Novoroční krok trvá celý rok
Předsevzetí patří k novému roku jako kocovina k poslednímu večeru roku starého. Zajímáme se o úmysly a záměry svých kumpánů, protože člověk nemění s čím je spokojen, ale chce změnit důvody nespokojenosti i zjednat nápravu. Mezi seniory je úmysl dietování a hubnutí častý a každoročně se opakující, což je jakýsi mlhavý důkaz, jak těžká je změna životního stylu a zároveň jak moc atraktivní, čehož kandidáti do politiky užívají co volební halekání na které voliči skočí jak na kolotoč, i když z vlastní zkušenosti vědí, že změna je perný úkol.
Zajímavější se mi zdají úmysly k sebevzdělávání a rozšiřování obzorů: to je nám sympatické, když někdo si předestře naučit se italsky nebo španělsky, protože masírování mozku je vždy prospěšné.
Nejvíc nás tento rok zaujal úmysl Jima naučit se střílet, zapojit do střeleckého klubu a v blízkém čase si pořídit pušku a revolver. Překvapení je, že Jim, co městský občan, který neloví, ani vlkům se nebrání, došel k takovému rozhodnutí a vyptal jsem se, proč míní střílet, když nikdy nestřílel. Jim je profesi účetní, tedy člověk nadmíru spořádaný a metodicky a orientovány na detaily, které promýšlí s důsledky i následky.
Na otázku proč, odpověděl, že má pocit, že se musí zabezpečit před nebezpečím.
„O jakém nebezpečí mluvíš?“ řekla Eva hlasem popuzeným „když žijeme v klidném městě Sudbury, kde se nevraždí co pamatuju?“
„Aha,“ řekl Jim spokojen s otázkou, „v Sudbury je bezpečno, protože každý občan má několik pušek ve skříni a kdekdo to ví, což nejspíš brzdí lapky, zloděje a násilníky v rozmachu bídáctví.“
Eva zakroutila hlavou a než mohla takovou úvahu zpochybnit, Jim pokračoval, že svoboda v novém světě a fungující demokracie je postavena na držení střelné zbraně, že lidé v novém světě se nenechají politiky vodit za nos jako to je v Evropě.
Jim udělal pauzu, jestli slovo Evropa vyvolá ohlas, ale popravdě souhlasíme.
Jim vyprávěl historku svého kamaráda z Toronta, který v neděli odpoledne čistí pušky na svém balkónu s úmyslem, aby sousedí viděli, že pušky má a pečuje o ně.
Zasmál jsem se a Jim pokračoval, že mezi jeho velkoměstskými přáteli se zvedá nepokoj o bezpečnost vlastní i bližních, a dodal, že mnohde ve velkoměstě si lidi netroufají po setmění na ulici.
Nejapné jsem zavtipkoval: „Bojíš se večer na ulici, nauč se prát a boxovat, čímž jsem přihrál Jimovi v úmyslu naučit se střílet.“
Eva byla viditelné znepokojena takovou argumentaci, i když na našich klubových schůzkách mnohokrát připomínala starořímskou zásadu: „Chceš mír? Připravuj se na válku.“
V následujícím okamžiku tu stejnou větu vyslovil Jim, a dodal, že se to hodí na jeho privátní život a nepokoj, který způsobují média.
Nemusím připomínat, že tento rozhovor se konal v kavárně Books&Beans za účasti půl tuctu členů debatního klubu Cicero a bylo vidno, že úmysl osobní ochrany s výpomocí zbraní je polovině debatérů dosti rozporný, snad přímo protivný a nikdo neprojevil viditelný zájem o účast ve střeleckém klubu či zakoupení zbraně. Osobně si myslím, i když jsem se neptal, že většina z nás má nějakou tu bouchačku doma ve skříni, někteří jsou lovci atd., ale neptal jsem se na to.
My doma nic střelného nemáme, povinná vojenská služba v rodné zemi porušila můj vztah ke střílení a lovení nevnímám co sezónní zábavu, jak je u mých sousedů zvykem; ale podle tohoto podzimního loveckého zvyku vyrazit na jeleny dávno vím, že všichni moji sousedí vyzbrojeni jsou a to je dost, abych sám nemusel a nepotřeboval se do střílení zaškolovat.
Navíc na tomto novoročním sezení klubu Cicero chybí dlouholetý člen Bernie, který na počátku prosince oslavil 68 let a před Štědrým dnem ho zabil infarkt. Většina z členů klubu přišla na pohřeb den před koncem roku a Mervyn promluvil nad rakví Bernieho a chválil jeho odvahu a chuť do života, když čtyři roky bojoval s cukrovkou bez nohou a bez ožehavé deprese.
Nakonec to Bernieho srdce nevydrželo a my měli co dělat, abychom vydrželi a nevzlykali nahlas. Ani nevím, co se stalo s Bernieho sbírkou pušek, které jako rodák z městečka Chapleau v severním Ontariu zajisté měl doma, i když beznohý na lov nechodil a střelecké školení nepotřeboval.
V městečku Chapleau totiž dodnes přicházejí vlci v zimě do ulic a šmejdí po něčem k snědku jako je pes či kočka.
A jaké je moje předsevzetí do nového roku? Dožít se příštího Silvestra.
Rosťa Firla - Sudbury
***