Návrat na hlavní stranu

Sakrální zvláštnosti Broumovska

Budu se věnovat jen některým a to především těm, které jsem měla možnost na vlastní oči vidět během svého tropického broumovského léta. A tak začnu hned v Broumově, městě s bohatou historií a s množstvím hodnotných kulturních památek. A protože jsem se rozhodla pro památky sakrální, tak trochu město jako takové s jeho úžasnými měšťanskými domy, budovou divadla, náměstím, mariánským sloupem, odsunu, a pokusím se o upření zájmu ke zdejšímu benediktinskému klášteru – národní kulturní památce. Dnešní podoba je výsledkem vrcholně barokní přestavby v 18. století podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který také vyzdobil jeho interiéry. V klášterním kostele je vystavena kopie tzv. Turínského plátna. Do plátna bylo prý po ukřižování uloženo Ježíšovo tělo a to se zázrakem na plátno otisklo. Na světě existuje kolem 40 kopií, tato je však středoevropským unikátem, jedinou kopií nacházející se severně od Alp. Klášter po staletí plnil funkci duchovní, ekonomickou, kulturní a vzdělávací celého regionu – tyto funkce nejsou zapomenuty ani dnes, díky vzniku kulturního a vzdělávacího centra, které na tradice navazuje a dále je rozvíjí, největší pozornost věnuje hudbě, divadlu, výtvarnému umění – některé z programů jsou cíleně vedené na oblasti polské pospolitosti.
O rozvoj kláštera se živě zajímá i kardinál Dominik Duka, který dobře Broumovsko poznal už za doby komunismu a dovede reálně posoudit, jak se to zde po totalitě změnilo. V klášteře tedy trvale probíhá celá řada zajímavých aktivit nejrůznějšího zaměření. Poslední zajímavostí bylo zpřístupnění původních mnišských cel a jejich přestavba na jednoduché pokoje hostelového typu - vzniklo tak 21 dvoulůžkových a čtyřlůžkových pokojů a je tedy možné toto ubytování okusit a díky tomu si i důkladněji klášter prohlédnout. Snaha o autentičnost původního stavu se zdařila – o popsanou aktivitu klášterního ubytování je prý nevšední zájem. Klášter je obklopen pohádkovou zahradou, rovněž zapsanou do seznamu kulturních památek – zahrada včetně všech svých stavebních objektů je po zdařilé revitalizaci a je otevřena všem zájemcům k procházkám, ke kulturnímu vyžití i k meditaci.

Neuvěřitelnou zajímavostí, která na mne zapůsobila, asi víc než bezchybný klášter, je tak zvaná broumovská skupina kostelů. Kostely broumovské skupiny byly na území zdejšího klášterního panství postaveny podle plánů již zmiňovaného Dientzenhofera a jeho syna na začátku 18. století. Za plány ke kostelům dostával Dientzenhofer 100 zlatých ročně. Zda to bylo málo nebo hodně už posoudit nelze – jen snad pro porovnání, stejný roční plat míval tehdy pomocný učitel.

O kostelích lze právem říct, že jsou považovány za barokní perly regionu a každý z nich je architektonickým skvostem. Motivem výstavby byla obnova již nevyhovujících kostelů dřevěných a to v poměrně krátké době 1709-1743. Iniciátorem staveb byl opat Otmar Zinke, představitel benediktinského břevnovsko-broumovského opatství. Díky jemu vzniklo v krajině i značné množství menších sakrálních stavbiček jako křížků, křížových cest, plastik a dalších.

Je téměř neuvěřitelné, že vkročíte-li do docela malých vesnic jakými jsou zde Martínkovice, Božanov, Šonov, Heřmánkovice, Otovice, Vižnov, Vernéřovice, Bezděkov, Ruprechtice, čeká na vás barokní kostelní klenot. Opravdu v každé z uvedených vesnic. V první řadě se vás zmocní úžas při pohledu na barokní krásu venkovského kostela, pak přemýšlíte, čí to asi byla odvážná myšlenka, že je sem nechal postavit a nakonec si s uspokojením řeknete, že sem do zdejší krajiny patří a že jim vůbec neubližuje bezprostřední blízkost obilních polí, luk a lesíků a malé kopečky, na kterých většinou stojí přímo u vesnic, naopak, že česká sounáležitost překrásné venkovské krajiny a honosného baroka je viditelně na svém místě a v dokonalé harmonii.

Mnohé z kostelů obklopují typické venkovské hřbitovy, na jejichž náhrobcích jsou asi vepsána dávná tajemství a osudy. Třeba na hřbitově v Božanově, do kterého vejdete původní gotickou branou z 15. století se nachází symbolický unikátní hrob biskupa Augusta Klinkeho, jednoho z nejvýznamnějších zdejších rodáků. V roce 1871 jako jednoroční odplul s rodiči do Chile, kde později vystudoval teologii a v 39 letech se stal biskupem. U božanovického kostela, zasvěceného sv. Máří Magdaleně, jsem si uvědomila, jak často bývá tento úchvatný kostel zviditelňován na nejrůznějších fotografiích, kalendářích a knižních titulech. Další kostel sv. Markéty v Šonově je situován tak, že z věže je možný pohled směrem k broumovskému klášteru. Kostel v Šonově má
jediný z celé skupiny dvě věže. A jsme v malé vsi Heřmánkovice, kde kromě barokního kostela se hřbitovem je zachována i původní barokní fara. Okolnosti a přesné datování jejího vzniku nejsou známy, formou a kvalitou provedení však dokonale doplňuje vedle stojící Dientzenhoferův kostel. V době svého vzniku měly všechny kostely i cennou vnitřní výzdobu barokní a empírovou. Pro drsné vandalství a vykrádání jednotlivých kostelů, hlavně po roce 1990, však musel být vnitřní cenný mobiliář uložen mimo prostor kostelů a dovnitř můžeme dnes nahlížet pouze přes dveřní mříže. Konkrétně v kostele v Heřmánkovicích se prý ukradly i původní sochy umístěné ve výklencích vysoko na stěnách – dnes jsou výklenky prázdné.

