Merry shopping
KaždŽ město m‡ před V‡nocemi
svoje kouzlo a jako tvoru, který je většinu dne zalezlý
doma, mně nevad’, když přijdu do lŽk‡rny a dozv’m se, že Svatý
Klaus přich‡z’ do města. Přizn‡m se, že občas
nech‡pu, proč m‡ Rudolf rudý nos, jestli z chlastu nebo od
zimy. Souhlas’m i se zpěvačkou, kter‡ tvrd’, že se jedn‡ o
nejkr‡snějš’ obdob’ v roce. Ch‡pu, že kdybych byl
prodavačem v obchodě, asi bych byl z toho koledov‡n’ adeptem pro
psychiatrickou lŽčebnu, ale m‡m tu výhodu, že nemus’m do
obchodů chodit a pokud tak čin’m, tak je to m‡ masochistick‡
rozkoš, kterou si občas dopř‡v‡m.
V‡nočn’ koledy v
předv‡nočn’ době v n‡s maj’ vyvolat požitek, rozkoš,
ba př’mo ext‡zi, při kterŽ podlehneme svodům a za pomoci
kreditn’ karty se přestaneme kontrolovat a doch‡z’me k nekontrolovanŽmu
orgasmu. Nen’ divu, že pak reklama v pražskŽ podzemn’ dr‡ze n‡m
přeje MERRY SHOPPING, aspoň to někdo řekne rovnou a pro
jistotu, aby tomu všichni rozuměli - v angličtině.
Jenže shopping
nen’ jedinou neřest’ v‡nočn’ch sv‡tků. Ve svŽm ml‡d’ jsem
vystř’dal několik zaměstn‡n’ a jedn’m z nich byla pr‡ce na
resuscitačn’m oddělen’ v nemocnici Na Františku.
Ošetřuj’c’ person‡l, lŽkař a tři zdravotn’ sestry pracoval
v osmihodinových směn‡ch. My čtyři zř’zenci jsme
měli poněkud odlišnŽ směny. Čtrn‡ct dnů se
pracovalo po dvan‡cti hodin‡ch a čtrn‡ct dnů bylo volno. V těch
čtrn‡cti dnech byla jedna superšichta od
p‡tku večera do ponděln’ho r‡na. Pokud nebylo mnoho
př’padů, tak se to dalo vydržet. V roce 1976 jsem takto makal
během zlatŽ neděle, jak se ř’kalo posledn’ adventn’ neděli
a to i obchodn’ domy, byť vl‡dl komunismus měly kapitalisticky
otevřeno po celý den. Byl jsem tedy ušetřen před
pokušen’m nakupovat, ale čekalo mne něco mnohem horš’ho.
Hned po n‡stupu do
pr‡ce se mezi ženským person‡lem rozjela diskuse o v‡nočn’m
vařen’. Typu: ãM‡te už kapra?Ò ãBudete ho m’t s bramborovým
sal‡tem anebo jen s brambory?Ò ãMůj manžel m‡ žlučn’kÉÒ ãA
co vanilkovŽ rohl’čky, d‡v‡te do nich rum?Ò Myslel jsem, že po p‡r
minut‡ch se œčastnice diskuse vyčerpaj’ a diskuse utichne. Neutichla,
naopak se stupňovala a trvala celou noc. Oddechl jsem si a šel si na
malý okamžik zdř’mnout, když se ozval telefon v
m’stnosti, kde jsem spal: ãAleši, př’jemÉÒ Vyskočil jsem,
sanitka sice nejela, ale na př’jmu bylo jinŽ složen’ milých
zdravotn’ch sester, hovor byl však na stejnŽ tŽma. Tentokr‡t se do
sortimentu zbož’ dostal i vaječný koňak a k čemu ho
lze použ’t. Tato směna byla v’ce vysazena na pečen’ a sladkosti.
