Listopad a Bratislava
Když jsem odch‡zel do exilu a zn‡m’ se mne ptali, co v tŽ Kanadě budu dělat, odpov’dal jsem, že jedu do Toronta ke Škvoreckým do učen’. Toto př‡n’ se mi (sice s oklikou) splnilo, protože v Torontu jsem začal pracovat v z‡ř’ 1981 v NovŽm domově, který se s‡zel v nakladatelstv’, kde se vyd‡valy českŽ a slovenskŽ kn’žky.
Jeden z prvn’ch počinů bylo, že jsem v novin‡ch založil kulturn’ a sportovn’ rubriku. A protože byl podzim, byl v Torontu Mezin‡rodn’ filmový festival. Tak snad tehdy jsem začal ps‡t o filmu. I když vlastně moje prvn’ filmov‡ recenze byla na Bergmanovo Mlčen’, otištěn‡ v KřesťanskŽ revui.
Tehdy v z‡ř’ 1981 mě kdosi upozornil, že festival trv‡ pouze týden a jinak ať zapomenu na dobrŽ filmy v torontských kinech. Měl pravdu. Na dalš’ festival jsem pak čekal celý rok. Od tŽ doby jsem dbal na to, abych ani jeden z těchto festivalů nezmeškal. Skrz Torontský festival jsem se mohl pod’vat do světa filmu. Po roce 1989 jsem hlavně pozoroval vzestup a p‡d produkce východoevropských zem’. K tomu vzestupu patřila hlavně rumunsk‡ a maďarsk‡ kinematografie. Bohužel českých filmů bylo na TIFF pom‡lu a slovenských ještě mŽně. Vloni zastupoval Slovensko film Juraje LehotskŽho Z‡zrak. V minulosti to byly hlavně Šul’kovy filmy.
V roce 2000 jsem dostal pozv‡n’ na filmový festival Fin‡le. Byl to přesný opak TIFFu a pro člověka žij’c’ho za mořem, jedinečn‡ př’ležitost vidět, co se v Čech‡ch za celý rok natočilo. Od dokumentů přes absolventskŽ filmy až po celovečern’ sn’mky. Občas se zde objevily retrospektivy velkých slovenských režisŽrů jako Juraje Jakubiska či Dušana Han‡ka. Teprve v posledn’ době se zde prom’taj’ i slovenskŽ filmy a letos mne zaujal hlavně strhuj’c’ dokument Kauza Cervanov‡.
K tomu jsem měl možnost v loňskŽm roce navšt’vit Mezin‡rodn’ filmový festival Karlovy Vary. Jeden můj zn‡mý, který pracoval v ČeskŽ televizi, tento festival definoval, že je pro Čechy oknem do světa.
Čtvrtý festival, který pravidelně navštěvuji je festival EU. Ten d‡ přehled o tom, co produkuj’ jednotlivŽ země v EU. Opět zaj’mav‡ přehl’dka, protože filmy nevyb’raj’ filmov’ odborn’ci, ale jednotlivŽ konzul‡ty EU. Tento festival, jsem bohužel letos neviděl, protože kolidoval s jiným Mezin‡rodn’m filmovým festivalem v Bratislavě.
Škoda, že jsem viděl pouze z‡věr festivalu a tak moje hodnocen’ nemůže být komplexn’. Prvn’ dojem z výběru filmů byl trochu rozpačitý, protože jsem přesně nevěděl, co festival sleduje. Pro zahraničn’ n‡vštěvn’ky bych oček‡val v’ce slovenských filmů. Pro slovenskŽho div‡ka by bylo možn‡ zase zaj’mavŽ uvŽst v’ce filmů českých, či polských. Neb‡l bych se ani filmů maďarských či rumunských. Z retrospektivy byl prom’t‡n slavný Petrovičův film Brzy bude konec světa, ale pr‡vě zde by mohla být retrospektiva některŽho ze slovenských režisŽrů jako třeba přehl’dka m‡lo zn‡mých Havetových filmů.
