N‡vrat na hlavn’ stranu

Pades‡t let kostela svatŽho V‡clava

V naš’ torontskŽ komunitě jsou prakticky čtyři m’sta, kde se konaj’ krajansk‡ setk‡n’. Z toho tři n‡ležej’ kostelům. Kromě Masaryktownu, jsou to evangelický kostel sv. Pavla na Davenport Rd., katolický kostel Cyrila a Metoděje v Mississauze a pak kostel sv. V‡clava nach‡zej’c’ se na jih od Bloor St., mezi ulicemi Dufferin a Gladstone. A pr‡vě tento kostel oslavil v den sv‡tku svŽho patrona sv. V‡clava pades‡tŽ výroč’ trv‡n’. A nejen tyto dvě oslavy, ale do třetice při tŽto slavnosti byl př’tomný i biskup V‡clav Malý.

Kromě toho, že během svŽho kr‡tkŽho pobytu stačil navšt’vit Winnipeg, Vancouver, Edmonton, Calgary, Kingston, Ottawu a Montreal, sloužil dvakr‡t služby Bož’ i v Torontu. Při hlavn’ch bohoslužb‡ch 28. z‡ř’ 2014 nav‡zal na slova z evangelia svatŽho Matouše (16. kapitola, verš 24): Chce-li kdo za mnou přij’ti, zapřiš sebe s‡m, a vezmi kř’ž svůj a n‡sleduj mne.

Z bohoslužeb ve Winnipegu  - foto poslal V. Kun

Během k‡z‡n’ k výroč’ vzniku kostela byla použita analogie se svatým V‡clavem, který dal podnět k založen’ několika kostelů a st‡l takŽ při zrodu chr‡mu svatŽho V’ta. Význam kostela spoč’v‡ v tom, abychom se shromažďovali. Obzvl‡ště dnes, kdy se objevily opět rozd’ly mezi soci‡ln’mi vrstvami je důležitŽ, aby to bylo m’sto, kde se rozličn’ lidŽ setk‡vaj’. KřesťanŽ se hl‡s’ ke zdroji Jež’ši Kristu a jejich v’ra m‡ kontinuitu. Proto je nutnŽ zachov‡vat paměť, kter‡ velice často dnes miz’. V době kultu výkonnosti a množstv’ nových informac’ je těžkŽ se v tomto chaosu orientovat. Moudrost svatŽho V‡clava spoč’vala v tom, že naslouchal. Ztišen’ pom‡h‡ při nasměrov‡n’ do budoucnosti ve vztahu k Bohu. Kostel je tu k tomu, abychom hleděli vzhůru. M‡me zodpovědnost, nikoliv před dějinami, ale před Bohem.

V‡clav Malý s konzulem Vladim’rem Rumlem

Po dopoledn’ch bohoslužb‡ch n‡sledoval slavnostn’ oběd, kterŽho se zœčastnili oba češt’ konzulovŽ Vladim’r Ruml i RenŽ Dlabal s rodinami, slovenský evangelický far‡ř Ladislav Koz‡k, katolický kněz pater Hilbert, který zastupuje far‡ře Libora Švorč’ka u svatŽho V‡clava, pokud ten je na cest‡ch. D‡le zde byli reprezentanti Sokola, ČeskŽho a SlovenskŽho sdružen’ v Kanadě a z‡stupci sdělovac’ch prostředků.

Slavnostn’ oběd: Rev. Libor Švorč’k, rev. L. P. Koz‡k, pater Hilbert, biskup V‡clav Malý, konzul Vladim’r Ruml s manželkou.

