N‡vrat na hlavn’ stranu

 

Zemřel Vladim’r M. Rydlo (82), český inženýr v Atomic Energy of Canada Limited

Necelý měs’c před datem svých 83. narozenin zemřel v oakvilskŽ nemocnici český inženýr Vladim’r M. Rydlo, který v’c než čtvrt stolet’ (1975 – 1986) pracoval v Atomic Energy of Canada Limted.

Narodil se v plzeňskŽ porodnici 11. listopadu 1931. To datum (11. listopadu) mi vždycky připomene kouzelnŽ setk‡n’ v Rydlovic domově v Oakvile, kde Vladim’rova druh‡ žena D‡ša, mladš’ dcera Františka Otty (jej’ sestra Marie Hanušov‡ se narodila o p‡r let dř’ve), majitele významnŽho podniku na mýdlo a podobnŽ produkty v Rakovn’ku, připravila hostinu na Vladm’rovy narozeniny. Na tu hostinu pozvala mne (narodil jsem se 15. listopadu) a rev. Laco Koz‡ka a jeho pan’ Katku, a j‡ se tak svezÕ i se svými narozeninami. (Historie Ottova podniku, založenŽho v roce 1875 do určitŽ m’ry splýv‡ s osudem našeho n‡roda: podnik vzkvŽtal až byl neleg‡lně zn‡rodněn komunistickým režimem a po jeho p‡du už nekomunistickou vl‡dou prod‡n Procter & Gamble Inc. Ottova rodina československou vl‡du žalovala v ČSR i u evropskŽho soudu v Strassburgu. Soudy rozhodly v jej’ prospěch, ale n‡hrada, kterou jim soud přisoudil, zdaleka neodpov’dala hodnotě zn‡rodněnŽho majetku).

Vladim’r navštěvoval obecnou školu v Kralovic’ch a gymnazium ve Strakonic’ch. Sv‡ gymnazijn’ studia - po jmenov‡n’ jeho otce ředitelem rolnickŽ a rodinnŽ školy ve Stodu - dokončil v Plzni. V červenci 1947 postihlo rodinu neštěst’: tat’nek jel na kole do spr‡vk‡rny pro auto, aby se s rodinou mohl zœčastnit n‡rodn’ slavnosti v Domažlic’ch. Byl zezadu sražen autem a v nemocnici zemřel. Po pohřbu se Vladim’rova maminka s Vladim’rem a jeho mladš’ sestrou přestěhovala ke svŽ sestře do Rakovn’ka, kde Vladim’r měl možnost studovat francouzštinu a œčastnit se plachtařských kurzů v lŽt‡n’ kluz‡kem. V roce 1950 maturoval. V tŽmže roce byl přijat na ČeskŽ vysokŽ učen’ technickŽ v Praze – podm’nkou přijet’ byla œčast na jednoměs’čn’ brig‡dě v Ostravě. Vladim’r se specializoval na automobily a traktory a během studia praktikoval ve Škodovce v MladŽ Boleslavi a v automobilce Praga v Libni. Po dokončen’ studia v r. 1954 nastoupil u firmy Autopal v Kralupech, kde pracoval na vývojových konstrukc’ch chladičů a čističů vzduchu. V roce 1956 přešel do Rakony v Rakovn’ku, podniku, o kterŽm je řeč v předchoz’m paragrafu. V tomto podniku Vladim’r – jako n‡vrh‡ř bal’c’ch strojů – z’skal tři patenty.

V roce 1958 se prvně oženil a v roce 1960 se manželům narodil syn Vladim’r. Vladim’r (otec) si našel m’sto u ČKD ve SlanŽm jako vedouc’ oddělen’ technologickŽho rozvoje (mobiln’ jeř‡by a bagry) a přestěhoval se s rodinou do Třebusic. V polovině šedes‡tých let se rozvedl a v roce 1967 odešel do Prahy, kde nastoupil v podniku Stavoservis jako vedouc’ konstrukce. V Stavoservisu takŽ organizoval – pod hlavičkou Vědecko-technickŽ společnosti - akci na podporu Vacul’kových 2000 slov.

V roce 1967 se takŽ setkal s D‡šou, s kterou se znal už z doby studentských tanečn’ch. Vzali se v březnu 1968 a napl‡novali si na červenec svatebn’ cestu do Jugoslavie. Vraceli se přes V’deň, odkud měli do Prahy odjet 21. srpna 1968. Jenomže do Prahy v noci přijely př‡telskŽ tanky a hranice byly zavřeny. Šli si na rakouskŽ œřady pož‡dat o azyl. D‡šina sestra, Majka Hanušov‡ a jej’ manžel, Jiř’ Hanuš, i D‡šin bratr František v tŽ době už byli v Kanadě. 15. z‡ř’ za nimi D‡ša a Vladim’r odletěli prvn’m letadlem - v akci kanadskŽ vl‡dy na pomoc uprchl’kům. Na letišti ve V’dni i na letišti v Torontu bylo plno sl‡vy. V Torontu přespali v ne pr‡vě luxusn’m hotelu Ford a druhý den r‡no jeli do Montrealu, kde se D‡ša po dvaadvaceti letech setkala se svou sestrou Majkou. Vladim’r nejdř’ve pracoval pro Electrovert Mfg. Co. v Laprairie jako konstruktŽr, kde zůstal do roku 1975, kdy přešel do montrealskŽ pobočky Atomic Energy of Canada Limited. Tam mu byl svěřen inženýrský dozor nad podniky vyr‡běj’c’mi zař’zen’ pro reaktory jaderných elektr‡ren. V roce 1984 s D‡šou a synem Martinem přes’dlil do Oakville a pracovně do œstřed’ AECL v Mississuaga - Toronto. Do penze odešel v roce 1996.

Vladim’r byl členem mnoha profesion‡ln’ch organizac’: v ČSR byl členem Vědecko-technickŽ společnosti, v Kanadě členem Association of Professional Engineers of Ontario, Order of Engineers of Quebec; a American Society for Quality Control.

Byl takŽ členem Sokola a ČeskŽho a SlovenskŽho sdružen’ v Kanadě. Se svoj’ ženou D‡šou vystoupili na VšesokolskŽm sletu v Praze v roce 2000 a 2006. Letos se oba zœčastnili ÔkřtuÕ knihy ÒROZLET – př’běhy Milana KroupyÓ jak ve SlanŽm, tak na Masarykově univerzitě v Brně.

Vladim’ru Rydlovi děkujeme za jeho př’nos naš’ komunitě nejen v Torontu, ale v Kanadě vůbec. Jeho vdově a rodině vyslovujeme upř’mnou soustrast.

Josef Čerm‡k

***

N‡vrat na hlavn’ stranu