Šest set let od 6. července 1415
Přiznám se, že jsem nikdy neviděl film Otakara Vávry Jan Hus a z celé jeho trilogie jsem viděl pouze poslední část Proti všem. V divadle jsem viděl Jana Husa pouze jednou a to na Vinohradech před padesáti lety. Přesně před padesáti léty se také konaly v Čechách vzpomínkové slavnosti u příležitosti 550. výročí upálení Mistra Jana Husa. Bylo jich hned několik. Snad poprvé se sešly stovky věřících v Betlémské kapli. Tehdy na shromáždění promluvili nejen zástupci z různých zemí na Západě, ale i ze Slovenska a dokonce ze Sovětského svazu zástupce pravoslavné církve, který Husa nazval hrdinou a o jeho upálení hovořil jako o podvigu. Tento výraz jsme znali pouze v souvislosti s legendárním Meresjevem nebo Zojou Kosmoděmjanskou. 6. července 1965 dokonce Československá televize v přímém přenosu navštívila i Betlémskou kapli.
Je zajímavé, že Husova tradice se jaksi znovu probouzí v okamžicích, kdy lidé cítí absenci pravdy a nesvobodu, zatímco v době narůstající represe začíná převládat spíše svatováclavská tradice (doba Protektorátu, období po srpnu 1968).
Trojdílný film Jan Hus režiséra Jiřího Svobody, podle scénáře Evy Kantůrkové, který uvedla Česká televize koncem května jakoby napovídal, že se opět v lidech po létech blábolení o ekonomice a po touze po hrncích tučného masa, objevuje i touha po něčem jiném, že hodnoty jako pravda či existenciální ručení mají stále co říci.
Když v roce 1964 natočil Pier Paolo Pasolini Evangelium svatého Matouše, mnozí si kladli otázku, proč právě tento režisér, který vstoupil během svého působení v protifašistickém odboji do komunistické strany, natočil tento film a dodejme, že zřejmě nejlepší film o životě Ježíše Krista. Méně známou skutečností je, že Pasolini byl později z Komunistické strany Itálie vyloučen a že on sám se nepovažoval za komunistu, ale za marxistu.
Eva Kantůrková, která napsala knižní předlohu a později scénář filmu Jan Hus byla rovněž členkou KSČ, ale v roce 1970 ze strany vystoupila. Podepsala Chartu 77. Od 6. května 1981 do 22. března 1982 byla vězněna za podvracení republiky. V roce 1985 se stala mluvčí Charty 77. Samizdatová publikace Jan Hus pochází z roku 1986. Později vyšla knižně.
Přečetl jsem si pozorně rozhovor s režisérem v knize Ivany a Jana Lukešových Schůzky se stíny Jiřího Svobody a musím přiznat, že jsem byl častokrát na rozpacích i já. Režisér Christian Schwochoff, který pochází z bývalé Německé demokratické republiky říká, že věci nebyly černobílé, jak to prezentuje současná německá kinematografie, ale měly různé odstíny šedi.
Ruský exilový spisovatel Vasilij Aksjonov při konferenci spisovatelů v Torontu počátkem osmdesátých let tvrdil, že spisovatelé, kteří se spojili s režimem jsou ubijci (vrazi).
V diskusi na jednom z předchozích festivalů se střetli Pavel Kohout a Jiří Menzel. Kohout vyčítal Menzlovi podpis anticharty a cituje ze své básně, že i kat při popravě českých pánů, dělal co mohl v jejich prospěch. Menzel odpověděl, že natočit Postřižiny, je něco jiného než popravit 27 českých pánů.
Nedá se říci, že by cesta Jiřího Svobody byla přímočará. Již v roce 1963 byl přijat na DAMU, ale vzhledem ke spoluautorství dopisu kritizujícího nedostatek svobody slova byl posléze vyloučen. Pracoval jako řidič, později (1964 – 66) jako skladník OPBH. V roce 1966-1971 studoval FAMU. Jeho prvním dlouhometrážním hraným filmem bylo Zrcadlo pro Kristýnu (1975). Roku 1983 zfilmoval novelu V. Körnera Zánik samoty Berhof z období druhé světové války. Z roku 1985 je film z prostředí neurochirurgické kliniky Skalpel, prosím podle románu V. Stýblové. O kauze tzv. Orlických vražd natočil film Sametoví vrazi (2005). V divadle Ungelt inscenoval hru Picasso s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem v hlavních rolích.
Od roku 1975 do 1989 byl členem KSČ, poté až do června 1993 členem KSČM. I. sjezd KSČM v říjnu 1990 ho zvolil předsedou strany. Jeho volba měla vyjádřit posun komunistické strany k reformám a oslovit širší voličskou veřejnost. 5. prosince 1992 byl pravděpodobně v souvislosti se svou politickou činností napaden neznámým maskovaným atentátníkem a vážně zraněn. V roce 1993 ze strany vystoupil (wiki).
Z rozhovoru vidíme, že i Jiří Svoboda narážel. Sám se nepokládá za komunistu, ale podobně jako Pasolini za marxistu. Tvrdí, že není hrdina a že by se pro pravdu nedal upálit, ale že ho fascinují lidé, kteří to dokáží. Přestože je ateistou, nemá problémy točit film o člověku jehož existenciální ručení je založeno na víře v Boha.
Zajímavé je, že film byl udělán v česko-německo-francouzské koprodukci. Pro českou televizi je trojdílný, zatímco pro zahraničí je zkrácen. Krále Václava IV. hraje skvěle Vladimír Javorský, zatímco titulní roli Jana Husa představuje Matěj Hádek. Sympatická i když někdy trochu koketující je královna Žofie, kterou hraje Marika Šopovská. Nevím do jaké míry je historicky podložená postava otce Dominikána (Milan Kňažko). Celý film je pojat vlastně jako dialog Jana Husa se Štěpánem Pálečem, který byl v mládí přívržencem anglického myslitele Johna Wyclliffa (čeština též používá označení Jan Viklef), později byl jeden z hlavních strůjců Husovy obžaloby. Ve filmu došlo k jeho zlomení během vězení v Bologni, kardinálem Baldassarem Cossou, který se stal vzdoropapežem Janem XXIII. Teprve v roce 1958 Angello Giuseppe Rocalli, když byl překvapivě zvolen papežem, se rozhodl si vzít opět jméno Jan a aby definitivně očistil toto jméno přijal i číslovku XXIII.
Film trochu zjednodušeně popisuje Kutnohorský dekret z 18. ledna 1409 a zcela přeskočil Husovo působení na Kozím Hrádku po jeho odchodu z Prahy, kde Hus vnitřně dozrává. Rovněž je zjednodušen Husův postoj po popravě studentů, kteří protestovali proti prodeji odpustků. Podle dobových pramenů se Hus nejprve zalekl a až po vnitřním zápase a s několikadenním zpožděním tuto popravu odsoudil. V třetím dílu jde spíše o lidský zápas člověka o vlastní identitu. Silná jsou naopak Husova kázání v Betlémské kapli v předchozích dvou dílech.
K filmu přinášíme i rozhovor s holandským teologem působícím na ETFUK v Praze Petrem Moréem, který jsme převzali z časopisu Protestant na str. 4.
Trojdílný film Jan Hus lze vidět na webu české televize.
Aleš Březina
***
Matěj Hádek v televizní trilogii Jan Hus