 

Odpoledne pak začalo kr‡tkým programem tanečn’ skupiny Východn‡ Slovak Dancers a pak již došlo na prvn’ ot‡zky. Nejprve se biskup V‡clav Malý představil: Narodil se v roce 1950. Jeho otec byl učitelem, ale protože byl věř’c’, musel pracovat jako děln’k. Maminka byla pr‡vnička, ale zůstala doma s dětmi, protože V‡clav Malý měl ještě tři sestry. V‡ž’ si toho, že maminka dala přednost tomu, aby dětem dala domov před pr‡vnickou kariŽrou. Byl vysvěcen v roce 1976. Dva roky působil jako kaplan ve Vlašimi a v Plzni. Po podpisu Charty 77 a založen’ Výboru na obranu nespravedlivě st’haných ztratil st‡tn’ souhlas k vykon‡v‡n’ duchovenskŽ služby. Byl sedm měs’ců ve vyšetřovac’ vazbě, společně s V‡clavem Havlem a dalš’mi. Po propuštěn’ dělal topiče, ukl’zel z‡chodyÉ Teprve po listopadu 1989 mohl působit jako kněz. Byl na dvou m’stech v Praze a v roce 1996 byl jmenov‡n papežem Janem Pavlem II. svět’c’m biskupem pražským.

Východn‡ Slovak Dancers

Po tomto představen’ již přišly dotazy:

Jiř’ Pal’k: Češi jsou zn‡m’ pit’m piva a jsou nejateističtějš’m n‡rodem na světě. Co je na tom pravdy?

VM: Je pravdou, že Češi pij’ pivo, ale Bavor‡ci nebo D‡novŽ ho pij’ ještě v’c. Patř’me tedy ke špičce, ale na špici nejsme. Ot‡zka ateismu je poměrně komplikovan‡. Při posledn’ch statistik‡ch se mŽně lid’ přihl‡silo ke členstv’ v křesťanských c’rkv’ch včetně katolickŽ. DůležitŽ jsou však i důvody. V dotazn’ku je kolonka: JakŽho jste vyzn‡n’, ale nen’ povinnost tuto kolonku vyplňovat. Hodně lid’ se rozhodlo tuto kolonku nevyplnit, přestože jsou to třeba i aktivn’ či pasivn’ členovŽ c’rkve. D‡ se ř’ci, že jedna pětina obyvatelstva se hl‡s’ ke křesťanstv’, ale to nen’ směrodatnŽ. Chtělo by to hlubš’ rozbor. Podle mne je česk‡ duše rozpolcen‡ od husitských v‡lek, protože samotnŽ husitstv’ se začalo štěpit do několika proudů. N‡sledovalo obdob’ habsburků, rekatolizace, ale v paměti n‡roda zůstala rozpolcenost a po vzniku Československa v roce 1918 tak mnoho lid’ přestalo komunikovat s křesťanskými c’rkvemi. Vznikla nov‡ c’rkev Československ‡ c’rkev husitsk‡, kter‡ znamenala velký odliv z katolickŽ c’rkve.

Nen’ to tedy pouze z‡ležitost’ komunistů, že došlo k œbytku křesťanů. KomunistŽ pouze toho využili a svoj’ politikou a ideologickým tlakem to dokončili. Rozhodně komunistŽ nejsou př’činou jistŽho zvlažněn’ a odpadu od křesťanstv’. Přišel rok 1989, byla, jak se později uk‡zalo, plan‡ naděje, že se lidŽ vr‡t’ zpět ke křesťanstv’. Jenže brzy přev‡žil směr slibotechny, že nem‡ smysl se zabývat minulost’, že je důležitŽ se pod’vat do budoucnosti a že budeme během několika let na œrovni sousedn’ho Německa. Po roce 1989 se začalo opět chodit do kostela. Pro lidi to bylo něco novŽho nezn‡mŽho. Je zapotřeb’ si uvědomit, že tři generace byly ideologizov‡ny t’m, že vše, co se týkalo křesťanstv’ bylo zesměšňov‡no, negov‡no, jako něco, co škod’ n‡rodu. Je takŽ zapotřeb’ si uvědomit, že v 19. stolet’ c’rkev pozdě reagovala na soci‡ln’ ot‡zky. Na situaci reagovala teprve encyklika papeže Lva XIII., kter‡ vyšla v roce 1891, ale Marx napsal kapit‡l již v polovině devaten‡ctŽho stolet’. Znamenalo to, že celŽ soci‡ln’ vrstvy se odcizily c’rkvi. Ateizace určitých vrstev tedy začala již v 19. stolet’. Ve 20. stolet’ pokračovala a komunistŽ toho využili.

