Josef Čerm‡k bez m‡la stoletý
K tŽ stovce mu letos 15. listopadu bude chybět pouhých deset let. A jelikož podle Einsteinovy teorie relativity se čas s přibývaj’c’m věkem zrychluje, bude tu ta stovka coby dup'. Jednou jsem o tomto př’slov’ mluvil s Paulem Wilsonem a on si myslel, že je to coby dub a nech‡pal, proč je to podle toho stromu, když ten roste poměrně pomalu. Nen’ divu, že Paul Wilson přeložil tak vynikaj’c’m způsobem Havlovo Vyrozuměn’. Uměl‡ řeč ptidepe n‡s chr‡nila před takovými omyly. Tak tedy, aby nedošlo k omylu. Ještě jednou Josef Čerm‡k oslav’ devades‡tŽ narozeniny. StŽ, byť nedožitŽ, oslav’ spolu s Josefem Čerm‡kem i jeho př’tel František Tesař. Tak si to totiž ti dva kump‡ni kdysi sl’bili a sliby se mus’ dodržovat.
Josef Čerm‡k se narodil 15. listopadu 1924 v obci Skœry, což dnes patř’ pod obec Hobšovice v kladenskŽm okrese. Pokud byste chtěli přesnějš’ informace v roce 2001 mělo toto velkoměsto 51 obyvatel a nach‡zelo se pět kilometrů z‡padně od Velvar a osm kilometrů severovýchodně od SlanŽho. Jsou zde pozůstatky zbořenŽho kostela sv. Bartoloměje, postavenŽho v roce 1384 a zbořenŽho roku 1873. Dochovaly se dvě kamennŽ žebrovŽ konzoly v podobě lidských hlav a kulatý svorn’k s reliŽfem hlavy Krista, dnes spolu s pamětn’mi deskami zazděnŽ na vnitřn’ straně východn’ zdi hřbitova. V dvoutř’dce v Hobšovic’ch se seznamoval oslavenec se slabik‡řem a početnic’, ale je dost možnŽ, že při jeho nad‡n’ uměl již ps‡t a poč’tat v předškoln’m věku. Gymn‡zium již absolvoval ve SlanŽm, kde pro něj a pro Milana Kroupu připravili letos na jaře setk‡n’ se studenty a odpoledne pak křest knihy Rozlet.
Jenže ml‡d’ Josefa Čerm‡ka bylo jako sinusovka – jednou jsi nahoře po druhŽ dole, a protože byl Protektor‡t a nedaleko bylo průmyslovŽ Kladno, nav’c ročn’k narozen’ takŽ nebyl př’znivý, byl nasazen k vysokým pec’m nebo k něčemu podobnŽmu v těžkŽm průmyslu, ačkoliv s‡m osobně byl menš’ postavy a hmotnosti sp’še lehkŽ. S‡m hrdě ř’k‡, že ho nikdy nepřinutili hajlovat.
Sotva však pominula v‡lka, začal studovat pr‡va na Karlově univerzitě, kde složil z‡kladn’ zkoušky a stal se kandid‡tem pr‡v (JUC), český doktor‡t mu byl uzn‡n až po sametovŽ revoluci v roce 1990.
A byla tu dalš’ mela – ònor 1948. Josef Čerm‡k se zœčastnil protikomunistických demonstrac’ a po pohřbu prezidenta Beneše v z‡ř’ 1948 byl uvězněn na čtrn‡ct dnů, což zřejmě přispělo k jeho rozhodnut’ emigrovat do z‡padn’ho Německa. K emigraci došlo v den, kdy Československo slavilo 30 let trv‡n’, tedy 28. ř’jna. Byl v uprchlických t‡borech v Řezně, Murnau a Ludwigsburgu, kde pracoval několik měs’ců v tisk‡rně.
23. dubnu 1949 přijel lod’ U.S.A.T. Le Roy Eltinge do Halifaxu. Nejprve pracoval v tuberkul—zn’m sanatoriu jako zř’zenec, později jako asistent v knihovně. V letech 1954-1955 si doplnil z‡kladn’ vzděl‡n’ na TorontskŽ univerzitě, kde vystudoval pr‡va v letech 1955-1958 a kde takŽ z’skal doktor‡t v roce 1958 a začal pracovat pro firmu Borden, Elliot, Kelley & Palmer. Po rozpadu firmy byl souč‡st’ společnosti Smith, Lyons, Torrance, Stevenson & Mayer (v současnoti zn‡mŽ jako Gowlings), kde byl partnerem v letech 1967-1990. V tŽ době byl jmenov‡n ontarijskou vl‡dou Queen's Counsel.
