Kosmetick‡ kazeta k V‡nocům
V‡noce jsou neopakovatelnŽ sv‡tky a takŽ vzpom’nky na jejich prož’v‡n’ s n‡mi většinou jdou celým naš’m životem. Se mnou určitě. Jako mal‡ jsem vyrůstala v okrajovŽ jakŽsi rezidenčn’ pražskŽ čtvrti, Liboci. Skoro všichni se tam navz‡jem znali, takov‡ jedna velik‡ rodina, kter‡ spolu dobře vych‡zela. V m’stě samŽm bylo jen p‡r těch nejnutnějš’ch obchůdků, ale všem to tehdy naprosto stačilo. Ž‡dnŽ potravinovŽ samoobslužn’ řetězce tehdy nebyly a v m’stn’ch malých kr‡mc’ch se při n‡kupu docela dlouho čekalo. Tehdy to vůbec nikomu nevadilo, ček‡n’ nikdy nebývalo nevraživŽ, ale naopak plnŽ pov’d‡n’ a lidskŽ pospolitosti.
Mě samotnou zcela fascinovala m’stn’ drogerie. Jak jsem mohla, tak jsem tam ochotně chodila nakoupit všechno, pro co mě z domova poslali. A samozřejmě, že jsem si nikdy nenechala uj’t takŽ možnost n‡kupu společně s moj’ m‡mou.
V tŽ drogerii měli všechno možnŽ, dokonce v rohu velký sud s petrolejem a menš’ s technickým benzinem – něco takovŽho by už dnes vůbec nebylo možnŽ. Ovšem největš’ kouzlo se v drogerii objevovalo pravidelně asi měs’c před v‡nocemi. To pan Janoušek, co mu obchod patřil, důmyslně um’stil do celŽho prosklenŽho výkladu obrovský pap’rový betlŽm s množstv’m figurek. Chodila jsem si ho prohl’žet snad denně a vždy znovu a znovu jsem u výkladn’ skř’ně byla naprosto unešen‡. Dokonce jsem dost často doma vyškemrala povolen’ j’t tam večer, kdy celý výklad byl nasv’cený několika ž‡rovkami a ty dok‡zaly roztřpytit sn’h ve kterŽm byl celý betlŽm rozm’stěný. Moje m‡ma ř’kala, že tam pan Janoušek vytv‡ř’ sn’h nasyp‡n’m hrubŽ krystalovŽ soli nebo mýdlovými vločkami – oboj’ se totiž u nich prod‡valo. Pro mě to byl tehdy ovšem pravý studeny a jiskř’c’ sn’h.
Kolem vlastn’ho betlŽmu vyplnil pan Janoušek volný prostor nejrůznějš’mi kosmetickými věcmi jako voňavkami, toaletn’mi mýdly, pudřenkami s pudrem, hřebeny snad ve všech barv‡ch co vůbec byly, malými hřeb’nky do vlasů, sponami, rtěnkami a co j‡ v’m č’m ještě dalš’m. Tehdy se neř’kalo, že je kosmetika v krabičce, ale v kazetě. NěkterŽ kazety měl pan Janoušek zavřenŽ, zabalenŽ už jako d‡rky a přev‡zanŽ mašl’, jinŽ měl pootevřenŽ, aby do nich bylo vidět. V menš’ch kazet‡ch bývala většinou mal‡ lahvička nějakŽ kol’nskŽ a mýdlo, v těch větš’ch býval kromě voňavky a mýdla i nějaký krŽm na ruce. A v těch nejmenš’ch bývalo jen mýdlo, ale ne jen tak obyčejně položenŽ, bývalo v hedv‡bnŽm pap’ře, většinou ve tvaru vaj’čka se zdobnou pap’rovou p‡skou a s n‡zvem, jako třeba Astrid, Alice, Daroma. A samotnŽ kazety bývaly umně vylepenŽ tapiseri’ z jemnŽ, většinou lesklŽ satŽnovŽ l‡tky. Tu nejmenš’ kazetku jsem tam kupov‡vala i j‡, jako v‡nočn’ d‡rek pro m‡mu. Na větš’ jsem nikdy neměla pen’ze, ale i tak jsem z tŽ malŽ byla u vytržen’. Bylo to pro mne vždy dlouhŽ rozhodov‡n’ kterou koupit a zda m’sto kazetky nekoupit modrou krabičku krŽmu označenou Nivea, na kterou by moje œspory takŽ tehdy stačily a ještě by mi p‡r korun zbylo. Nejv’ce se mi však přece jenom l’bila mýdla, přesně mýdlo značky Elida a tak jsem mu vždy při n‡kupu d‡vala přednost. Nav’c mýdlovŽ vaj’čko Elida bylo zabalenŽ v n‡dhernŽm bleděmodrŽm pap’ru a proužek kolem sebe mělo buď b’lý anebo stř’brný.
Už tam d‡vno nebydl’m a takŽ drogerie už nen’ – jen ten původn’ dům st‡le stoj’ na rohu LibockŽ a JenečskŽ ulice. Je sice celý přestavěný a zmodernizovaný a nem‡ už ani n‡znak něčeho čemu se kdysi ř’kalo obchod s výkladn’ skř’n’. Pokud mě tam však občas nějaký ten vzpom’nkový v’tr přece jenom zavane, vid’m to tam poř‡d stejně jako kdysi d‡vno, figurky v betlŽmu, třpytivý sn’h, kosmetickŽ kazety, celou tu poh‡dkovou v‡nočn’ atmosfŽru malŽ holky.
Když m‡ma umřela a j‡ jsem pak likvidovala jej’ věci, našla jsem u n’ v pr‡deln’ku jednu tu maličkou kosmetickou kazetu, co jsem j’ kdysi dala pod stromeček. Odnesla jsem si ji domů jako vzpom’nku na moje dětstv’, na m‡mu a na hodně d‡vnŽ v‡noce. A k tomu betlŽmu jen to, že jsem později ve svŽm životě viděla des’tky a des’tky dokonalých betlŽmů pap’rových, dřevěných, keramických, pern’kových, nehybných i mechanických, modern’ch i historických, s českým sněhem i s tropickými palmami, ale ž‡dný už nebyl tak naplněný tajemným kouzlem jako ten, co býval ve výkladn’ skř’ni v drogerii!
Jana Fafejtov‡ – Praha
***