Agresivn’ch ateistů ubýv‡, velk‡ č‡st populace zůst‡v‡ lhostejn‡ a nevzdělan‡. Když se zept‡te průměrnŽho Čecha, proč se slav’ V‡noce nebo Velikonoce, tak nev’. Maj’ ponět’ o Jež’škovi v jesličk‡ch, ale tam to konč’. Skutečnost’ je, že se zlepšila informovanost a že i sdělovac’ prostředky se snaž’ objasnit, co kterŽ sv‡tky znamenaj’. Dost negativn’m jevem je synkretismus. To znamen‡, že mladý člověk si zakl‡d‡ na tom, že m‡ svobodnou volbu a i duchovně si vyb’r‡ a vyb’r‡ si pouze ty třešničky, co se mu hod’. Výsledkem je směs budhismu, hinduismu a křesťanstv’ a vznik‡ z toho duchovn’ směs, kdy jsou mlad’ lidŽ vykořeněni, ale z‡roveň hledaj’. Důsledkem je, že se nechtěj’ nechat něč’m v‡zat. Mlad’ lidŽ se třeba u n‡s rozhoduj’ ke společnŽmu životu až po třic’tce. Nejdř’ve si chtěj’ už’t života, cestuj’, maj’ před sebou perspektivu, dva roky studuj’, pak přeruš’ studium, pak tři roky studuj’ a pak se třeba rozhodnou k nějakŽmu partnerstv’. Velmi se boj’ v‡zat se na celý život. To souvis’ i s vazbou na křesťanskŽ c’rkve, kterŽ maj’ určit‡ pravidla. Člověk pokud se stane souč‡st’ instituce, tak se takŽ v‡že. Když přijede Dalajl‡ma do ČeskŽ republiky, tak jsou plnŽ s‡ly pokud někde mluv’, protože přin‡š’ něco duchovn’ho, ale nikoho nijak nezavazuje. KřesťanŽ tedy stoj’ před œplně novou ot‡zkou; vysvětlit, že členstv’ v c’rkvi neznamen‡ ztr‡tu svobody a c’rkve by měly ve svŽm společenstv’ unŽst i tento typ lid’. Tato nezakotvenost m‡ však i určitou výhodu, protože se u n‡s nezabydlely sekty. Člověk může být tolerantn’ vůči druhým n‡boženským tradic’m, pokud je zakotvený ve svŽ vlastn’. Pak teprve může pozitivně br‡t i jin‡ n‡boženstv’. To je jedno z hlavn’ch poselstv’ druhŽho vatik‡nskŽho koncilu, který je bohužel st‡le nedoceněn. Pokud je člověk zakotven, m‡ určitý žebř’ček hodnot a pokud v jiných n‡boženských tradic’ch nalezne něco, co koresponduje, tak to v’t‡. Jestliže zůst‡v‡ pouze na povrchu, tak se nikdy d‡l nedostane.

Duchovn’ atmosfŽra v Čech‡ch souvis’ s duchovn’ atmosfŽrou v Evropě. Evropa je nyn’ na křižovatce. Na jednŽ straně vysok‡ životn’ œroveň, na druhŽ straně duchovn’ pr‡zdno. Ot‡zka Evropy je otevřen‡. Je nutnŽ tedy mladŽ generaci uk‡zat, že v‡zat se, jak v manželstv’, tak ve společenstv’, neznamen‡ ztratit svobodu. Budouc’ generace to m‡ obt’žnějš’ než naše. My jsme vyrůstali pod jařmem brut‡ln’ ideologie. TŽměř každý člověk si ř’kal: ãTenhle ten brak j‡ neberu!Ò Zat’mco novŽ technologie umožňuj’ lidem množstv’ informac’, z nichž velk‡ č‡st je velmi nehodnotn‡. Teď jde o to, aby mlad’ dovedli zpracovat jednotlivŽ informace a dovedli rozlišovat, co je hodnotnŽ, co d‡v‡ životu nějaký směr a co je brak.

