Z
bulharskŽho filmu Červenec
Festival filmů
EvropskŽ unie, Toronto, 15. - 30. Listopadu 2014
Tento zaj’mavý
festival se každoročně kon‡ v Torontu d’ky konzul‡tům zem’
EvropskŽ unie a kulturn’m institutům, kterŽ spolupracuj’ v r‡mci
nevýdělečnŽ organizace založenŽ před deseti lety.
Letošn’ festival představil 28 výjimečných současných
filmů obdařených cenami na různých
filmových festivalech, ale takŽ reflektoval inovaci a diverzitu evropskŽ
kinematografie, a jeho souč‡st’ bylo i sympozium Evropa po pětadvaceti letech, EvropskŽ naděje a oček‡v‡n’
před 25 lety a evropsk‡ a glob‡ln’ realita dneška. Biograf Royal na ulici College
poskytuje festivalu př’jemný domov a neform‡ln’ atmosfŽru.
Cenu div‡ků z’skal film Pozlacen‡ klec režisŽra Rubena
Alvese, který vznikl ve
francouzsko-portugalskŽ koprodukci, ale zde reprezentoval Portugalsko. Komedie
o portugalských emigrantech v Pař’ži, domovnici v n—bl činž‡ku a jej’m manželovi, kteř’
jsou tak obl’ben’, že se boji ř’ci zaměstnavateli, že se
chystaj’ vr‡tit se do Portugalska, byla nesm’rně popul‡rn’ v jak
francouzských, tak i portugalských kinech.
Bulharský film Červenec přil‡kal zpoč‡tku
jen malou frontu div‡ků na volň‡sky a dostalo se tak na všechny.
Je to film o třech mladých žen‡ch v postkomunistickŽm
Bulharsku, kterŽ se několik let neviděly z důvodů, kterŽ se
postupně dozv’d‡me, a vyprav’ se autem na pobřež’ ČernŽho
moře. Rozčarov‡n’ ze současnŽho prostřed’ je okamžitŽ:
modern’ tzv. luxusn’ z‡stavba, restaurace, kde dom‡c’ nejsou v’t‡ni, komerčn’
folkl—r a j’dlo. Spont‡nně se rozjedou do vesnice Krapec
na kraji moře, kam dř’v za rok nepřišlo v’c jak dvacet
n‡vštěvn’ků a kde vždycky na œtesu nad mořem
oslavovaly 1. července východ slunce. Film m‡ kr‡snou atmosfŽru, je
plný sm’chu, zvratů a nečekaných setk‡n’ se
starými zn‡mými nebo s m’stn’m policajtem, a s obchodn’ky s
ukrajinskými d’vkami, kterŽ v noci přev‡žej’ rychlými čluny
za tichŽho, možn‡ neochotnŽho souhlasu okol’. Nakonec všechno dobře
dopadne, včetně elegantn’ pomsty, a d’vky se chytře ocitnou z
dosahu všech v Rumunsku. Film mohla natočit režisŽrka jako třeba
Olga Sommerov‡, ale je d’lem Kirila Stankova, který po několikaletŽm
pobytu mimo Bulharsko měl otevřenŽ oči a neotřelý
pohled, a dovedl přirozeně a jaksi mimochodem zavadit o věci
v‡žnŽ: na př’klad každ‡ z těch tř’ kr‡sných
holek měla v minulosti nejvyšš’ mety na dosah, v šachu nebo
ve sportu, proč si na ně nedovedly s‡hnout?
