Kinaři jsou ve sporu s nominací Oskarů
Horliví sběratelé všeho druhu neustále debatují o svých zájmech a kinařská záliba není výjimka, i když je to záliba mladší než třeba tradičnější filatelie. Kdyby filatelisté pokorně mlčeli pod autoritativní tíhou největší sbírky známek, která je v rukách britské královské rodiny, pak by žádný kluk nezačal svoji sbírku známek.
Stejným způsobem reagují zaujatí milovníci filmového plátna o výběru nejlepších snímků pro udělení zlatého Oskara a rozebírají nominované nejlepší filmy a vrtí hlavou, když se liší v názorech.
Můj kino-kamarád Jarda z Hradce bedlivě sleduje naše paralelní hodnocení tzv. nejlepších filmů; když jsem mu oznámil, že jsme ukončili naše klubové vyhodnocení nejlepšího z nejlepších, optal se e-mailem jak jsme ten výběr dělali?
„Snadno a demokraticky,“ napsal jsem Jardovi, „na stůl jsme umístili osm krabiček se jmény osmi nominovaných filmů a každý z účastníků hodnocení, bylo nás osm, měl čtyři mince, které vložil do osmi krabiček buď jednu nebo více podle toho jak vysoko film hodnotil.“
„Proč čtyři mince?“ optal se Jarda.
„Tak jsme se dohodli,“ napsal jsem, „protože v prvním kole hlasování jsme chtěli vyloučit polovinu filmů z nominace a v druhém určit přesvědčivého vítěze podle nás.“
„Jak dopadlo první kolo hlasování?“
„Zcela jasně,“ napsal jsem, „vyřadili jsme čtyři filmy, které dostaly nejmíň hlasů a provedli druhé kolo házení čtyř mince do čtyř krabiček jmenovaných filmů.“
„Tak mi konečně vyjmenuj, které filmy nominované Akademii jako nejlepší jste vybrali jako kvarteto nejlepších?“
Napsal jsem: Birdman, Grandhotel Budapešť, Imitation Game (Kód Enigmy) a Theory of everything (Teorie všeho) a ten poslední se zdál nejlepší v našem výběru, protože sledovat dvě hodiny výuky bubnování a kolizi mezi studentem a učitelem bubnování ve filmu Whiplash je přece jenom útok na ušní bubínky diváka, který není jazzový fanatik.
Olda odepsal, že Grandhotel Budapešť se mu ohromně zamlouval scénáře, podle Stefana Zweiga i dost starosvětským provedením a pohádkovými barvami filmu i krkolomným stíháním po horách a údolích.
Grandhotel je výtečný film, psal jsem Oldovi nazpět, a už přišla Oldova chvála na Imitation Game o Turingovi, řešiteli germánské šifry a tím urychlení skončení druhé světové války o dva roky a přidal opatrnou poznámku, že film byl natočený nemilosrdně studený jako mrazák, což posloužilo vylíčení homosexuality Turinga.
Přitakal jsem elektronicky, protože si ve filmovém gustu přihráváme a Olda se dovtípil: Vybrali jste jako nejlepší film roku 2014 story o fyzikovi Stevenu Hawkingovi zvanou Theory of Everything, a bez otazníku na konci. a přidal paragraf superlativů, že si rozumíme v této háklivé oblasti filmového vkusu. Rádi se navzájem takto chválíme.
Než jsem dopsal tento kinařský záznam přišel od Oldy vyzývavý dvojřádek: „Akorát mne udivuje, že velectěná Akademie nezařadila do nominace nejlepších filmů roku 2014 britský skvost Big Eyes o malířce Margaret Keane a jejím manželu Walterovi. Už jsi to viděl?“
„Neviděl,“ přiznal jsem v odpovědi Oldovi, „ale máme to nachystané k shlédnutí na dnešní večer.“
„Nebudete dýchat!“ odpověděl Olda okamžitě a přidal, že je v údivu nad oscarovskou Akademii, že Big Eyes nezařadila do nominace na nejlepší film, čímž vyjádřil, že se před názorem Akademie nesklání - naopak, vzdoruje.
Po shlédnutí jsem krátce napsal Oldovi, že film Big Eyes je skvostný a přidal jsem předpověď, že Amy Adams dostane od Akademie Oscara za nejlepší ženský herecký výkon a tím jsme oscarovské rozjímání o výtečných filmech roku 2014 skončili a oscarovska show v únoru ukáže, jestli jsme se strefili do výběru Akademie anebo se porotci nestrefili do našeho.
Rosťa Firla – Sudbury
***