Internet je výborný n‡stroj, ale z‡roveň n‡stroj, který může člověka vŽst do pekel, jen proto, že je zde řada nepřesných a povrchn’ch informac’. Na internetu se ned‡ dos‡hnout vzděl‡n’, kterŽ se mus’ vysedět a kdy člověk mus’ j’t k pramenům.

To plat’ i pro ot‡zku v’ry. Jsme jako křesťanŽ v pozici Jana Křtitele, který volal a něco nab’zel. Někteř’ na to slyšeli, jin’ neslyšeli. Nezbýv‡ než souhlasit s papežem Františkem, který ned‡vno řekl, že m‡me přesvědčovat přitažlivost’. To znamen‡, že t’m křesťanstv’m žijeme. Ve východn’ č‡sti Evropy je nebezpeč’ propojenosti st‡tn’ spr‡vy s c’rkv’. Tam doch‡z’ k oživen’, kterŽ je vidět v Bělorusku i na Ukrajině. Z‡roveň však můžeme vidět něco nezdravŽho, když se c’rkev propojuje s vl‡dnouc’ tř’dou. U n‡s toto nebezpeč’ nějak nehroz’. My se mus’me po roce 1989 naučit pluralitě, že jsme pouze jedna duchovn’ nab’dka mezi dalš’mi.

Jedn’m z hostů byl i stavitel V‡clav FŸrbacher

Libor Švorč’k položil dotaz za pana Vostřeza: Jak to vypad‡ s Mari‡nským sloupem?

VM: Nyn’ se celý projekt poněkud zastavil. Předch‡zej’c’ prim‡tor pan Svoboda z ODS, kter‡ v posledn’ době ztratila hodně na vlivu i na počtu členů, ten byl dokonce pro znovupostaven’, zat’mco současný prim‡tor Hudeček (TOP 09) je sp’še neutr‡ln’ a rozhodně znovupostaven’ Mari‡nskŽho sloupu nepodporuje. Vše je připraveno a z‡lež’ pouze na povolen’, aby sloup mohl být instalov‡n. Nen’ to hlavn’ starost katolickŽ c’rkve, protože jsou jinŽ výzvy. Osobně mně vad’, že se st‡v‡ trh ze StaroměstskŽho n‡měst’. T’mto n‡měst’m prošla složit‡ historie českŽ společnosti. Zde by si lidŽ měli připomenout minulost, ze kterŽ se můžeme poučit. Dnes se zde konaj’ různŽ koncerty, přen‡šej’ se zde hokejovŽ z‡pasy, je to tržiště. Kdyby tam byl Mari‡nský sloup, bylo by to svědectv’ o rozpolcenosti n‡rodn’ch dějin. Naše dějiny vytv‡řela tradice svatov‡clavsk‡ i husitsk‡. Proto by zde mohl být Mari‡nský sloup vedle pomn’ku Jana Husa. Mari‡nský sloup nebyl postaven k uctěn’ Habsburků, ale jako poděkov‡n’ za ukončen’ třicetiletŽ v‡lky roku 1648. Nen’ to tedy oslava v’tězstv’ katol’ků nad protestanty, ale oslava m’ru.

Dan Newman: JakŽ jazyky pan biskup ovl‡d‡?

VM: Domluv’m se anglicky, francouzsky, německy, italsky a um’m biblickŽ jazyky. Ale hovoř’m s českým př’zvukem a nikdy jsem neměl možnost delš’ dobu pobývat v cizině. Učil jsem se to v kotelně a podle toho to vypad‡.

ABE: Jan XXIII. je spojov‡n s druhým vatik‡nským koncilem, papež František je k němu často přirovn‡v‡n, co by měl takový třet’ vatik‡nský koncil řešit?

VM: Ze strany teologů i biskupů se hovoř’ o tom, že by bylo dobrŽ svolat třet’ vatik‡nský koncil. Podle mne se svět hodně změnil propojenost’. Dnes se setk‡vaj’ různŽ kultury i n‡boženskŽ tradice. Měl by se tedy věnovat mezin‡boženskŽmu dialogu. V katolickŽ c’rkvi vzrostla œloha laiků, což neznamen‡ neodborn’ků, ale lid’, kteř’ nejsou svěcen’m pověřeni kněžskou nebo biskupskou službou. Je třeba do života c’rkve vtělit kolegialitu. Současný papež František se o to snaž’ t’m, že se v’ce rad’ s biskupy.