Zast‡val snad všechny funkce v Sokolu Toronto i Sokolu Kanada, rovněž byl předsedou ČeskŽho a SlovenskŽho sdružen’ v Kanadě, jak v œstřed’, tak v Torontu, spolupracoval s Masarykovým œstavem, byl činný ve Společnosti pro vědy a uměn’, v Kampeličce a dalš’ch organizac’ch. Byl a je členem mnoha spr‡vn’ch rad různých nadac’, ať již se jedn‡ o Torontskou univerzitu, o Kanadský fond pro československŽ univerzity, o Cvachovcovu nadaci, Nadaci Frances a Jaroslava Ježkových, jej’ž fond byl později převeden na Torontskou filharmonii. Byl jedn’m z členů dozorč’ rady nakladatelstv’ 68 Publishers a mnoha dalš’ch organizac’.
Josef Čerm‡k je však hlavně zn‡m jako novin‡ř, působ’c’ v exilu přes 60 let. Byl zakl‡daj’c’m členem Našich hlasů, dlouh‡ lŽta přisp’val do NovŽho domova, do Zpr‡v SVU i Kanadských listů. V současnŽ době je st‡lým spolupracovn’kem našich novin Satellite. Na internetu se s n’m mohli čten‡ři sezn‡mit na str‡nk‡ch CzechFolks.com/Plus.
V televizi to byl pořad na přelomu osmdes‡tých a devades‡tých let The Window, který spoluvytv‡řel s Milo Kub’kem. Rovněž se pod’lel na několika pořadech NovŽ vize s MarkŽtou Slepč’kovou-Rešovskou a na televizn’ report‡ži Tři vlny, vys’lanou TV OMNI v hlavn’m večern’m programu.
V neposledn’ řadě je zde divadlo, kde hr‡l poprvŽ v roli Sn’žka v Noci na Karlštejně poč‡tkem pades‡tých let. 14. března 1970 byl při zakl‡d‡n’ NovŽho divadla a v prvn’ hře Lucerna, jednou z vrcholných rol’ byl Hodinový hoteliŽr, kterou shlŽdl i autor, ned‡vno zesnulý Pavel Landovský. V ř’jnu 1988 uvedlo NovŽ divadlo kanadskou premiŽru hry V‡clava Havla Pokoušen’. V posledn’ době to byly MalostranskŽ pov’dky a letos v listopadu Komedie l‡sky a ž‡rlivosti v režii Brigity HamvašovŽ.
Z rozhlasovŽ činnosti je to řada pořadů pro CBC, z nichž jmenujme pětid’lný program The Human Face, který produkoval John Reeves. D‡le jsou to koncerty: v roce 1988 k 70. výroč’ Československa, v roce 1992 k 400. narozen’ Jana çmose KomenskŽho a v roce 2003 koncert Hold rodnŽ zemi.
Z politických aktivit připomeňme, že se na jaře roku 1968 setkal v Československu s vdovou po prezidentu Benešovi pan’ Hanou Benešovou. Byl v delegaci, kter‡ se v roce 1968 sešla s ministerským předsedou P. E. Trudeau a zasloužila se o to, že Kanada poskytla azyl uprchl’kům z Československa, 19. œnora 1990 byl hlavn’m organiz‡torem při uv’t‡n’ prezidenta Havla v Convocation Hall na TorontskŽ univerzitě a o sedm let později se zasloužil o doktor‡t pro dalš’ho prezidenta dr. V‡clava Klause.
Je autorem řady knih poezie. Napsal takŽ Fragmenty ze života Čechů a Slov‡ků v Kanadě, Winston Churchil – N‡stin života, It All Began with Prince Rupert - Vše začalo princem Rupertem a Rozlet – př’běhy Milana Kroupy.
Byl poctěn mnoha oceněn’mi za dobrovolnou pr‡ci ontarijskou vl‡dou, Panhellenic Price jako nejlepš’ angličtin‡ř ve tř’dě, Epstein Award za tvůrč’ psan’ (University College), Masarykovou cenou od ČSSK; Arbor Award (University of Toronto); Pamětn’ medail’ českŽho prezidenta; Gratias Agit a medail’ Jana Masaryka od ministerstva zahraničn’ch věc’.
Z‡věrem p‡r osobn’ch slov: S Josefem Čerm‡kem jsem se sezn‡mil kr‡tce po tom, co jsem přišel do Toronta. Pokud se pamatuji prvn’ čl‡nek od něj pro Nový domov, kde jsem tehdy pracoval, byl v lednu 1982, když zemřel obl’bený far‡ř Janda. Od tŽ doby spolupracujeme s menš’mi přest‡vkami dodnes. Častokr‡t jsme měli různŽ n‡zory na různŽ věci, ale to, že zat’m bylo vždy v’c věc’, kterŽ n‡s spojovaly, než kterŽ n‡s rozdělovaly, je naděj’ pro budoucnost. Bohužel letos nemohu být při jeho narozeninových oslav‡ch v Torontu a tak si přeji, abychom to oslavili společně při tŽ jeho stovce!
Aleš Březina
***