Kdo z n‡s ještě stoj’ (nebo alespoň lež’)?
Volala mi
Denise Pikard, jedin‡ žena v n‡kladu čs.
uprchl’ků (tehdy se jmenovala Zdena), který na lodi U.S.A.T. Le Roy Eltinge dorazil do
Halifaxu 23. dubna 1949. Těch ostatn’ch 112 členů skupiny byli
muži. Proč mi Denise volala? Žensk‡ zvědavost:
chtěla vědět jest-li v’m, kolik z
těch 113 tehdejš’ch přivandrovalců ještě
žije. Proč se ptala mne? J‡ byl takŽ jedn’m z nich.
Pravděpodobně nejčilejš’m z celŽ skupiny byl Jan Waldauf. Když Jan pades‡t roků po našem
př’jezdu do Kanady připravoval setk‡n’ žij’c’ch členů skupiny,
našel n‡s 61.
Od tŽ doby uteklo dalš’ch 15
smrtonosných roků. Denise a j‡ celkem ještě stoj’me (a
taky dost lež’me). A Denise by chtěla vědět, kolik n‡s
ještě žije (ve stoje nebo vleže). Upř’mně
řečeno, j‡ taky. Tak se t’mto obrac’me na širokou krajanskou
veřejnost s ot‡zkou adresovanou všem, kteř’ v dubnu 1949
připluli do Halifaxu: Žijete ještě? Jestliže ano,
pošlete o sobě zpr‡vu na moji adresu: Josef Čerm‡k,
606 130 Jameson Ave., Toronto, ON, M6K 2Y2. Děkuji.
***
Posledn’ projekt
It All Began With Prince Rupert
The story of Czechs and Slovaks in Canada
Za p‡r
týdnů mi bude devades‡t. Zrak i sluch zač’n‡ trucovat, energie
ubýv‡, paměť se bav’ na můj œčet. A to je v
poř‡dku. Zřejmě to tak mus’ být a je pošetilŽ
bojovat s t’m, co mus’ být...
Ale o jeden projekt se ještě pokus’m:
konečnŽ vyd‡n’ knihy It All Began With
Prince Rupert – The story of
Czechs and Slovaks in
Canada. Na knize jsem začal pracovat, když jsem zast‡val
různŽ funkce v ČeskŽm a SlovenskŽm sdružen’ v Kanadě.
Hlavn’ důvod byl pocit, že děti emigrantů a uprchl’ků
časem ztr‡cej’ kontakt se svým jazykem, ale zachov‡vaj’ si
podvědom’ svŽho původu a že bychom po sobě měli
zanechat v jazyce jejich i naš’ novŽ vlasti z‡znam o tom, kdo jsme a co
jsme v tŽto zemi udělali. Dnes nech‡pu, jak se mi kn’žku
podařilo d‡t dohromady. Prvn’ vyd‡n’ vyšlo v roce 2003. Dovol’m si v
naš’ rodnŽ řeči ocitovat několik pas‡ž’ překladu
poděkov‡n’ na zač‡tku toho prvn’ho vyd‡n’:
S d’ky kvituji dar z
pozůstalosti Karla Buzka
Tato kniha - i j‡ – mnoho
vděč’me mnoha lidem. Edith G. Firth a
Evě MesticovŽ za jejich korektury a redigov‡n’, kterŽ –
poněvadž jsem nikdy nestudoval angličtinu – bylo mamut’
prac’... Kde moje angličtina je katastrof‡ln’, je v zach‡zen’ s
neurčitým a určitým členem: kdykoliv si mysl’m,
že bych měl použ’t ÒaÓ skoro vždycky se mýl’m. Ale
stejně tak často se mýl’m, když použiji
určitý člen. Jsem si pokorně vědom, jak mnoho
dluž’m Edith G. Firth i Evě MesticovŽ.
Hodně dluž’m i
Anně OtýpkovŽ za jej’ výzkum (na rozd’l ode mne Anička
ovl‡dla z‡hady modern’ technologie) a indexov‡n’ Barunce SherriffovŽ
za kalend‡ř podniků českých a
slovenských skupin v Kanadě, Vladim’ru Bub‡kovi,
Aleně ValdštýnovŽ, Miladě
TřetinovŽ, Aloisi Foglovi, M’še FuchsovŽ, Evě SailerovŽ,
Zdeňku Fišerovi a Věře RollerovŽ za sb’r‡n’ materi‡lů
použitých v tŽto knize; Janu Waldaufovi
za to, že se se mnou podělil o svŽ znalosti o sokolskŽm hnut’ a
Aleši Březinovi za jeho odbornou znalost sportu.
Moje kn’žky, stejně
jako kn’žky řady jiných českých autorů
žij’c’ch v Kanadě, by pravděpodobně nikdy nevyšly,
kdyby nebylo skoro hrdinskŽho zasvěcen’ Ireny VoštovŽ a jej’ho
manžela Miloše Bařinky k vyhled‡v‡n’ a vyd‡v‡n’ textů
jejich toulaj’c’ch se krajanů a předložen’ jich světu.
