Návrat na hlavní stranu

Rybárna na Václavském náměstí č.p. 43

Myslím si, že by to mohlo být hodně zajímavé vyprávění a bude začínat skoro jako v pohádce. Kdysi dávno žil v Praze Holešovicích rybář jménem Karel Vaňha, kterému dokonce v Praze patřily dva přívozy a právo k rybaření se v jeho rodině dědilo už od 16. století. Tenhle rybář postupně povýšil lásku k rybaření na celoživotní úspěšné podnikání. A lásku k rybaření postupně získali i jeho synové, starší Karel a mladší Jindřich. První syn se stal převozníkem a druhý se začal věnovat obchodování s rybami. A obchodování to nebylo jen tak obyčejné. Jindřich, už jako mladý, projel Evropu a Ameriku a všude získal nemalé zkušenosti s obchodováním s rybami u všech tehdejších renomovaných společností. Po 1. světové válce se pustil sám do podnikání a otevřel v dnešní Stromovce restauraci, která nabízela široké výletnické klientele bohatý sortiment rybích pochoutek a stala se pro Pražany vyhledávaným místem.

Jindřich Vaňha byl již jako mladý skálopevně přesvědčen o tom, že rybí maso je zdravé, chutné, laciné a lidové a že lidé k němu nemají dostatečnou důvěru jen pro nedostatek vlastních znalostí. Tyto myšlenky ho už nikdy neopustily a po celý svůj život se důsledně snažil, aby lidem přednosti rybí stravy vysvětlil a postupně se mu to dařilo. V roce 1934 otevřel svoji slavnou a jedinečnou rybárnu v pasáži Václavského náměstí č.p. 43. V éře první republiky představovala jeho rybárna výsostný pojem a to nejenom v Praze. Navíc se nacházela na místě, které bylo tehdy jediným slavným pražským bulvárem a tudíž měla možnost se denně předvést nemalému množství lidí, kteří tudy procházeli. Celá koncepce neměla po obchodní a podnikatelské stránce chybu. Do Václavského náměstí byly umístěné lákavé prosklené výkladce s nabídkou studeného bufetu. Na levé straně pasáže byla rybí restaurace, vpravo Baltic Grill a celý komplex uzavíral teplý bufet. Interiér byl svoji výzdobou udivující a přitahoval návštěvníky – nechyběly výmalby vod, rybníků, všemožných ryb a dalších vodních živočichů. Nejvíce však lidi přitahovala obří akvária, z kterých si bylo možné i rybu pro následnou kuchyňskou přípravu vylovit. Jakýsi pamětník mi vypravoval, že v teplém bufetu bylo možné vidět už tehdy, výrobu pravých českých hranolků na jakémsi pohyblivém pásu, nad kterým sálalo horko a syrové hranolky opékalo. Nad vchodem do restaurace se třpytil veliký model stříbrné plachetnice. Ryby se zpracovávaly v podzemí domu a tak tato činnost nikterak zákazníky neobtěžovala. Vynikající obsluha v celém rybím komplexu byla samozřejmostí. Jedlo se tam stříbrnými příbory, na kterých bylo logo Vaňhovy firmy – stříbra bylo tolik, že majitel zaměstnával člověka na jeho cídění na celý úvazek.

Kromě proslulé václavské rybárny vlastnil Vaňha obrovskou síť rybáren a bufetů a to i v dalších městech republiky. Měl vlastní zpracovatelské závody a velkoobchod s rybami, trvale udržoval zahraniční kontakty a spolupracoval s předními světovými výrobci ryb. V určité době byl také nájemcem námořní flotily. Zaměstnával velké množství lidí a především síť agentů, kteří se obchodnicky pohybovali od Baltu a Severního moře až k Jadranu. Jedním slovem, Jindřich Vaňha byl ve svém oboru více než úspěšný. Svědčí o tom i to, že si poměrně brzy nechal postavit luxusní rodinnou vilu v ulici „U Uranie“ v dnešních Holešovicích, která svou výstavností udivovala nejenom ve své době, ale je výjimečná i dnes.

