Deset otázek pro dva nové velvyslance
Koncem března navštívil Toronto nový český velvyslanec Pavel Hrnčíř. V úterý 31. března 2015 měli možnost se s ním setkat na Českém konzulátu v Torontu zástupci krajanské veřejnosti i médii. Během dvouhodinového setkání nový ambasador projevil velký zájem o život a práci krajanů nejen v Torontu, ale v celé Kanadě. Shodou okolností navštívil o dvanáct dnů později divadelní představení hudby poezie Koncert pre dva nástroje i slovenský velvyslanec Andrej Droba. Jelikož oba velvyslanci přislíbili odpovědět na otázky elektronicky, rozhodl jsem se, že jim položím i stejné otázky. Dnes odpovídá nový český velvyslanec Pavel Hrnčíř. V příštím čísle bude na stejné otázky odpovídat slovenský velvyslanec Andrej Droba.
1. Mohl byste nám říci, kdy začalo vaše působení v Kanadě a na jakých diplomatických postech jste před tím působil?
Do Kanady jsem přiletěl 3.února tohoto roku, trochu netradičně oklikou přes Panamu, kde se shodou okolností konala výroční regionální porada českých velvyslanců severoamerického a jihoamerického kontinentu. Přiletěl jsem z kraje, kde bylo 32°C do země, kde se teplota pohybovala okolo minus 20°C. Letošní únor byl prý v Ottawě dokonce nejchladnější za posledních 100 let. Kontrasty mne však vždy přitahovaly. Předchozí diplomatické posty jsem realizoval v Evropě. Začínal jsem v Paříži jako kulturní rada, poté zástupce velvyslance. Další „štací“ byla Ženeva, stálá mise České republiky při OSN, kde jsem byl rovněž zástupce velvyslance. Ze Ženevy jsem byl prakticky ze dne na den „převelen“ do Štrasburku na pozici vedoucího úřadu s mimořádným úkolem zajistit předsednictví České republiky Evropské unii. To bylo v roce 2009.
2. Odkud pocházíte, vzpomínky na dětství a střední školu. Navštěvoval jste gymnázium nebo nějaký jiný druh střední školy? Kam jste jezdil o prázdninách?
Své dětství jsem prožil ve městě Mělníku, kde jsem absolvoval gymnázium. Gymnázium dnes nese název po Janu Palachovi, který zde také studoval. Prázdniny jsem většinou trávil na kole na výletech po okolních kokořínských lesích a rybnících. Také jsem pravidelně jezdíval na tábor do Jižních Čech na Javorovou skálu. Hodně jsem tehdy sportoval: veslování, judo, basketbal. V patnácti jsem však sportovat úplně přestal a začal se více věnovat studiu a četbě.
3. Kam jste chodil na vysokou školu? Bydlel jste na koleji, navštěvovali jste studentské hospody, které to byly? Co Vás na studiu zaujalo? Co byla vedlejší činnost mimo studium? Cestoval jste? Studenti nemívají mnoho peněz, jezdil jste stopem?
Vysokou školu jsem studoval v Praze, Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Vědecké informace a knihovnictví. To bylo období, kdy jsem se postupně seznamoval s Prahou a velmi brzy jsem pochopil, že je to město, kde se chci trvale usadit. Bydlel jsem na koleji Větrník, na privátu, u přátel anebo jsem chvilku i dojížděl z Mělníka. Ze studentských i nestudentských hospod to byla hospoda U dvou koček, některé restaurace na Petřinách, ale i U Hrocha na Malé Straně. Měl jsem rád i kavárny, moje nejoblíbenější byla původní Malostranská kavárna. Na studiu byly nejkrásnější permanentní diskuse o „životě a smrti“ se spolužáky a spolužačkami, byť bylo svobodné vyjadřování v té době ještě výrazně omezené komunistickým režimem. Hodně jsem v té době četl, chodil do divadel a do pražských klubů na jazzové koncerty. Cestování mne vždy lákalo, stopování byla svým způsobem moje „droga“. Projezdil jsem stopem celé Československo, ale i část Německa či Maďarska. Stopování pro mne tehdy bylo symbolem svobody, byť limitované přísně střeženou hranicí. Bylo to období četby amerického spisovatele Jacka Kerouaca (román Na cestě) a amerických beatniků.
4. Jaké bylo vaše první zaměstnání po škole? Co se změnilo po příchodu do zaměstnání? Změnil se váš život?
Po škole jsem nastoupil do Památníku národního písemnictví. Bylo to místo s úžasným geniem loci v prostorách Strahovského kláštera. Psal se podzim 1989 a mne v Památníku zastihla sametová revoluce. Bylo dobré, že jsem ji zažil právě tam, obklopen zajímavými intelektuály, často stíhanými komunistickým režimem. Byli to zároveň zkušení a jasnozřiví lidé, dokázali s neuvěřitelným předstihem analyzovat tehdejší vývoj situace. V pražských ulicích jsme manifestovali s transparentem „Odstraníme bílá místa české literatury!“ Revoluce byla, pokud jde o změnu mého života, určitě důležitějším okamžikem, než první zaměstnání. Bylo to heroické období.
