Sbohem dvěma statečným
Tento týden jsem v nemocnici dostal dvě zprávy. Ta první přišla poštou, tu druhou jsem našel v The Globe and Mail. Zpráva, která přišla poštou, oznamovala, že 8. května 2015 zemřela jediná žena na lodi, kterou 23. dubna 1949 připlulo do Kanady 113 československých uprchlíků. Tehdy používala křestní jméno Zdena - Zdena Pickardová. O padesát let později zorganizoval Jan Waldauf schůzku žijících členů skupiny. Zdena se jí zúčastnila. Jména všech byla zaznamenána na slavnostní listině, která s jedinou větou, kterou jsem měl čest dát dohromady, byla uložena v archivech National Historic Site v Halifaxu. Věta zněla: On April 23, 1949, a ship, General Leroy Eltinge, arrived in Halifax with a cargo of 113 Czechoslovak refugees. Canada was good to them. They hope they were good for Canada.
Někdy před 10 měsíci mi Denisa (dříve Zdena) zavolala, řekla mi, že má jen půl roku života a abych se přišel podívat. Slíbil jsem, že přijdu. Bohužel k tomu nedošlo.
Vím, že Denisa žila statečný život. Začalo to jejím rozhodnutím v roce 1949, kdy se rozhodla volit nejistotu svobodného člověka před jistotou komunistického režimu. Doufám, že se jednou sejdeme, abych se jí mohl omluvit, že jsem nepřišel. Bylo mi ctí ji znát.
***
Statečný muž pera a slova
Tímto titulkem začal Karel Janíček svůj nekrolog pro Associated Press převzatý listem The Globe and Mail 15. června 2015. Noviny mi zapůjčil důlní inženýr pan Alexander Speirs, který porcestoval svět a který nyní se mnou sdílí pokoj v Bridgepoint Hospital v Torontu.
Měl jsem možnost se s Ludvíkem Vaculíkem setkat v Praze několik málo dnů před invazí vojsk Varšavského paktu. Byl jsem tehdy požádán skupinou krajanů, abych se jen podíval, co se to v Československu děje. Vaculík mě přivítal docela nevzrušeně a poradil mi, abych neplýtval časem s politickou situací. Sdělil mi, že se vrátil z Čierné nad Tisou, kde právě probíhala schůzka Dubčeka s Brežněvem. Zároveň připomněl, že Dubček nevěří, že Sověti Československo napadnou a poněvadž studoval v SSSR, lidé jeho názor berou vážně.
Pamatuji-li se správně, Vaculíkův otec byl jedním ze zakladatelů Komunistické strany a Vaculík sám byl jejím členem až do IV. sjezdu spisovatelů, na kterém pronesl kritický projev, za který byl ze strany vyloučen. Tento muž však nebyl uplácán z bláta a odpověděl manifestem 2000 slov, kterým obvinil stranu, že pod její vládou od roku 1948, je ohroženo duchovní zdraví a charakter národa. Tento dokument údajně vedl k invazi vojsk Varšavského paktu.
Titulek Janíčkova nekrologu je výmluvným popisem jedné z nejstatečnějších osobností našeho národa v posledních sto letech
Josef Čermák
***