Zat’mco třeba Plzeň festivalem Fin‡le př’mo žila, v Bratislavě jsem neviděl jediný plak‡t na festival. V Plzni bylo z‡věrečnŽ zakončen’ přen‡šeno Českou televiz’, v Bratislavě jsem viděl jednu televizn’ kameru, ale nebyla bl’že označen‡. Při z‡věrečnŽm ceremoni‡lu jsem neviděl ani jednu postavu z filmovŽho světa, jako kdyby se jich to netýkalo. Při tom se ned‡ ř’ci, že by byl festival špatně zorganizov‡n a některŽ filmy jako německý film Kř’žov‡ cesta byly vyprod‡ny.
Během z‡věrečnŽho večera se několikr‡t stalo, že uk‡zka reprezentuj’c’ v’tězný film se vůbec neobjevila nebo naopak, jak se stalo u v’těznŽho filmu Party Girl, který dostal tři oceněn’, běžel stejný patn‡ctivteřinový z‡běr striptŽrky toč’c’ se kolem nezbytnŽ tyče, třikr‡t. Film byl ale asi o něčem jinŽm.
Přitom bratislavský festival hovořil o věcech, na kterých z‡lež’. O čemž svědč’ nejen film Kř’žov‡ cesta, který byl jakýmsi dialogem uvnitř katolickŽ c’rkve. Rozhovorem mezi konzervativn’m kř’dlem na jednŽ straně a novým proudem reprezentovaným II. vatik‡nským koncilem. O tom, že festival nab’dl velice kvalitn’ program svědč’ i v’tězný film v kategorii dokument‡rn’ch filmů španělsko-kolumbijský sn’mek Nie je všetko vigilia, dokument o st‡rnouc’ch manžel’ch režisŽra Hermese Paralluela.
Jak jsem se již zm’nil na festivalu chyběly osobnosti, kterŽ jsou symboly slovenskŽho filmu. O to bylo větš’ moje překvapen’, že tyto osobnosti nepřestaly tvořit. Den po skončen’ festivalu jsem měl možnost vidět v knihkupectv’ manželů Pol‡kových U Baud’ho (Meden‡ ulica 17) výstavu fotografi’ slovenskŽho režisŽra Dušana Han‡ka. Osobně jsem měl pocit, že filmový tvůrce nemůže dělat fotografii a naopak fotograf tvořit film. Oboj’ je kr‡snŽ, ale z‡roveň filosoficky naprosto rozd’lnŽ. Zat’mco prvn’ se snaž’ vdechnout všemu pohyb. I stoj’c’ sk‡la se začne pohybovatÉ Socha d’ky filmovŽ kameře oživneÉ Spoušť fotoapar‡tu naopak zastavuje pohyb: Atlet prob’haj’c’ c’lem, zkamen’ p‡r centimetrů před c’lovou p‡skou, fotoapar‡t zachycuje posledn’ setiny života prezidenta KennedyhoÉ Je zapotřeb’ zastavit posledn’ okamžik před tragŽdi’ nebo před v’tězným tancem.
U Dušana Han‡ka se jedn‡ o něco konzistetn’ho, ať již ve filmu nebo ve fotografii. Dušan Han‡k zachycuje lidi na okraji společnosti. Nez‡lež’ mu ani na tom, jestli výrazovým prostředkem je film nebo fotografie. Podobně jako v Obrazech starŽho světa, kterŽ natočil na slovenskŽm venkově, kdesi v hor‡ch i jeho fotografie z Moskvy, či Bogoty hovoř’ o lidech, kterým byl odcizen jejich svět. Někteř’ z nich vypadaj’ groteskně, jin’ maj’ v sobě hrdost. Někteř’ jsou legračn’ pr‡vě ve svŽ s’le jako třeba moskevšt’ nacionalističt’ radik‡lovŽ, či babuška s fotografi’ Josefa Vissarionoviče.