Na německý film Z‡pad byly dlouhŽ fronty a prom’t‡n’
se zdrželo, než se podařilo všechny do posledn’ho volnŽho
m’stečka usadit. Na jeho zač‡tku je l‡skyplnŽ rozloučen’ s
odj’žděj’c’m milencem a t‡tou, pak střih na tutŽž mladou
ženu a jej’ho syna o tři roky později, v lŽtě na konci
sedmdes‡tých let, kdy před stejným domem čekaj’ na
Volkswagen, kterým je pap’rový z‡padoněmecký
manžel převeze přes hranice do NSR. Na hranic’ch, pro div‡ka ne
œplně nečekaně, se blýsknou pohraničn’ci NDR svoj’
typickou důkladnost’, a když se zase můžeme nadechnout,
proj’žd’me reklamami osvětleným l‡kavým K'damem konečně ve svobodnŽm světě. Je
to kr‡tký z‡blesk. Od dobrovolnŽho př’chodu dvojice, Nelly a syna
Alexeje, do uprchlickŽho t‡bora v z‡padn’m Berl’ně se div‡kovi už
zase často špatně dých‡. Rigidn’ spr‡va s mnoha
požadavky a předpisy a ve švech praskaj’c’ ubytovny nemohou ale
hned udolat Nellin optimismus, naději a v’ru,
že se svým vzděl‡n’m a pracovitosti se brzy uplatn’ ve svŽ
profesi. Doktor‡t ani pracovn’ zkušenosti ji, jako mnohým
jiným emigrantům v mnoha zem’ch, neotv’raj’ profesn’ dveře:
jedin‡ nab’dka, kterou dostane je na m’sto zač‡tečnice ve
fotolaboratořiÉ Nevad’, bude hledat sama! Nepoč’t‡ s všeobecnou
atmosfŽrou nedůvěry, se kterou se setk‡v‡ Alexej ve škole (nos’
přece červený š‡tek s b’lými punt’ky - to bude pod
vlivem pionýrů, a nesed’ mu n‡božensk‡ výchova a
modlitba před j’dlem - to bude ta zakořeněna komunistick‡
výchova, nav’c jeho oblečen’ smrd’ východem) ani s agiln’mi
vyšetřovateli německŽ a americkŽ rozvědky, kteř’ si
mysl’, že Nellin př’tel a otec jej’ho syna
byl ruským špi—nem a nezahynul v œdajnŽ autonehodě. Střelba
ot‡zek najednou nen’ tak moc jin‡ na východě a na z‡padě. Na
ot‡zku proč odešla z NDR Nelly Američanovi odpov’d‡ kvůli
takovým ot‡zk‡m jako jsou ty vaše. Nelly na povrch funguje, ale
hrout’ se a st‡v‡ se paranoidn’, jako jej’ prostřed’, bývalŽ i nynějš’.
Snad ze vzdoru a ve snaze m’t aspoň nad něč’m moc rozhodovat
iniciuje milostnŽ odpoledne s americkým vyšetřovatelem. V t‡boře
se zač’n‡ odv’jet vztah mezi Nelly a dlouholetým východoněmeckým
uprchl’kem, který se laskavě a nevt’ravě snaž’ být
oporou Alexejovi, oboje ale Nelly odm’t‡. Každý v t‡boře přece
je nebo může být donašeč Stasi, to si tam mysl’
každý o každŽm. Kr‡sný je vztah mezi Nelly a Anjou z
Polska, kde hr‡la v n‡rodn’m orchestru, a jej’m otcem, který možn‡
trp’ Alzheimerem anebo neobvyklou jasnosti ducha. Kritikům třeba ve Variety
œdajně chyběla specifičnost a barva, ale to pr‡vě bylo př’značnŽ
pro tehdejš’ situaci. Nelly a Alexej se nakonec vyman’ ze sp‡rů
t‡bora, v posledn’ scŽně je vid’me v jednoduchŽm malŽm bytě dělat
společně večeři, a když někdo nečekaně
zazvon’ dole u dveř’, Nelly a Alexej pokrč’ vesele rameny - kdo by to
tak mohl být - œplně osvobozen’ od paranoi. Film natočil
Christian Schwochov, podle scŽn‡ře Heide Schwochov, a herečka Jordis Triebel v roli Nelly je
skvěl‡. Zaj’mavý pohled na z‡pad a východ před
sjednocen’m.
Eva Mesticov‡
***