Město zeleného zlata a stříbrného plátna
Ano, povídání bude o Žatci, českém, historickém městě známém už jako přemyslovské hradiště. Město vybudované v severozápadních Čechách na strategickém místě nad řekou Ohří. V 11. až 13. století představuje významné správní a církevní středisko s mnoha králem přidělenými privilegii. V 16. století nejlidnatější město Čech. Bílá Hora a třicetiletá válka měly však neblahý dopad na město včetně obrovské vlny emigrace těch nejschopnějších. V souvislosti s chmelařskou konjunkturou v 19. století došlo naštěstí znovu k rozsáhlé modernizaci – a tak je dnes Žatec přehlídkou snad všech stavebních slohů od románského až po moderní secesi a další. V městské památkové rezervaci lze najít pět náměstí a více než pět set zajímavých staveb různých slohů. Stavební boom 19. století přinesl bohužel i vybourání městského opevnění a hradeb – do dnešní doby zůstaly alespoň krásné brány Kněžská a Libočanská. Stejně zůstala i historická budova dnešní radnice a několik významných kostelů. A výčet by nebyl úplný, kdyby nebyly přidány udržované parky a novodobá nejmenší chmelnička na světě, která se nalézá v bezprostřední blízkosti radnice, chmelové štoky jdou u ní spočítat na prstech.
Na celkovém rozvoji města měli vždy největší podíl Židé, v roce 1930 jich bylo více než deset procent z celkového počtu obyvatelstva. Jako podnikatelé se hlavně orientovali na pěstování a obchod s chmelem, zkušenosti v tomto oboru měli od 14. století. Židovská komunita bohatla z chmele – ti nejbohatší si nechávali stavět honosné reprezentativní domy, které dodnes tvoří architektonicky nejvýznamnější městské stavby. Nestavěli však pouze honosná vlastní sídla, postavili i synagogu v maurském stylu, druhou největší po Plzni a založili vlastní hřbitov. Obrovské finance dávali do obchodování s chmelem, stavěli sušárny chmele, sklady, balírny, sladovny, pivovary a potřebnou dopravní strukturu. Měli společnou ideu, aby se město Žatec stalo nejvýznamnějším městem ve světě v obchodování s chmelem a všechno své každodenní podnikání tomu podřizovali. Ve století devatenáctém prý celé obchodování a podnikání s chmelem patřilo v Žatci čtyřem významným podnikatelským rodinným klanům. Při troše fantazie je ona čtyřka skoro magická, protože také dnes existují pouze čtyři velcí světoví výrobci piva.
Historie chmele je v Žatci velmi stará, už v roce 1879 se vyváželo zelené zlato do Ameriky a od roku 1901 do Japonska. 19. a počátek 20. století žil Žatec prakticky výhradně chmelem, dokladem toho byla existence více než 53 balíren a více než 160 firem prodávajících chmel. Žoky naplněné chmelem už tehdy putovaly do celého světa a žatecký chmel patřil a stále patří mezi nejkvalitnější chmel světa, také jeho voňavost je nenahraditelnou vlastností. Jestliže v současné době absolvujeme v Žatci návštěvu novodobě zrestaurovaného objektu s názvem Chrám chmele a piva a jeho výškovou stavbu opatřenou výtahem, zjeví se nám neopakovatelné panorama města. Do daleka a široka jsou vidět červené střechy původních průmyslových objektů, kdysi zpracovávajících chmel a ze střechy každého takového objektu se tyčí vždy dva tovární komíny a to jeden o něco nižší než ten druhý. Tím nižším odcházely zplodiny od sušení a z druhého zplodiny síry. Dnes už se výroba řídí jinými vysoce pokrokovými technologiemi a tak komínové panorama je už jen krásnou vzpomínkou, ale opravdu jedinečnou a zvláštní.
Když v roce 1938 Němci „arizovali“ v pohraničí židovský majetek, představoval Žatec plných 122 položek na seznamu, přičemž uvedené číslo tvořily výhradně jen objekty veliké, s menšími byl seznam dvojnásobný. Židé to nikdy neměli v Žatci jednoduché, v roce 1543 zažili první obrovský pogrom, v roce 1650 další. Nástup Němců a zařazení Žatce do Sudet přinesl židovskému obyvatelstvu znovu jen to nejhorší. 9. 11. 1938 o tak zvané „Křišťálové noci“ došlo k vypálení interiéru židovské synagogy, která jen díky pohotovému zákroku žateckých českých hasičů nelehla celá popelem. Druhá světová válka a odsun místních Židů do koncentračních táborů, prakticky z podnikatelského i obyčejného života Žatce, tuto významnou komunitu definitivně odstranily. Válku jich přežila necelá stovka. Němci vybudovali za války v Žatci vojenské letiště, to po porážce Němců sehrálo významnou roli při vzniku státu Izraele. Brzy po druhé světové válce byl ze žateckého letiště organizován vzdušný most Žatec – Bari – Haifa pro převoz zbraní do nového izraelského státu. V okolí vlastního letiště byl prováděn i výcvik izraelských leteckých jednotek.