DůležitŽ je, aby synody neměly pouze poradn’ hlas, ale hlas rozhoduj’c’. Tam jsou z‡stupci ze všech koutů naš’ planety a reprezentuj’ m’stn’ c’rkve. Hovoř’ se i o dalš’ch praktických ot‡zk‡ch jako je zdobrovolněn’ celib‡tu, œloha žen v c’rkvi. To všechno jsou otevřenŽ ot‡zky. Nemělo by být ž‡dnŽ tŽma tabu. St‡le je strach otevř’t některŽ ot‡zky. To neznamen‡, že všechny ot‡zky budou zodpovězenŽ. Neb‡t se kl‡st ot‡zky, i když ne vždy m‡me odpovědi. Pokud by byl svol‡n dalš’ koncil, je nutnŽ takŽ, aby došlo k větš’m pravomoc’m pro kontinent‡ln’ c’rkve. V různých světad’lech jsou skutečně různŽ důrazy. My v Evropě se mus’me vyrovn‡vat s t’m, kam d‡l a připomenout křesťanstv’ ve veřejnŽm prostoru, v jižn’ Americe je to ot‡zka soci‡ln’, v severn’ Americe společnost výkonn‡ a ot‡zka n‡boženskŽ prosperity, v Asii ot‡zka, jak posuzovat bohatŽ mnohotis’ciletŽ kultury jako je budhismus nebo hinduismus či taoismus, v Africe kmenov‡ společnost. Každý světad’l m‡ nějakŽ ot‡zky, na něž křesťanŽ hledaj’ odpověď. Nelze to nařizovat z jednoho centra. To nen’ nic proti papeži, ale to je nutnost naslouchat v’c m’stn’m c’rkv’m, kterŽ mus’ reagovat na určitou situaci.

Věra Kohoutov‡: N‡vrat c’rkevn’ho majetku?

VM: Velmi jednoduše, přišlo to pozdě. Kdyby tento z‡kon byl schv‡len hned po revoluci, tak to prošlo bez problŽmů, protože c’rkev měla ještě dobrŽ jmŽno. Bohužel je nulovŽ pr‡vn’ vědom’ i u č‡sti st‡tn’ch představitelů. Když œstavn’ soud rozhodne, že schv‡len’ z‡kona nen’ protiœstavn’, tak se to m‡ respektovat. Určit‡ skupina politiků však hraje na protic’rkevn’ strunu a poř‡d se to dokola om’l‡. Jedn‡ se o kompromis z obou stran. Pětina z navr‡cenŽho majetku je d‡na nekatolickým c’rkv’m, kterŽ neměly prakticky ž‡dný majetek.

Ot‡zka: Jestli se st‡le vyučuje na škol‡ch n‡boženstv’?

VM: Většinou se uč’ n‡boženstv’ na far‡ch. Na škol‡ch je to dosti obt’žnŽ. Ne všichni ředitelŽ nebo ředitelky jsou tomu nakloněni. Nen’ takŽ dost kvalitn’ch lid’, kteř’ by chtěli do škol j’t. Děti se ptaj’ nepř’jemnŽ ot‡zky a z‡lež’ na tom, aby kněz nebo katecheta či katechetka dovedli tohle unŽst a snažili se problŽm nějakým způsobem vysvětlit. Na Moravě je to jinŽ, protože Morava je trochu v’ce religi—zn’. AtmosfŽra ve škol‡ch nen’ tedy dobr‡. Důležit‡ je občansk‡ výchova, ale zde se hovoř’ o Bibli jen tak všeobecně. Zde by bylo dobrŽ ř’ci, co je Bible, co je křesťanstv’, co je židovstv’. Tohle patř’ k z‡kladn’mu vzděl‡n’. Starš’ výtvarnŽ uměn’ nepochop’te bez znalosti křesťanstv’. Klasickou hudbu nepochop’te bez tohoto pozad’. Většina učitelů se však toho boj’. Občansk‡ výchova pak zůst‡v‡ v rovině – buďte slušn’, chovejte se slušně, pouštějte starš’ sednout v tramvaji. To je v poř‡dku, ale je to př’liš m‡lo. Nem‡me problŽm s větš’ isl‡mskou komunitou, ale přijde doba, kdy určit‡ č‡st tŽto populace bude cht’t nalŽzt domov v ČeskŽ republice. Je dobrŽ se na to připravit a zn‡t z‡kladn’ informace o Kor‡nu. Když je nějak‡ znalost, pak se mnohem lŽpe s člověkem, který vyzn‡v‡ něco jinŽho, hovoř’. Dvakr‡t jsem přečetl Kor‡n a pak byla komunikace pro mne snazš’ a mohl jsem se v diskusi chytit některých bodů.

