N‡vrat na hlavn’ stranu

Vepřenky od Vašaty, ovocnŽ knedl’ky z Koruny, seged’n se šesti od Rozvařilů

ãPražský koloritÒ je leccos, třeba věže a věžičky, pražsk‡ mozaika, hospůdky, opŽkanŽ vuřty, ale m‡lokoho napadne, že jeho neodmyslitelnou souč‡st’ byly i proslulŽ j’delny, nazývanŽ automaty.

Už nejsou, čas je odv‡l, škoda! Tak na ně zavzpom’nejme.

A začneme na V‡clavskŽm n‡měst’ v č’sle 16, kde se nach‡zela prosperuj’c’ a vyhled‡van‡ restaurace a j’deln’ automat vynikaj’c’ho českŽho restauratŽra, podnikavŽho a vlastenecky smýšlej’c’ho Jaroslava Vašaty. Od svých čtrn‡cti roků pracoval jako obchodn’ př’ruč’ firmy Pacelt a to k naprostŽ spokojenosti majitele, kterŽho brzy překvapoval odv‡žnými podnikatelskými n‡pady. Vašata však pokukoval d‡l a přijal m’sto na LetnŽ ve zn‡mŽ Proch‡zkově restauraci, kterŽ po kr‡tkŽ době pomohl z neprosperuj’c’ pozice na jedno z předn’ch m’st v Praze. Od Proch‡zků ho osud odv‡l do nově otevřenŽ restaurace Černý pivovar na Karlově n‡měst’ a konečně v roce 1936 se mu vyplnil celoživotn’ sen a koupil si na V‡clavskŽm n‡měst’ restauraci Evropu. Restaurace, přejmenovan‡ na Vašata mu brzy vyděl‡vala tolik, že si mohl dovolit i pron‡jem Obecn’ho domu (Repre). Zm’něnŽ vlastenectv’, projevil Vašata předevš’m v době druhŽ světovŽ v‡lky. Intenzivně se začal pod’let na odbojovŽ činnosti – největš’m jeho hrdinstv’m bylo ukryt’ parašutistů v Obecn’m domě, kteř’ n‡sledně provedli atent‡t na Heydricha. Do odbojovŽ činnosti vložil neuvěřitelných šest milionů vlastn’ch korun. Větš’ podrobnosti jsou v jeho kn’žečce Živůtek byl kr‡sný a takŽ ve vzpom’nk‡ch českŽho exilovŽho spisovatele Oty Ulče. Po roce 1948 odešel do emigrace – prvně do Londýna, pak do Chicaga a konečně do New Yorku. Tady se opět dok‡zal znovu pevně postavit na vlastn’ nohy v českŽ restauraci, kterou vedl až do roku 1967.

Ještě dnes se najde v Praze nemalý počet těch, kteř’ si dobře pamatuj’ poměrně jednoduch‡, ale kvalitn’ a levn‡ j’dla v automatu na V‡clavskŽm n‡měst’. Ned‡vno jsem si kdesi přečetla chv‡lu na Vašatovy vepřenky a musela jsem se usm’vat, když jsem si uvědomovala, že vlastně Vašata už ve svŽ době nab’zel v automatu cosi, co v dnešn’ době představuj’ fast foodovŽ hamburgry. Těm, co snad nevěd’, co je vepřenka, sděluji, že se jedn‡ o dobře osmaženou placičku z jemně umletŽho vepřovŽho masa, k n’ chleba a nemalŽ množstv’ hořčice nebo majonŽzy a cibule. A cel‡ dobrota st‡la tehdy tři koruny a dvacet halŽřů.