Na úpadku města po roce 1948 se neuvěřitelným způsobem podílel komunistický režim, město přestalo mít status města okresního a chátrání nebralo konce. V téhle chátrací době bylo česání chmele prováděno neuvěřitelně levnou silou, kterou byli studenti ze škol. Také jsem mnohokrát spolu s dalšími spolužáky povinně odjížděla na letní česání chmele. O vlastním chmelu jsme toho ani moc nevěděli. Věděli jsme jen, že existuje jakási povinná denní norma načesaných věrtelů a že nám několik věrtelů strhávali na naši celodenní stravu, která bývala většinou zcela nepoživatelná a odehrávala se přímo na chmelnici mezi už otrhanými štoky, kam nám jídlo přiváželi traktorem. A věděli jsme, že za načesaný věrtel nám zaplatí něco kolem tří korun. Bývali mezi námi i tací, kteří nebyli schopni svým výkonem ani pokrýt svou denní stravu – těm jsme pak přátelsky vypomáhali. Všichni jsme dokonale ovládali načechrání natrhaných chmelových bobulí při jejich přesypávání z našeho koše do plechové nádoby ocejchované jako jeden věrtel, takže se míra zdála pak u chmelnicové kontroly zcela v pořádku. Za každý věrtel jsme u míry získali jakési plechové kolečko, večer jsme si kolečka počítali a jejich počet nahlašovali do vedeného seznamu. Po celou dobu brigády jsme měli k mytí většinou jen studenou vodu a spali jsme ve velkoprostorových omšelých ubytovnách na zemi na slamnících. S každou třídou jezdívali dva učitelé, kteří nás měli, pro naše bezuzdné a uvolněné chování, plné zuby, ale už nás nemohli známkovat, neboť se na chmel jezdilo v době prázdnin a tak jsme je trvale obcházeli a vítězili nad nimi všude, ve všem a hlavně po večerce.
Chátrání se projevovalo i v hospodaření s chmelem, naštěstí si brzy po revoluci znovu do Žatce našel cestu zázrak a zelené zlato opět začalo zářit do všech světových stran. Také pak brzy definitivně přestalo česání chmele levnou studentskou prací a do chmelnic se nasadily stroje. Dnes je už situace taková, že se v samotném Žatci uskladňují zhruba dvě třetiny veškerého vypěstovaného chmele v republice. Znovu jsou naplňovány žoky nebo o něco menší hranoly a pak s označením pěstitele, chmelové oblasti, odrůdy, ročníku, se opakovaně vítězně chmel vydává do našich a světových pivovarů. Nové klimatizované sklady napomáhají tomu, že chmel stárne pomaleji a jeho jedinečné vlastnosti nevyprchávají. Chmel už ke spotřebiteli neputuje ve své zelené bobulové kráse, ale v granulích. A přesto, že ve světě se pro pivo používá chmelový extrakt, v Žatci tomu tak není, protože český chmel má opravdu zcela mimořádnou kvalitu a pro výrobu levného extraktu by ho bylo škoda.
A ještě pár zajímavých informací k tvrzení, že je Žatec město stříbrného plátna. Žatec totiž skoro od nepaměti nabízí neuvěřitelný výběr nejrůznějších filmových lokací. Vůbec není problém v některých zákoutích vidět Paříž revolučních let, nebo Londýn počátku devatenáctého století, ale i lokace židovských ghet. Filmový potenciál Žatce se proslavil už dávno předtím, než se uzavřela republika západnímu světu komunistickými hranicemi. A pokračovalo to s menší intenzitou i v době oprýskaného Žatce, kde to za komunistů začalo vypadat jako ve sto let starém a zpustlém městě. Takováto zákoutí si zde například vyhledala i Barbra Streisand pro svoje muzikálové drama se čtyřnásobnou oscarovou nominací Yentl. Žatcem se nenadchla jen Barbra, ale i jiní, třeba filmový štáb seriálu Mladý Indiana Jones. V roce 1997 se v Žatci pořizovaly záběry pro film Bídníci – na tohle filmování se hned tak asi ve městě nezapomene, neboť ve filmu vybuchlé barikády měly tehdy na svědomí ulice vysypaných oken. Ne vždy bylo natáčení tak dramatické, třeba na historický seriál Červený bedrník vzpomínají všichni v dobrém, neboť řada z místních si ve filmu zahrála. Nová filmová adaptace románu Doktor Živago se v roce 2002 také seznámila s žateckými lokacemi a filmů bylo mnohem víc. Jeden z posledních byl i Hořící keř režisérky Agnieszky Holland. A z těch českých jmenuji alespoň Holky z porcelánu, Zdivočelá země, Jak básníkům chutná život, Tankový prapor, Náměstíčko a samozřejmě Starci na chmelu. Suma sumárum se dosud jednalo o více než sto českých, ale i zahraničních filmů – inu Žatec je opravdu obdivuhodně filmově přitažlivý a filmaři celého světa to moc dobře vědí!
Ode mě je to skoro všechno, sledovala jsem tím povídáním pozvánku do zajímavého města. Opravdu je v něm mnoho krásných věcí k vidění i poučení. A pivo je tam všude dobré, třeba v malém pivovárku U Orloje, což je vlastně jakási logická součást areálu žateckých chmelařských památek. Je tam možnost ochutnat pivo živé, nefiltrované, vařené tradiční českou metodou podle zkušeností českých sládků. Základní suroviny tvoří pouze voda, ječný slad a chmel ze Žatecka. Já osobně mám ráda pivo tmavé, připadá mi takové vhodné a elegantní pro dámské občasné pití a tak vám navrhuji Chrámové tmavé – i ten jeho název je impozantní! Je to pivo tvořené kombinací čtyř druhů tmavých a světlých sladů domácí výroby. Poctivě vařené tmavé pivo se dá rozpoznat také podle zabarvení pěny. Chrámové pivo korunuje plná a nasládlá chuť a barva pěny – no, co vám mám povídat? Je nádherná se světle hnědým nádechem od použitých barevných sladů.
Takováto popisná povídání také vždy píšu pro jednu moji kamarádku, co žije v Oakville a pravidelně do Čech přijíždí. V kabelce dost často mívá vystřižený můj článeček z novin a jede se na místo samé skoro vždy podívat. Posledně to byly Klatovy, myslím, že to bude i Žatec. Mám z toho vždy hřejivý pocit u srdce.
Jana Fafejtová – Praha
***
