Všichni v’me nastokr‡t, o svobodu je třeba pečovat
V prvn’ půlce listopadu moje generace od mateřskŽ školičky slavila ř’jnovou revoluci a velice mne m‡tlo to měs’čn’ zpožděn’ sl‡vy od data kon‡n’ VŘSR. Teď slav’me čtvrtstolet’ od Zbour‡n’ berl’nskŽ zdi a 72 let plus dva dny po neslavnŽ bolševickŽ zteči Zimn’ho pal‡ce.
Zd‡ se, že čas zakryl VŘSR i SeSeSeR do žumpy dějinných průserů, a zapomenuto jest. A přece slavit čtvrtstolet’ svobody se ned‡ jinak než připomenout nesvobodu, třeba shlŽdnut’m filmu o tristn’ době totality.
Kamar‡d Zdeněk, a nav’c kinař znalec, se přihl‡sil na večeři k oslavě p‡du berl’nskŽ zdi a sl’bil kino po j’dle; když jsem loudil: ãJakŽ kino?Ò Řekl: ãNashle!Ò a zavěsil.
Snědli jsme pochoutkovŽho lososa v těst’čku a bramborovou kaši, a Eva nalila kafe před televizi a Zdeněk obřadně nastartoval německý film Das Leben der Anderen z roku 2006 v českŽm dabingu Život těch druhých a poznamenal, že film z’skal Oscara za nejlepš’ zahraničn’ film v roce 2007.
Děj tŽto východoněmeckŽ story v totalitě, kdy tajn‡ služba Stasi l‡mala důvěru, se odehr‡v‡ ve východn’m sektoru Berl’na a zač’n‡ v učebně, kde zkušenějš’ špehoun vyučuje mladš’ špehouny v metod‡ch špehov‡n’ a vyslých‡ni podezřelých z protist‡tn’ho smýšlen’.
Děj filmu se přesune do divadla, kde renomovaný dramaturg a kovaný komunista předv‡d’ svou novou hru; nen’ překvapivŽ, že dramaturg m‡ milostnŽ pletky s hlavn’ herečkou, ale herečka z‡roveň je pod tlakem kulturn’ho apar‡tč’ka, aby s n’m spala a z‡roveň špehovala dramturga. Pro zvýšen’ tlaku je na dramaturga nasazeno odposlouch‡v‡n’, aby se v tom kovanŽm komunistovi nalezlo rezavŽ m’sto a byl umlčen.
Hlavn’ odposlouch‡vač při odposlouch‡v‡n’ dramaturga a jeho př‡tel, jak smýšlej’ o režimu, započne s‡m pochybovat o spr‡vnosti tohoto režimu.
Pochybnosti v houfu Stasi apar‡tč’ků ilustruje situace při obědě v kantýně ministerstva vnitra, kde jeden vypr‡v’ anekdotu: ãZa slunnŽho r‡na vstane Erich Honecker z postele, vyhl’dne a okna a zvol‡ ãDobrŽ jitro, slun’čko!Ò a slun’čko odpov’ ãDobrŽ jitro Erichu!Ò A v poledne vyhl’dne Honecker z okna a zvol‡ ãDobrŽ poledne, slun’čko!Ò a slunce odpov’ ãDobrŽ poledne, Erichu!Ò A večer Honecker hled’ na zapadaj’c’ slun’čko a zvol‡: ãDobrou noc, slun’čko!Ò a slun’čko neodpov’d‡ a Honecker se pt‡, proč slunce neodpov’d‡ a slunce odpov’: ãTed už jsem na z‡padě, Erichu a můžeš mi pol’bit šos!Ò Př’sed’c’ n‡čeln’k se zamrač’, zept‡ se vypravěče na jmŽno a ozn‡m’ mu konec kariŽry; všichni u stolu se poděs’ a n‡čeln’k se rozesměje a řekne, to bylo moje srandovn’ fin‡le k tomu vtipu, soudruhu.
Dramaturg se nech‡ přesvědčit, aby napsal do der Spiegelu čl‡nek o rostouc’m počtu sebevražd ze zoufalstv’ ve východn’m Německu, což p’še tajně, však pod dohledem rozvědč’ka, který už ztratil v’ru ve Stasi i Honeckera a protist‡tn’ činnost dramaturga neozn‡m’ svým nadř’zeným a zde vrchol’ film v třaskavŽ atmosfŽře, kde nikdo nevěř’ nikomu.
Nem’n’m dovypr‡vět film do konce, což bych neuměl, ale chci přil‡kat div‡ky na tento film, který namnoze připom’n‡ situaci ve všech zem’ch, kde totalita vyhr‡la nad lidským rozumem.
Po skončen’ filmu Eva dolila k‡vu a rozkr‡jela b‡bovku a optala se, kolik toho špi—nov‡n’ zůstalo v naš’ vlasti? ãČert v’,Ò řekl Zdeněk, ale v’me, že v Rusku pod vl‡dou rozvědč’ka a plukovn’ka KGB je ve vysokých vl‡dn’ch pozic’ch 6000 bývalých spolupracovn’ků Putina.
ãMysl’š si, že Gorbačovovo varov‡n’ na oslavě p‡du zdi v Berl’ně, že se ob‡v‡ novŽ studenŽ v‡lky, je re‡ln‡ hrozba z Kremlu?Ò optala se Eva, aby rozjela Zdeňka.
ãNen’ to re‡lnŽ, protože s poklesem ceny nafty o 30% bude m’t Kreml jinŽ starosti než světovl‡du; ekonomicky je Rusko na huntě, rusk‡ ekonomika je pouh‡ desetina ekonomiky EU, a mŽně než osmina ekonomie USA, takže Putin se pouze dost‡v‡ do izolace z G7 a celkovŽ globalizace, ve kterŽ nen’ pro padouchy a dikt‡tory valn‡ budoucnost, aby dělali rotyku.Ò
ãRotyku?Ò zeptal jsem se s hranou pochybnosti v hlase, i když s každým Zdeňkovým slovem souhlas’m, a Zdeněk to v’ a řekl: ãAno, rotyku, protože Rusko na v’c nem‡ s ohledem na ekonomii v Rusku a Putin se nedočk‡ konce svŽho prezidentov‡n’, na což vsad’m pravou ruku.Ò
ãNechci Tvoji pravou ruku,Ò řekl jsem s œsměvem a byla to dobr‡ oslava p‡du berl’nskŽ zdi a optimismus do budoucnosti. A film Život těch druhých jsem přidal do svŽ sb’rky výtečných filmů.
Rosťa Firla – Sudbury
***