A na V‡clav‡ku ještě zůstaneme, tentokr‡t na jeho druhŽ straně u rohovŽho n‡dhernŽho pal‡ce Koruny. Tady byl totiž svŽho času takŽ slovutný automat, občas navštěvovaný snad každým, kdo v Praze žil anebo do města alespoň odněkud na chv’li přijel. Lukrativn’ rohovou parcelu koupila Prvn’ česk‡ všeobecn‡ akciov‡ společnost pro pojišťov‡n’ na život a pak si zde v letech 1911-12 nechala postavit obdivuhodně modern’ pal‡c spojuj’c’ funkce obchodn’, administrativn’, spr‡vn’, kulturn’, bytovŽ, společenskŽ a dalš’. Honosný pal‡c je d’lem architekta Pfeiffera – je v železobetonovŽ skeletovŽ konstrukci s několika trakty, dvoupatrovým podzem’m a čtyřmi patry s podkrov’m nad zem’. Nad pal‡cem se tyč’ ozdobn‡ koruna obklopen‡ sochařskou výzdobou od Suchardy, představuj’c’ jakŽsi svalnatŽ str‡žce pal‡ce. V podzem’ byly ve svŽ době dokonce l‡zně a biograf. V př’zem’ kav‡rna. A konečně v roce 1935 byl do př’zem’ architektem Machoněm vyprojektov‡n automat Koruna nab’zej’c’ kvalitn’ a rychlŽ občerstven’. Ve svŽ době samoobslužnŽ občerstven’ bylo v Evropě takovŽ n—vum, že si dokonce na Machoňovi později AngličanŽ vymohli projekt stejnŽho samoobslužnŽho občerstven’ pro londýnskou Oxford Street.

Na vrcholu sl‡vy, poč‡tkem devades‡tých roků, ale z‡roveň i v jeho už značně zanedbaných letech posledn’ch, měl automat 790 metrů prodejn’ plochy a plných 240 zaměstnanců. Denně se zde na občerstven’ zastavilo 10000 lid’ a denně se prodalo v’ce než 5000 chleb’čků ve třin‡cti druz’ch, 400 kg lahůdkových sal‡tů v pěti druz’ch, 4000 kusů z‡kusků a 7000 pekařských výrobků. K dispozici bylo 23 druhů hlavn’ch j’del, teplŽ i studenŽ uzeniny, grilovan‡ kuřata. Denně se tady vytočilo 1800 litrů piva. Chod’vali jsme tam na koktejl za pouhou jednu korunu šedes‡t halŽřů a dobrota to byla milionov‡. Vzadu se prod‡vala jak‡si kofola, tři decinky za devades‡t halŽřů, topinka st‡la šedes‡t halŽřů a brambor‡k jednu korunu. Pokud někdo opravdu nebyl moc při peněz’ch, měl možnost si d‡t jen knedl’ky s om‡čkou, přičemž v om‡čk‡ch byl docela výběr od rajskŽ, přes koprovku, houbovou a dalš’.

Automat Koruna měl později, už za bolševika, i svou velikou zvl‡štnost. Na j’dlo sem občas chodili a nejv’ce na dop’jen’ piva i tac’, kterŽ dnes nazýv‡me bezdomovci – bolševik samozřejmě tuhle existenci jakýchsi nepracuj’c’ch individu’ př’sně pop’ral - od těch dnešn’ch se ve svŽ většině dost tehdy odlišovali. Nebývali špinav’, chovali se nen‡padně a slušně. Jakmile jste dojedli a odsunuli svůj tal’ř – n‡dob’ se tady sb’ralo placenou silou – a na tal’ři jste nějaký zbytek nechali, zaslechli jste ãMilospan’, už nebudete? Můžu?Ò A už si pochutn‡vali. A v‡m zbylo jen přem’tat, kde se tam ten člověk tak rychle a tiše vzal a takŽ, jak u něho ani n‡hodou neplatilo komunisty často použ’vanŽ ãKdo nepracuje, ať nej’.Ò

A spěch‡me na Poř’č’. Tam se nach‡zel znamenitý automat U Rozvařilů. Tenhle ty dva předchoz’ přežil. Ale už d‡vno takŽ nen’ a nepomohlo mu ani přem’stěn’ do patra obchodn’ho domu B’l‡ Labuť, kde se snažil po vypuzen’ ze svŽ pas‡žovŽ pozice přež’t. V Labuti to už nebylo ono. Automat se původně narodil do funkcionalistickŽ budovy s pas‡ž’ postavenŽ roku 1937 vedle slavnŽ Goč‡rovy Legiobanky. Samoobslužn‡ j’delna U Rozvařilů byla jednoznačně pro nen‡ročnŽ str‡vn’ky, nab’zela j’dla česk‡ a levn‡, ani n‡hodou však nekvalitn’. LidŽ sem chodili r‡di, mnohdy to bývalo posledn’ m’sto pro občerstven’ před nastoupen’m do vlaku na Masaryčce anebo do autobusu na Florenci.

