Za Vratislavem Štaflem - 95
V úterý, 22. září 2015 zemřel v Torontu ve věku 95 let Vratislav Štafl. Za těch 94 let zakusil skoro všecko, co je údělem člověka na naší planetě. Jako i já smrt četných vrstevníků. Před dvěma týdny odešla 99 roků stará Gizelle Kerney, s kterou jsem si až na poslední půlku roku každé ráno ověřoval, že ještě oba dlíme na této zemi. A před rokem mi něco podobného udělal český legionář od Dunquirque, František Tesař, s kterým jsme měli společně oslavit narozeniny (on sté a já jen ubohé devadesáté) 15.listopadu 2015... Oslavili jsme to stejně. Dohodli jsme se, že to oslavíme, i když se toho nedočkáme.
Vráťa (v anglosaském světě známý jako Gerry) se narodil 28. srpna 1920 v Dobrovicích v Čechách, byl velký fešák, mnohostranný sportovec (lyžoval na Mt. Tremblant), hrál golf na mnoha místech, plachtil (RVYC), rád s manželkou Dagmar (jejich manželství trvalo víc než 64 let) jezdil na jejich farmu. Byl brilantní student na střední škole v Čechách skončil jako první na škole. Po příchodu do Kanady, sponzorovala ho firma Baťa v roce 1950, se na Torontské univerzitě přihlásil do třetího ročníku v oboru, v kterém studoval v Praze (politika a ekonomie).A dostal vynikající zaměstnání: u jedné z nejpřednějších kanadských společností Canadian General Electric, kde příštích 35 roků budoval svoji budoucnost. Do penze odcházel jako viceprezident – controller. Ale i pak, až do svých osmdesáti let, byl firmou čas od času pověřen zvláštním úkolem. Vráťa sloužil dlouhá léta jako pokladník charitativní organizace ve své oblasti a byl členem Sokola a Československého sdružení v Kanadě. Po příchodu do Kanady určitou dobu zastával funkci jednatele ústředí Sdružení.“
Před několika roky ho ranila mrtvice a ty roky, které mu zbyly, strávil v pozoruhodné torontské instituci, kde pacienti mají skoro kompletní péči. Osobně se o něj víc než 12 let starala žena, jíž (stejně jako dr. Lemieux) rodina v oznámení úmrtí poděkovala.
S Vráťou (a myslím i s Dagmar) jsem se poprvé setkal před pražským Obecním domem večer dne, kdy se president Beneš rozhodl přijmout diktát komunistického vůdce Klementa Gottwalda a tím i rezignaci nekomunistických ministrů. Pamatuji se jako dnes, jak nám Vráťa vyprávěl, jak hrozně Beneš vypadal. Další budoucí Kanaďan, který se zúčastnil pochodu na hrad i setkání s presidentem Benešem, byl prof. Viktor Fic. Obou jsem se zeptal, zda vláda měla připraven plán pro případ, že komunisté budou trvat na stanovisku, že demokratičtí ministři musí opustit vládu. Odpověděl, že ne. Je mi líto, že uzavírám tento nekrolog připomínkou tragické události, na jejímž okraji jsme všichni, Dagmar, Vráťa, profesor Fic i já stáli. Jestliže tato připomínka může přispět jakémukoliv zlepšení systému vlády, vím, že by s ní Vrata souhlasil. Je to připomínka politikům všech zemí: „Cavete, consules!“
Josef Čermák
***