V roce 1948 komunisté Vaňhův majetek znárodnili a jemu nezbylo nic jiného než emigrovat. Prvně do Německa, kde se uplatnil ve firmě Nordsee a posléze do Austrálie, kde také později, v roce 1961, zemřel. Po panu podnikateli nám v Čechách moc vzpomínkových věcí nezbylo – ale nelze se nezmínit o jedné, která je nadmíru cenná. Jindřich Vaňha po celý svůj život sbíral po celém světě nejrůznější recepty na úpravu ryb a nakonec se mu podařilo vytvořit dílo, které nutně zaujme nejenom rybí gurmány, ale i sběratele kuriozit a milovníky krásných tisků. Jeho rybí kuchařka původně vyšla v omezeném počtu výtisků ve vlastním nákladu a měla sloužit výhradně jako interní pomůcka v jeho podniku. Pro svoji výjimečnost se však brzy dočkala obrovského zájmu a v letošním roce se na pultech objevilo už její čtvrté vydání. Také jsem si ji prohlížela a také jsem chvilku zvažovala, zda by měla být v mé knihovně. No, už tam je, přesně vedle Viléma Vrabce a Magdaleny Dobromily Rettigové! Vaňhova kuchařka není jen obyčejná rybí kuchařka, je to nevšední encyklopedie. Dílo má téměř sedm set stránek a tři tisíce receptů. Kromě toho obsahuje ve svých čtyřech knihách a dvanácti kapitolách podrobné popisy snad všech ryb světa, jejich výskyt, vlastnosti, vhodnost na přípravu toho či onoho jídla. Stejně podrobně je pojednáno nejenom o rybách, ale i o dalších sladkovodních a mořských živočiších. Samozřejmě, že z hlediska dnešní doby by se tam našly i nějaké chybičky, ale nikterak to nesnižuje významnost díla, které nám Jindřich Vaňha zanechal.

Když politický režim znárodnil Vaňhův majetek, stala se z jeho rybárny prodejna a restaurace druhé cenové skupiny, což na bolševika byl ještě docela snesitelný ústupek. Přesto tam brzy začalo chátrání jako ve všech podobných, původním majitelům zabavených prvorepublikových podnicích. Chátrání probíhalo trochu pomaleji, protože podstata tvořená elegancí, pečlivostí, zavedeným jménem, kvalitou služeb a dostatkem původního personálu docela dlouho odolávala režimu – nakonec ale stejně prohrála. Několik roků toleroval bolševik i velikou zvláštnost, kterou bylo to, že si lidé mohli u Vaňhů (jak se tam nikdy nepřestalo říkat) objednat a odnést domů štědrovečerní menu, které se 24. prosince odpoledne v původní šatně k restauraci, na lístečky, vydávalo v podobě dokonalé rybí polévky, smaženého kapra, výrobků studené kuchyně a dokonce rybích mís. Sortiment byl už sice v této době zcela ochuzen o ryby z dovozu, ale i tak si to lidé velice pochvalovali. Řekla bych, že několik roků to v nemalém počtu pražských rodin patřilo k vánočním zvykům Štědrého dne.

Z rybích vzpomínek je to vše – dnes by to v pasáži Václavského náměstí č. p. 43 už nikdo nenašel. Slavná rybárna definitivně zanikla v roce 1989. Dnes se místo rybího a proslaveného Vaňhova komplexu nachází klenotnictví Gold Point, luxusní kadeřnictví a jakási restaurace Bona Vita a samozřejmě banka. Uvnitř pasáže divadlo Palace a množství nejrůznějších firem v nájemních prostorách. Na fasádě do Václavského náměstí je v úrovni 3. patra velká neonová, večer svítící ryba. S původní rybárnou to však už nikterak nesouvisí, spíše s reklamou na místní hotelové zařízení Elysee. A protože jako pohádka tohle povídání začínalo, tak jako pohádka bude i ukončené. Jednoho dne rybář Karel Vaňha vylovil v Holešovicích z Vltavy zlatou rybku a ta na něho promluvila lidskou řečí „Vrať mě zpátky do vody a já ti zaručím, že se z tvého syna Jindřicha stane jeden z nejznámějších a nejslavnějších pražských podnikatelů.“

Jana Fafejtová – Praha

***

 

Návrat na hlavní stranu