Když ve čtyři odpoledne rann’ směna skončila,
přišla odpoledn’ trojice, kter‡ rozeb’rala rozd’ly mezi
bramborovými a vlašskými sal‡ty. Vydržel jsem to. Po
tŽto směně nastoupila směna prvn’ - ta, co řešila
vanilkovŽ rohl’čky. Když jsem odch‡zel v ponděl’ r‡no na
zasloužilý odpočinek po šestatřicetihodinovŽm
z‡přahu, věděl jsem již tehdy, že obchodn’ domy
jsou pro kouzlo v‡noc mŽně nebezpečnŽ, než vařečky a
mixŽry a když slyš’m před v‡nocemi nějakŽho kazatele, jak
spravedlivě horl’ proti komerci v‡noc, tak mu d‡m za pravduÉ I j‡
dobře v’m, že je možnŽ odolat pokušen’ obchodn’ch
domů, ale pokušen’ prohnutŽho stolu je nad s’ly smrteln’ka. Takže: ãMerry shoping!Ò - jsou i
horš’ věci.
V lidskŽm
životě se st‡vaj’ okamžiky, kdy jsou od n‡s pokušen’ jako
z‡zrakem odňata. To se mi stalo na V‡noce v roce 1978.
Zločinecký z‡vod, kde jsem byl na nucených prac’ch a
který vyděl‡val na otrockŽ pr‡ci vězňů zavedl,
ačkoliv to Z‡kon’k pr‡ce výslovně zakazoval, nočn’
směnu ze soboty 18. listopadu na neděli 19. listopadu. (I
vězňovŽ měli m’t jednou za týden 36 hodin volna.) S
poukazem na př’slušný paragraf, jsem odm’tl nastoupit do
pr‡ce. Kapit‡n Berkovec pravil, že mne co
nejpř’sněji potrest‡. Inu čekal jsem, že dostanu těch
třicet dnů d’ry nebo-li um’stěn’ na
zvl‡štn’m oddělen’. Jenže nic se nestalo. Myslel jsem si tedy,
že pan kapit‡n zapomněl, ale on nezapom’nal. 28. listopadu si mne
zavolal do kancel‡ře a ozn‡mil mi slavnostně rozsudek: Třicet
dnů na zvl‡štn’m oddělen’. Oba jsme uměli poč’tat do
třiceti. A takŽ se t’m vysvětlilo to dlouhŽ ček‡n’ u jinak
hbitŽho vychovatele. V‡noce jsem tedy str‡vil v uzavřenŽm prostoru. Na
Štědrý den mi dali do cely Karl’ka Dost‡la, oslavil v‡noce
trochu předčasně a zfetoval se do němoty o den dř’ve,
než to dělali ostatn’ muklovŽ. Docela jsme
si pěkně popov’dali. Sliboval, že se polepš’. Nejsem si
jist, že slib splnil. Rozhodně však nehrozilo ani jedno z
výše zm’něných pokušen’. Ani jsme nenakupovali ani
nevařili.
Přestože
letos hraj’ koledy v torontskŽ televizi na vyhrazenŽm kan‡lu již od 3.
listopadu, v‡noce jakoby přich‡zely do Čech až s př’chodem
adventu. Ř’kali jsme si, že je to dobře, ž‡dnŽ vylomeniny
dopředu. To bychom si mohli dělat V‡noce třeba i v srpnu.
Jenže advent se
bl’žil a jak takhle jdeme tř’dou Milady Hor‡kovŽ směrem k Strossmayerovu
n‡měst’, slyš’me zvony do večern’ho ticha. Č’m v’ce se
bl’ž’me ke kostelu svatŽho Anton’na, t’m jsou zvony silnějš’.
Zvuk však nevych‡z’ z věže kostela, ale jakoby od dveř’.
Při tom to byly zvony, nikoliv z reproduktorů, jak to zn‡me zde v
Torontu, což nahrazuje skutečnŽ zvony na mnoha kostelech. Jdeme tedy
bl’ž a spatřili jsme malý z‡zrak. Před kostelem st‡l
n‡kladn’ automobil a m’sto n‡kladu měl na korbě osmapades‡t
zvonů. NěkterŽ pěkně velkŽ, jinŽ malŽ a všechny
ovl‡dal borec, který seděl za kl‡vesnic’. Najednou jsme měli
pocit, že v‡noce jsou za dveřmi. A nebyl to jen pocitÉ Za tři
dny po tŽto ud‡losti už přišel advent.
VeselŽ V‡noce mohou
být totiž i bez veselŽho SHOPPINGU, takže si je užijte!
Aleš Březina
***
