se být stručný i když ne vždy vyčerpávající. Náš první rozdíl je v pojetí násilí a pacifismu. Ježíš v novozákonním pojetí je skutečně postavou pacifistickou, která odmítá násilí. Nikde se v novém zákoně nemluví o nespravedlivém násilí. Dle mého názoru je každé násilí nespravedlivé, otázkou je míra této nespravedlnosti.

Základem křesťanství je, že se Syn Boží obětuje za člověka. Nikoliv to, že člověk, aby si zachoval svůj život, zabije někoho jiného, což je základní princip násilí. K oběti je zapotřebí odvahy a nikde není řečeno, že ten, který se obětuje, je méně statečný než ten, který obětuje někoho jiného. V okamžiku, kdy Petr chce hájit mečem svého učitele, Ježíš tento odpor na hoře Olivetské odmítá, jak si připomínáme v době velikonoční. V křesťanství je důležitý důraz na svědomí, což v armádě je naprosto potlačeno. V armádě svědomí nahrazuje autorita. (Rozkaz se musí nejprve splnit, pak si na něj může dotyčný teprve stěžovat.) V zmíněném úvodníku cituji pořad Ranní slovo a před časem právě v tomto pořadu dnes již zemřelý profesor Jan Heller vyslovil myšlenku, že násilí nelze vymýtit, ale lze jej minimalizovat.

Můžeme se přít, jestli příběh s obchodníky v chrámu je o násilí. Rozhodně Ježíš nejedná proti svému svědomí, nechce chrámové ekonomy zranit nebo dokonce zabít, ale radikálně znemožňuje těm, které chránily mocenské struktury, jejich činnost. Je to něco podobného jako když Andreje Sacharova vyháněli příslušníci KGB od soudu s disidenty a on nechtěl vyklidit soudní síň. Je to akce jedince, který je poslušný svému svědomí.

V Lukášově evangeliu o tom, že si mají učedlníci koupit meč, se jedná o výrok, který je vytržený z kontextu. Cituji z Biblického slovníku: Ježíš zde nemluví o rozmnožení zbraní u učedlníků. Ale právě proto, že nemyslí na jejich zbraně. Potřebují učedlníci oné odvahy, jež pokládá meč za důležitější než plášť. Mohou se zřeknout i posledního majetku, nemohou se však vzdát boje. Ježíš žádá ochotu obětovat a nasadit všecko. (A. Schlater)

Myslím si, že jste zcela na omylu, když tvrdíte, že ke konci druhé světové války neprispel pacifizmus, ale násilné vojenské aktivity. Nechci tvrdit opak, že ke konci druhé světové války nepřispěly vojenské aktivity. Ke konci druhé světové války přispělo obojí, jak pacifismus, tak zřejmě i vojenské aktivity. Zatímco vojenské aktivity jsou přeceňovány, pacifismus je nedoceněn a zesměšňován. To byl také důvod mého článku, abych se pacifistického postoje zastal, proto i ten název mého úvodníku Adventní chvála pacisfismu. Odbočím k příběhu, který mi vyprávěl můj bratr o mém dědovi. Na začátku války k němu do hospody přišel německý voják a můj děda mu podle Bible začal vysvětlovat, že Hitler je antikrist. Riskoval tím možná život. Ke konci války, když už byl můj děda po smrti (zemřel na zápal plic, nikoliv jako hrdina), se pokusil tento voják ho vyhledat a když ho nenašel řekl, že celou válku myslel na toto setkání a že můj děda měl pravdu. Takové setkání nebylo jediné. Podrobně o tom píše třeba německý spisovatel Günter Grass v knize Kočka a myš (Joachim Mahlke dezertuje z armády na vrcholu své vojenské kariéry).

K volbám ve Spojených státech uvádíte, že pravda má viacero významov. Nemyslím si, že Jan Hus měl na mysli subjektivní pravdu nebo vědeckou pravdu, či pravdu legální. Jednalo se o to, že při přepočítávání hlasů by se zjistilo, který z kandidátů získal skutečně více hlasů a že se právní cestou zamezilo tomu, aby se tato skutečnost zjistila.

Opět cituji českého filosofa Karla Kosíka: „Velký český intelektuál píše z vězení roku 1415: Jeden teolog mi řekl, že vše je pro mne dobré a dovoleno, jen když se podrobím koncilu, a dodal: Kdyby koncil prohlásil, že máš toliko jedno oko, třeba máš dvě, bylo by tvou povinností vyznati s koncilem, že tomu tak jest. Odpověděl jsem mu: I kdyby mi to tvrdil celý svět, já, maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych to připustit bez odporu svědomí.“

Parafrazuji-li Jana Husa: „I kdyby mi Nejvyšší soud Spojených států stokrát tvrdil, že počet hlasů odpovídá tomu, kolik se zjistilo k 14. listopadu 2000 do páté hodiny, já pak vidím, že všechny hlasy nebyly sečteny, nemohu přijmout bez odporu svědomí, že se jedná o skutečný výsledek voleb, ale budu stále tvrdit, že konečný výsledek by se zjistil přepočítáním všech hlasů.“

K třetímu bodu, který zmiňujete protimuslimská hysterie a připomínáte, že si nespomínate, že by niekedy niekto hovoril o protinacistickej, alebo protikomunistickej hystérii.

Jistěže byla i  protinacistická hysterie. Copak se nepamatujete na komentáře televizního komentátora Cyrila Smolíka o nebezpečí neo-nacismu v západním Německu a co padesátá léta. Jedním z důvodů invaze v roce 1968 byla právě Sověty vyvolaná hysterie o možnosti napadení Československa západním Německem.

A protikomunistická hysterie? Podívejme se jen do vševědoucí Wikipedie na termín Mccarthismus: Mccarthismus (anglicky McCarthyism) označuje praxi, během které byla vytvářena obvinění z podvratné činnosti nebo velezrady bez ohledu na důkazy. Dle internetového slovníku, termín označuje „praxi vytváření obvinění ze zrady, zvláště za sympatizování s komunismem, a to bez pevných důkazů“, a také „praxi vytváření nespravedlivých obvinění či využívání nespravedlivých vyšetřovacích metod s cílem omezit disent a politickou kritiku“. Termín pochází z období dějin USA zvané druhá Rudá panika (second Red Scare), které se datuje mezi lety 1950 a 1956 a proslulo vysokou mírou politických represí proti americkým komunistům a cíleným šířením strachu mezi obyvateli. Pojem byl poprvé užit k popsání antikomunistických tlaků republikánského senátora Josepha McCarthyho ze státu Wisconsin, který byl hlavní mediální tváří amerického antikomunismu od roku 1947 až do své smrti v roce 1957.

Zrovna tak protimuslimská hysterie se neopírá o skutečnosti, ale o smyšlené příběhy, o čemž svědčí třeba zmíněný falzifikát s fotografií Jana Wericha, či zpráva, že uprchlíci vyvraždili, s výjimkou koně na jižní Moravě domácí zvířata. Autorka si tuto zprávu, kterou dala na internet vymyslela.

Doufám, že jsem alespoň částečně odpověděl na Váš příspěvek.

Aleš Březina

***