Poněvadž se rychle
bl’ž’m věku, kdy se skl‡daj’ œčty (a pokud ještě
jsem ve štědrŽ n‡ladě), chtěl bych poděkovat tŽto
drsnŽ, n‡dhernŽ zemi za to, že mne přijala a dovolila mi ž’t ve
svobodě. Chtěl bych poděkovat lidem, s kterými jsem sd’lel
č‡st svŽ životn’ cesty, za dar jejich př‡telstv’, generaci,
kter‡ přišla do Kanady v třic‡tých letech minulŽho
stolet’, V‡vrovým, Tichop‡dovým, Rosenberským, Karlu Buzkovi, Janu Gellnerovi a
Oskaru Morawetzovi, a - v mŽ generaci -
manželům Peřinovým, Waldaufovým,
Rydlovým a Kub’kovým. Chtěl bych poděkoval lidem,
kteř’ ovlivnili můj život v Kanadě: profesoru œstavn’ho
pr‡va na TorontskŽ univerzitě a později hlavn’mu kanadskŽmu soudci,
Borovi Laskinovi, mŽmu spoluž‡ku a častŽmu
spoluhr‡či při utk‡n’ch v stoln’m tenisu a eventu‡ln’mu prezidentu
kanadskŽho feder‡ln’ho soudu, Juliu Isaacovi (Julius přišel do Kanady
jako student z jednoho z ostrovů ve West Indies
a naučil mne, že bez ohledu, jakou barvou jsme natřeni, pod
n‡těrem jsme k nerozezn‡n’). Pierre Trudeuovi (byl jsem raným obdivovatelem jeho
masivn’ho intelektu), ontarijskŽmu premiŽrovi Johnu Robartsovi,
který přišel v’c než jednou na Masaryktown
a kamar‡dil s naš’m Vladim’rem Kavanem (smutnil jsem nad jeho tragickou
smrt’), profesoru Robertu Johnsonovi z Centra pro rusk‡ a
východoevropsk‡ studia na TorontskŽ univerzitě a – toto je novŽ –
profesoru Peterovi Solomonivu a Robertu Austinovi z tŽhož Centra (kterŽ se dnes jmenuje
Centrum pro rusk‡, východoevrosk‡ a
evropsko-asijsk‡ studia) v Munkově glob‡ln’
škole na TorontskŽ univerzitě, za jejich z‡sluhy o
český a slovenský program a spolupr‡ci s Masarykovou
universitou v Brně. Jsem vděčný svŽ prvn’ a mnoholetŽ
sekret‡řce a jednŽ z nejušlechtilejš’ch žen, jakŽ jsem
poznal, Beth Dunlop, kterŽ
se podařilo z advok‡tn’ praxe udělat skoro z‡bavnou z‡ležitost.
A Jean Vanierovi a Terry Foxovi, že předložili tak jedinečnŽ
důkazy o vznešenosti lidskŽho pokolen’.
Nemysl’m, že m‡m důvod
si na něco stěžovat. Zdědil jsem dobrŽ geny a dobrŽ zdrav’,
vždycky (skoro vždycky) jsem měl co j’st, střechu nad
hlavou a dobrŽ př‡tele. Ř’k‡ se, že kdybychom všichni
složili kř’ž, který neseme, v obrovskŽ œschovně a
byla n‡m d‡na možnost vybrat si nový, vybrali bychom si ten
svůj starý. Asi to tak je. S‡m nezn‡m nikoho, s kým bych si
chtěl vyměnit m’sto. Leda snad se svoj’ kočičkou Čičkou.
DruhŽ vyd‡n’ vyšlo v roce 2005, v kterŽm jsem
– vedle již zm’něných ‑ poděkoval i
velvyslanci Stanislavu Chýlkovi za četnŽ
laskavosti, prok‡zanŽ tak mnohým krajanům a prezidentu TorontskŽ
univerzity Robertu S. Prichardovi za př’klad
oddanosti svŽ pr‡ci.
Toto – třet’ - vyd‡n’ je
určeno předevš’m pro univerzitn’ a veřejnŽ knihovny v
Evropě a USA a pro z‡jemce, kteř’ si knihu předem objednaj’.
Počet výtisků bude tedy omezen. Poč’t‡m, že text by
šel do tisku někdy v lŽtě př’št’ho roku. Do konce
listopadu tohoto roku přij’m‡m doplněnŽ texty od osob, kterŽ již
v textu jsou, nebo novŽ texty od osob, kterŽ tam zat’m nebyly, ale
zasloužily se o českou či slovenskou komunitu nebo o
některý sektor života Kanady, nebo věd’ o takových
osob‡ch a dodaj’ mi jejich poštovn’ nebo e-mailovou adresu. Děkuji
V‡m.
Josef Čerm‡k,
606 130 Jameson Ave., Toronto, Ontario, M6K 2Y2
***