Tohle bohužel v našem školstv’ chyb’. Dnes se každý snaž’ okamžitě uplatnit nově z’skanŽ vědomosti, ale vzdělaný člověk je ten, který většinu toho, co zn‡ vůbec neuplatn’ a dovede si to d‡t do souvislost’. Pokud lŽkař nebere na zřetel mor‡ln’ ot‡zky, ale pouze m‡ pacienta jako objekt, tak tomu něco chyb’. Ekonom, když vid’ jen manažŽrstv’, aby byl zisk, bez ohledu jakŽ dopady to m‡, tak je to takŽ špatnŽ.

Radmila Locherov‡: Kolik je v Čech‡ch mešit?

VM: Jedna mešita je v Brně, v Praze jsou dvě modlitebny a jedna je v Teplic’ch. Teplice se st‡vaj’ m’stem, kam putuje mnoho bohatých Arabů. ArabovŽ jsou většinou muslimskŽho vyzn‡n’. Isl‡m nen’ společenským problŽmem. Komunity jsou m‡lo početnŽ. Z velkŽ č‡sti jsou tvořenŽ diplomaty nebo pracovn’ky z ciziny. Čechů je v těchto komunit‡ch m‡lo. ProblŽm v Teplic’ch, který vznikl, nen’ kvůli n‡boženstv’, ale sp’š kvůli poř‡dku.

Jiř’ Peterka: Podle Petra Pitharta přich‡z’ doba, kdy budeme přehodnocovat osobnost V‡clava Havla, co o tom soud’te?

VM: Nev’m, v jakŽm kontextu to Petr Pithart řekl. J‡ z‡sadně V‡clava Havla posuzuji pozitivně. Dovoluji si ř’ci, byl jsem mu hodně bl’zko, hlavně před rokem 1989. Dobře v’m o jeho slabostech, vůbec si ho neidealizuji. V‡clav Havel ztělesňoval něco, co v politice chyb’, a sice, že je zapotřeb’ v politice respektovat nějakŽ z‡sady. Přestože politik mus’ dělat kompromisy a být pragmatický, nesm’ tyto z‡sady ztr‡cet ze zřetele.

V‡clav Havel něco pro svobodu vykonal. Dneska se to velmi znevažuje. V‡clav Havel mohl být na Broadwayi, v divadle, a on zůstal sedět s n‡mi na Ruzyni. To by se mělo st‡le a st‡le připom’nat. Když v květnu 1979 obvinili deset členů VONSu, tak V‡clav Havel byl dramatikem zn‡mým ve světě a estŽb‡ci mu nab’dli, že může okamžitě odjet na Z‡pad. V‡clav Havel odm’tl se slovy: ãAž propust’te všechny politickŽ vězně!Ò Což bolševik přirozeně neudělal. Na to by se nemělo zapom’nat.