5. V literatuře dáváte spíše přednost románům než povídkám nebo máte pocit, že v době internetu jsou knihy již minulostí? Jaké autory máte rád?
Mám rád romány, ale nepohrdnu ani povídkami, z českých autorů stále čtu Bohumila Hrabala a Josefa Škvoreckého. Poslední román, který jsem právě dočetl, je od francouzského autora Michel Houellebecqa, „Soumission“. Jsem si jist, že knihy nejsou minulostí, četba literatury je aktivita, kterou nelze ničím nahradit. Jde o proces originální vnitřní imaginace, kterou internetové surfování nerozvíjí, naopak ji destruuje.
6. Film je široký pojem, ale které filmové období máte nejradši ve světové kinematografii? Kterého českého či slovenského režiséra jste si oblíbili?
Mám rád filmy napříč celou filmovou historií, od němé éry až po současnost. Miloval jsem filmy bratří Marxů, Orsona Wellse, Alfreda Hitchcoka, znám prakticky všechny filmy od Woodyho Allena, i ty poslední. Při svém pobytu ve Francii jsem chodíval do kina i třikrát týdně, nejčastěji se svými dcerami Julií a Agátou, byly to pro nás úžasné společné okamžiky, ze kterých čerpáme dodnes. Z českých režisérů mám rád Jiřího Menzela, zejména jeho starší filmy, z mladších autorů pak Petra Zelenku. Zajímavé jsou i nezávislé filmy mladé slovenské režisérky Miry Fornay, se kterou se znám osobně.
7. Máte vztah k výtvarnému umění, měli jste čas navštívit některou kanadskou galerii, ať již v Ottawě nebo zde v Torontu? Který umělec vás zaujal?
Výtvarným uměním jsem prakticky obklopen. Moje partnerka je vynikající česká malířka Veronika Holcová (www.veronikaholcova.cz) a o vizuální tvorbě diskutujeme denně. V Torontu jsem navštívil zatím jen několik soukromých galerií, měl jsem opravdu málo času. Příště bych se rád podíval do Art Gallery of Ontario, jde o nádhernou budovu od architekta Franka Gehryho, mj. autora Tančícího domu v Praze. Také určitě navštívím McMichael Canadian Art Collection. V Ottawě jsem byl již dvakrát v Národní galerii, velkorysost kanadské společnosti snad nezná mezí, je to místo, ze kterého se tají dech, navíc perfektně uzpůsobené pro vystavování obrazů a dalších uměleckých předmětů.
8. Který sport máte rád? Provozujete nějaký aktivně?
Mám rád tenis, který provozuji i aktivně. Miluji cyklistiku a plavání. Těším se na své první kanadské lyžování, tuto sezónu jsem však poněkud zaspal, resp. po mém příjezdu do Kanady jsem měl velmi málo času na výlet do hor.
9. Od 1. ledna 1993, kdy došlo k rozdělení Československa, se obě země vydaly svojí cestou, mnohé mají společné, ale je zde jeden rozdíl: v Čechách se platí korunami na Slovensku eurem. V Čechách například intervenuje ČNB a uměle snižuje hodnotu koruny, což pociťují kanadští důchodci pobírající český důchod; ten kdo bral vloni 500 dolarů nyní bere 440 dolarů. Navíc kupní hodnota koruny je při návštěvě ČR nižší. V Eurozóně je větší stabilita měny, ale bohatší státy doplácejí na chudší. Mohl byste v stručnosti říci výhody a nevýhody jednoho či druhého systému?
Patřím k zastáncům vstupu České republiky do eurozóny. Nejsem sice ekonom, ale myslím, že by euro mohlo přispět ke stabilizaci českého měnového systému. Věřím, že můj přítel slovenský velvyslanec Andrej Droba uvede v příštím čísle celou řadu argumentů, které můj názor potvrdí.
10. Co byste si přáli dosáhnout během svého velvyslaneckého působení v Kanadě?
Konkrétních cílů mám několik. Např. posílení studentských výměn, podpora českým umělcům prostřednictvím kulturní diplomacie, spolupráce s krajanskou komunitou. Obecně bych se rád pokusil o oživení česko-kanadské relace v ekonomické a politické oblasti. Čeká nás podpis CETA – komplexní ekonomické a obchodní dohody mezi Kanadou a Evropskou unií. Myslím, že je to i obrovská příležitost pro Českou republiku.
Otázky kladl Aleš Březina
***