Z Poř’č’ nen’ daleko do Libně ke vzpom’nk‡m na automat Svět, do kterŽho m’val často nam’řeno Bohumil Hrabal, neboť z domu v ulici Na Hr‡zi, kde bydlel, to do Světa měl tak asi čtyři minuty, možn‡ v ž’zni ještě mŽně. Zaj’mavou stavbu si v letech 1932-33 nechal v Libni postavit pan Ladislav Svět a nebyla to jen stavba obyčejn‡, šlo o stavebn’ komplex s obytnými činžovn’mi byty, obchody, restaurac’ a kav‡rnou, hernou, automatem nebo lŽpe řečeno bufetem, v suterŽnu nechyběl biograf a to nejenom lecjaký, ale biograf prom’taj’c’ tehdejš’ filmovŽ premiŽry. Stavbu navrhl architekt František Havlena a vytvořil unik‡tn’ funkcionalistický objekt typu velkoměstskŽho pal‡ce, což bylo v tehdejš’ perifern’ Libni něco zcela nev’danŽho. Prostě pal‡c vhodný pro V‡clavskŽ n‡měst’, N‡rodn’ tř’du nebo Př’kopy. Při pojmenov‡n’ si pak pan majitel trochu pohr‡l se svým jmŽnem a mnoho bylo takových, kterŽ s označen’m Svět zcela zm‡tl. Nav’c nad pal‡cem se vyp’nala ozdobn‡ zeměkoule s t’mhle označen’m. Ještě dneska ale nese jedna z tamn’ch ulic označen’ Světova, nikoli Světov‡. TakŽ tenhle bufet-automat se velmi brzy stal vyhled‡vaným m’stem a to hlavně vrstvou dělnictva z četných okoln’ch tov‡ren.

Pal‡cový objekt jako takový nebyl jednoduchou stavebn’ z‡ležitost’, už od svŽho poč‡tku do něho totiž pronikala spodn’ voda, takže suterŽn byl opatřen obrovskou j’mac’ vanou a trvale byla v chodu čerpadla. Mysl’m si, že to byla hlavně spodn’ voda, kter‡ docela brzy vyřadila biograf z provozu. V současnŽ době už v Libni ve zcela zdevastovanŽm pal‡ci nic nefunguje a mnoho roků prob’haj’ jen k ničemu nevedouc’ jedn‡n’ s novým italským majitelem, který pal‡c po nezdařilých restituc’ch před v’ce než před patn‡cti roky koupil, už ve značně zch‡tralŽm stavu. Po povodn’ch v roce 2002 pož‡dal o demolici, ta mu však povolena nebyla proto, že je pal‡c na seznamu kulturn’ch pam‡tek. Před zbour‡n’m je t’m pal‡c jakžtakž ochr‡něn, ale jeho osud t’m nikterak vyřešený nen’. Už se v Praze ani nechceme nech‡vat překvapit, už je jen m‡lo těch, co věř’, že Svět v libeňskŽm světě znovu ožije.

Tak a je to ze vzpom’n‡n’ pro tentokr‡t všechno, znovu jen opakuji, že automaty dotv‡řely pražský kolorit a společně s vuřtovými st‡nky, masnými j’delnami, výčepy, dobrým j’dlem a pit’m, ml’čň‡ky, ovocnými bary a nen‡ročnými cenami tvořily jakýsi zdravý, okysličený krevn’ oběh města. Zmizely, odnesl je čas. Přesto se několik významných pražských architektů a gastronomických odborn’ků i nad‡le domn’v‡, že se stravov‡n’ v automatech do Prahy vr‡t’. Kdy? To neř’kaj’. A v jakŽ podobě? To neř’kaj’ takŽ. Dala jsem si tu pr‡ci a prošla si V‡clav‡k nahoru i dolů a výsledek? V ž‡dnŽm př’padě už to ani zdaleka nepřipom’n‡ chv’le, kterŽ si na V‡clavskŽm n‡měst’ už’vala americk‡ spisovatelka a bl’zk‡ př’telkyně Jana Masaryka, Marcia Davenportov‡, když jednoho březnovŽho dne roku 1930 přijela vlakem do Prahy a kterŽ popsala takto: ãÉ šla jsem pomalu a prohl’žela si bohatŽ obchody, klidnŽ, mohutnŽ muže, kteř’ nesli aktovky, buclatŽ, světlovlasŽ ženy, množstv’ j’delen a svůdnŽ věci k j’dlu, všude to n‡ramně voněloÉÒ

Jana Fafejtov‡ – Praha

***

 

 

N‡vrat na hlavn’ stranu