Z‡roveň neměl tak lehký život, jak se to mnohdy ř’k‡. V roce 1989, když byl odsouzen v takovŽm absurdn’m procesu, tak to už měl tedy feš‡cký krimin‡l s televiz’ na cele. Ale to už bylo proto, že se to l‡malo. Při tom prvn’m vězněn’ v letech 1979-1983 skoro ve vězen’ zemřel na chronický z‡pal plic. Když už to bylo velmi v‡žnŽ, tak ho propustili. Dlouho se z toho zotavoval a trpěl t’m až do konce života. V‡clav Havel nebyl v opozici, aby se stal jednou prezidentem. Když se j’m stal symbolizoval něco, co ukazovalo dopředu.

Zv’tězil trend V‡clava Klause, který řekl, nezabývejme se minulost’, teď přich‡z’ nov‡ doba a změn’ se společnost. Byl to marxismus postavený naruby. Jedna z pouček marxismu je, že změnou vlastnictv’ výrobn’ch prostředků se změn’ člověk. V‡clav Klaus tlačil na privatizaci bez pr‡vn’ho r‡mce a řekl, že n‡s mus’ zaj’mat pr‡vě jen ta privatizace a automaticky pokud lidŽ nabydou majetku, tak se změn’ jejich charakter. To je velký blud.

C’rkev je moudr‡, když mluv’ o dědičnŽm hř’chu. Člověk se rod’ z Bož’ ruky, ale m‡ n‡klonost ke špatnŽmu. Vždycky mus’me bojovat s pokušen’m, ať jsme vlastn’ci nebo nejsme. V‡clav Klaus je zosobněn’m tohoto utilitaristickŽho trendu. Havel proti tomu ř’kal, že nen’ možnŽ zužovat takto život jedince i společnosti. Vid’m to takto ostře, aniž bych dŽmonizoval V‡clava Klause, který je vzdělaný, ale dopustil se chyby znevažov‡n’m těch, kteř’ se zasloužili o svobodu. V‡clav Klaus řekl takový nesmysl, že ten přerod připravila tzv. šed‡ z—na. To znamen‡ lidi mlč’c’, kteř’ v p‡tek ut’kali na chaty, kde si opŽkali buřty, chaty byly postavenŽ z kradenŽho materi‡lu a v neděli se vraceli, aby se fl‡kali od pondělka do p‡tku a zase v p‡tek už jeli na ty chaty. T’m V‡clav Klaus zlehčil œsil’ lid’, kteř’ se o něco snažili. Ať již to byli vězňovŽ z pades‡tých let, kteř’ dopadli nejhůř. Byla zde takŽ velk‡ č‡st lid’, kteř’ se chovali slušně, ale nepodepsali ž‡dný dokument.

V‡clav Havel, když tohle připom’nal, tak to bylo nepohodlnŽ. V‡clav Klaus ř’kal utečme od minulosti, vytvoř’me novou společnost, ale celý systŽm st‡l na kuř’ch nohou bez pr‡vn’ho vědom’, bez slušnŽho chov‡n’. KomunistŽ měli vazby. Chytřejš’ rychle zahodili legitimace okamžitě po roce 1989 a zabydleli se v ekonomickŽ sfŽře.

V‡clav Havel měl svŽ chyby a netlačil na to, aby byli potrest‡ni ti, co se dopustili trestně pr‡vn’ činnosti před rokem 1989. Chtěl lidi sm’řit, ale tito lidŽ to pochopili jako slabost. Tento typ lid’ m‡ jiný hodnotový pohled než člověk, který m‡ nějakŽ z‡sady. Pro společnost je důležitŽ m’t symbol a t’m Havel byl. Douf‡m, že bude znovuobjeven, aniž by byl zbožštěn nebo idealizov‡n. Slušný člověk rozpozn‡, že tu byl člověk, který st‡l za to anebo někdo, kdo za to nestoj’. Je dobrŽ si nal’t čistŽho v’na a nem‡ cenu se jen tak chl‡cholit. S českou společnost’ to nen’ tak špatnŽ, nejsem pesimista, ale je zapotřeb’ ty r‡ny postupně otv’rat a je uzdravovat.

Beseda trvala jednu hodinu a dvacet minut. Zkr‡cený p’semný z‡znam poř’dil Aleš Březina

Foto Maria Gab‡nkov‡

***

Nový obraz v kostele od Miry KirovŽ.

 

N‡vrat na hlavn’ stranu