Byla sobota a knihkupectv’ či výstavn’ s’ň bylo ofici‡lně zavřeno, přesto se během kr‡tkŽ n‡vštěvy zastavila řada lid’. Důvodem nebylo jenom to, že venku byla zima a uvnitř bylo œtulnŽ teplo. Hlavn’m důvodem bylo, že lidŽ se zde c’t’ dobře. C’t’ se dobře vedle zaj’mavých fotografi’, c’t’ se dobře nad spoustou kr‡sných uměleckých a filosofických knih a manželŽ Pol‡kovi dok‡ž’ to teplo knihkupectv’ nebo, jak by řekl můj př’tel Ivan Zn‡šik, œtulnost hospůdky, v kterŽ n‡m bylo dobře v ml‡d’, n‡ležitě připomenout.
Když jsem tŽměř před půl stolet’m poprvŽ dorazil autostopem do Bratislavy, bylo to město plnŽ života. Nikdy se mi nestalo, že bych neměl kde složit hlavu. Měl jsem zde spoustu př‡tel. Někteř’ umřeli, jin’ emigrovali. Nyn’ jsme se vr‡tili do Bratislavy po čtrn‡cti letech a p‡r dnů jsme prož’vali něco z tŽ kr‡snŽ doby d’ky př‡telskŽmu přijet’ na festivalu a kr‡snŽmu odpoledni nad fotografiemi Dušana Han‡ka v knihkupectv’ u manželů Pol‡kových.
Při loučen’ s manžely Pol‡kovými, s Dušanem Han‡kem a jeho norskou manželkou Monou, vzpomněl jsem si, že jsem nikdy neviděl Dušanův film Den radosti, kde jsem hr‡l jako des’tky dalš’ch jednu z epizodn’ch rol’. Dohodli jsme se, že se pro něj zastav’m, ale již nezbyl čas. A jelikož film m’j’m již přes čtyřicet let, poprosil jsem Dušana, aby mi DVD poslal poštou. Co se však nestalo. Den před mým odjezdem přišla do středn’ Evropy kalamita. V ponděl’ snad poprvŽ od tŽ doby, co vyn‡lezce Křiž’k zkonstruoval prvn’ električku, nevyjela ani jedna tramvaj do pražských ulic. V Praze to vypadalo jako kdysi na prvn’ho m‡je. Ulic’ se ploužily stovky chodců. Metro sice jezdilo, ale to nebylo nic proti vlakům taženým elektrickými lokomotivami. Od n‡kladn’ch vlaků po prestižn’ pendol’na všechno st‡lo v pol’ch a když soupravu odt‡hla nějak‡ dieslov‡ lokomotiva do Kol’na, čekala na cestuj’c’ nevytopen‡ n‡dražn’ hala a zavřenŽ z‡chody. Takže ten den ani poštovn’ rychlovlaky nefungovaly a disk nedošel. Poprosil jsem tedy sousedku, aby jej vyzvedla na poště a těšil jsem se na to, že Den radosti uvid’m až přijedu opět do Prahy. DVD skutečně dorazilo do Prahy, p‡r dnů po mŽm odletu a už lež’ na mŽm stole.
Film vznikl během jedinŽho dne na Oravě. Tehdy zde existovala unik‡tn’ železnice z prvn’ světovŽ v‡lky. Vl‡ček sv‡žel dř’v’ a stoupal chv’li dopředu, až dojel na konec kolejnice, pak se přehodila výhybka a stoupal pozadu, pak zase jel chv’li dopředu a pak zase couval. Kromě tohoto vl‡čku prý existovalo něco podobnŽho někde v And‡ch v Chile. Někdo nahoře se však rozhodl, že starý vl‡ček půjde do šrotu.
Tehdy se skupina umělců snažila tento unik‡t zachr‡nit a zorganizovala happening, kdy se vl‡ček změn’ ve výletn’ atrakci. StarŽ vag—ny se vypul’rovaly. Přijely kr‡snŽ baletky. Železnič‡ři byli ve sv‡tečn’ch uniform‡ch. Slovensk‡ televize dodala autobus plný kostýmů a mohli jsme se převlŽkat, jak jsme chtěli. Všechno bylo připravenŽ, jenže r‡no lilo jako z konve. Dušan Han‡k nevěděl, jestli m‡ nat‡čen’ odložit, což by se strašlivě zkomplikovalo.