Kostel sv. Jiří a sv. Martina v Martínkovicích vítá své poutníky jako výrazná dominanta obce na návrší. Je opět velmi hodnotnou stavbou raně barokní architektury severoitalské provenience. Lze ho řadit mezi nejhodnotnější venkovské kostely raného baroka v Čechách. Tato hodnota se vytvořila jednak díky vysokým nárokům opata, který jeho stavbu inicioval a jednak proto, že stavba následovala těsně po přestavbě reprezentativního broumovského klášterního kostela. Je na místě i poznámka, že opatství v době výstavby mělo dostatek finančních prostředků. Kostel je opět obklopený hřbitovem s hodnotnou vstupní bránou mezi stavbami márniček po stranách.

Skupinu venkovských broumovských kostelů tvoří devět barokních staveb, jedna zajímavější než druhá. U některých probíhá rekonstrukce, některé jsou však dosud v dost zuboženém stavu. Až na jediný, vyšly všechny z barokní umělecké dílny Dientzenhoferů. V Martínkovicích od stavitele Martina Allia už v letech 1692 – 1698 za podpory opata, Tomáše Sartorie. Příležitostně se téměř ve všech kostelích obnovily mše, venkovské hřbitovy jsou upravené a plné květin. Skupina broumovských kostelů je ojedinělým evropským fenoménem.

Na počátku jsem uvedla, že se v samotném Broumově chci věnovat především klášteru – toto mé tvrzení jsem stručně splnila, ale nebylo by ode mne spravedlivé, abych vám ještě nepředvedla jednu opravdu velice unikátní sakrální stavbu v Broumově a tou je hřbitovní dřevěný kostelík. Domnívám se, že tímhle neobyčejným kostelíkem mohu udělat opravdu důstojnou tečku za sakrální broumovskou procházkou.

Dřevěné hrázděné konstrukce má našinec tak nějak spojené se stavbami v Německu, přitom se jim kdysi hojně přálo i u nás. A nebylo tomu jinak ani na Broumovsku, kde byl dostatek pevných a rovných kmenů ve smíšených lesích. A právě mezi hrázděné stavby lze zařadit unikátní stavbu výše zmíněného hřbitovního kostela. Kostelík je jednou z nejstarších staveb v celé střední Evropě váže se k němu i neobyčejná pohádka, že byl založen už 1177 pohanskou princeznou – o tom jak vypadal původně nic nevíme, později padl za oběť požáru při obléhání husity 1421 – víme, snad jen to, že byl ze dřeva. Dnešní podoba je asi z roku 1450. Je zasvěcen Panně Marii a je výjimečný nejen svým stářím, ale i konstrukcí u které nebyl použit jediný hřebík. Jak už jsem se zmínila, jde o stavbu hrázděnou a jen upřesňuji, že použité kmeny jsou dubové. Celá konstrukce kostelní lodi a kněžiště, stropů a krovů tvoří jeden celek, na kterém je umístěna vysoká zvonice – jedinečné mistrovské tesařské dílo. Kolem kostelíka je dřevěný ochoz, jehož výzdoba je úžasná. Jednak jsou v ochozu volně položené cenné náhrobky z minulých století. A jednak jsou zdi ochozu ozdobené devíti dřevěnými bíle natřenými deskami s černým německým písmem, přičemž sdělení provedená na deskách vytváří jakousi kroniku událostí města. Rok 1542 poukazuje na výskyt dravých kobylek, 1582, 1586, 1632 mor, 1847 cholera, ale i radostnější události jako 1766 klanění se budoucímu císaři Josefu II.

Kromě desek je ochoz vyzdoben výmalbou křížové cesty na čtrnácti dřevěných deskách 60x80 cm od akad. sochařky Markéty Škopkové asi z roku 2006. Tatáž výtvarnice společně se svým otcem zhotovila i kronikové desky s popisy.

Jsem u konce procházky - na místě je už jen konstatování, že každý kostel nás spojuje s předešlými generacemi, je památníkem těch, kteří ho postavili a všeho toho, co se v něm po celou dobu jeho existence odehrálo. Bývá naplněn modlitbami, nadějemi i zklamáními, každopádně je trvalým svědkem probíhajícího života. Někdo vstupuje do kostelů z historické zvědavosti, někdo z jiných důvodů, každopádně tajemná atmosféra kostelních prostor je uvnitř všudypřítomná a na naše vědomí i podvědomí působí, ať chceme či nikoli. Té atmosféře jsem se na Broumovsku nebránila a dobře jsem udělala.

Jana Fafejtová – Broumov, Praha

***