Vtom se objevila vysok‡ blondýna, kter‡ okamžitě dostala přezd’vku Miralda, přiskočila ke mně, hodila si mne na z‡da a vykřikla: ãTy jsi čert a j‡ jsem K‡ča!Ò Hned strojvedouc’ zam‡val pl‡cačkou a starý vl‡ček se rozjel do vrchu a na každŽ zast‡vce, kter‡ se jmenovala podle nějakŽho výtvarn’ka, čekalo na pasažŽry nějakŽ překvapen’. Na prvn’, uprostřed lesa, bylo množstv’ asi metrových skleněných trubiček, jejichž druhý konec byl připevněn k lahv’m v zemi a tak se mohly nas‡vat různŽ pochoutky, poč’naje kub‡nským rumem, přes gruz’nský koňak až k obyčejnŽ vodce. Na dalš’ stanici hr‡la venkovsk‡ kapela železnič‡řů, jinde n‡s čekal pravý myslivecký gul‡š. Na palouku pod vrcholem jako v’ly byly kr‡snŽ tanč’c’ baletky. Byly tam všechny, až na jednu, kter‡ nezvl‡dla ochutn‡vku na předchoz’ stanici. Stejně poetický byl vlak, kde půvabn‡ průvodč’ prod‡vala velikŽ j’zdenky z tvrdŽho pap’ru. Každý z cestuj’c’ch zaplatil nějakým fantem. Někomu ustřihla knofl’k. J‡ jsem dopadl dobře, byl jsem pouze o fous kratš’ a do toho hr‡la kapela a na kodrcaj’c’m se vl‡čku, který určoval rytmus se tančilo, a mezi t’m se režisŽr ptal lid’ na různŽ ot‡zky: Proč si r‡di hraj’ nebo Proč maj’ r‡di starŽ věci. Gusto Dobrovodský tehdy odpověděl, že když si někdo hraje, tak může být pro něj hezky, i když prš’. Jeden železnič‡ř zase řekl, že starŽ věci mu připom’naj’ dobu, kdy byl mladý a jin‡ d’vka řekla, že na starých věcech je vidět čas. Tak nějak mi tento den utkvěl v paměti.
Film byl, předt’m než na dlouhou dobu zmizel v trezorech, odvys’l‡n na Silvestra 1970 v bratislavskŽ televizi. Do Čech se už nedostal a tak jsem ho nikdy neměl možnost vidět. A nyn’ byl již na cestě ke mne, ale opět se živlovŽ spikli.
Moje maminka tvrdila, že když se něco hled‡, tak se vždycky najde něco jinŽho. J‡ bych to trochu pozměnil, že když se na něco ček‡, tak se dočk‡me něčeho jinŽho. To něco jinŽho a nečekanŽho přišlo. Přišla mi pov’dka od člověka, kterŽho jsem nikdy neviděl, o starých vlac’ch a n‡pisech v nich a tak jsem si opět vzpomněl na Den radosti - na starŽ lokomotivy, starŽ vag—ny z roku 1915.
To už jsem nevydržel a zabrouzdal jsem v internetu a film jsem skutečně našel.
(ȇst 1:
https://www.youtube.com/watch?v=XAnF3WJBx6g
a č‡st 2:
https://www.youtube.com/watch?v=ATMfKxq7KGM) .
A najednou jsem viděl, že již tehdy se Dušan Han‡k pokusil o jakousi kol‡ž, o jakŽsi spojen’ filmu s fotografi’. A tak se těš’m, že se konečně, až dostanu DVD, pod’v‡m na celý film v dokonalŽ kvalitě. I když Han‡kovy filmy jsou nejlepš’ na filmovŽm pl‡tnu. Jen douf‡m, že vl‡čky z Oravy neskončily ve sběru, ale v některŽm muzeu, jako v tom v Rakovn’ku. Ale o něm je již dalš’ př’běh.
Aleš Březina
***