Ryb‡rna na V‡clavskŽm
n‡měst’ č.p. 43
Mysl’m si, že by to mohlo být hodně zaj’mavŽ
vypr‡věn’ a bude zač’nat skoro jako v poh‡dce. Kdysi d‡vno žil v
Praze Holešovic’ch ryb‡ř jmŽnem Karel Vaňha,
kterŽmu dokonce v Praze patřily dva př’vozy a pr‡vo k rybařen’
se v jeho rodině dědilo už od 16. stolet’. Tenhle ryb‡ř
postupně povýšil l‡sku k rybařen’ na celoživotn’
œspěšnŽ podnik‡n’. A l‡sku k rybařen’ postupně z’skali i
jeho synovŽ, starš’ Karel a mladš’ Jindřich. Prvn’ syn se stal
převozn’kem a druhý se začal věnovat obchodov‡n’ s
rybami. A obchodov‡n’ to nebylo jen tak obyčejnŽ. Jindřich, už
jako mladý, projel Evropu a Ameriku a všude z’skal nemalŽ
zkušenosti s obchodov‡n’m s rybami u všech tehdejš’ch
renomovaných společnost’. Po 1. světovŽ v‡lce se pustil s‡m do
podnik‡n’ a otevřel v dnešn’ Stromovce restauraci, kter‡ nab’zela
širokŽ výletnickŽ klientele bohatý sortiment ryb’ch
pochoutek a stala se pro Pražany vyhled‡vaným m’stem.
Jindřich Vaňha byl
již jako mladý sk‡lopevně přesvědčen o tom,
že ryb’ maso je zdravŽ, chutnŽ, lacinŽ a lidovŽ a že lidŽ k němu
nemaj’ dostatečnou důvěru jen pro nedostatek vlastn’ch znalost’.
Tyto myšlenky ho už nikdy neopustily a po celý svůj
život se důsledně snažil, aby lidem přednosti ryb’
stravy vysvětlil a postupně se mu to dařilo. V roce 1934
otevřel svoji slavnou a jedinečnou ryb‡rnu v pas‡ži V‡clavskŽho
n‡měst’ č.p. 43. V Žře prvn’ republiky představovala jeho
ryb‡rna výsostný pojem a to nejenom v Praze. Nav’c se nach‡zela
na m’stě, kterŽ bylo tehdy jediným slavným
pražským bulv‡rem a tud’ž měla možnost se denně
předvŽst nemalŽmu množstv’ lid’, kteř’ tudy proch‡zeli. Cel‡
koncepce neměla po obchodn’ a podnikatelskŽ str‡nce chybu. Do V‡clavskŽho
n‡měst’ byly um’stěnŽ l‡kavŽ prosklenŽ výkladce s nab’dkou
studenŽho bufetu. Na levŽ straně pas‡že byla ryb’ restaurace, vpravo Baltic Grill a celý komplex uzav’ral teplý
bufet. InteriŽr byl svoji výzdobou udivuj’c’ a přitahoval
n‡vštěvn’ky – nechyběly výmalby vod, rybn’ků,
všemožných ryb a dalš’ch vodn’ch
živočichů. Nejv’ce však lidi přitahovala obř’
akv‡ria, z kterých si bylo možnŽ i rybu pro n‡slednou
kuchyňskou př’pravu vylovit. Jakýsi pamětn’k mi
vypravoval, že v teplŽm bufetu bylo možnŽ vidět už tehdy,
výrobu pravých českých hranolků na jakŽmsi
pohyblivŽm p‡su, nad kterým s‡lalo horko a syrovŽ hranolky opŽkalo. Nad
vchodem do restaurace se třpytil veliký model stř’brnŽ
plachetnice. Ryby se zpracov‡valy v podzem’ domu a tak tato činnost
nikterak z‡kazn’ky neobtěžovala. Vynikaj’c’ obsluha v celŽm ryb’m
komplexu byla samozřejmost’. Jedlo se tam stř’brnými
př’bory, na kterých bylo logo Vaňhovy
firmy – stř’bra bylo tolik, že majitel zaměstn‡val
člověka na jeho c’děn’ na celý œvazek.
Kromě proslulŽ v‡clavskŽ ryb‡rny vlastnil Vaňha obrovskou s’ť ryb‡ren a bufetů a to i
v dalš’ch městech republiky. Měl vlastn’ zpracovatelskŽ z‡vody a
velkoobchod s rybami, trvale udržoval zahraničn’ kontakty a
spolupracoval s předn’mi světovými výrobci ryb. V
určitŽ době byl takŽ n‡jemcem n‡mořn’ flotily. Zaměstn‡val
velkŽ množstv’ lid’ a předevš’m s’ť agentů, kteř’
se obchodnicky pohybovali od Baltu a Severn’ho moře až k Jadranu.
Jedn’m slovem, Jindřich Vaňha byl ve svŽm
oboru v’ce než œspěšný. Svědč’ o tom i to,
že si poměrně brzy nechal postavit luxusn’ rodinnou vilu v ulici
ãU UranieÒ v dnešn’ch Holešovic’ch, kter‡
svou výstavnost’ udivovala nejenom ve svŽ době, ale je
výjimečn‡ i dnes.
V roce 1948 komunistŽ Vaňhův
majetek zn‡rodnili a jemu nezbylo nic jinŽho než emigrovat. Prvně do
Německa, kde se uplatnil ve firmě Nordsee a
poslŽze do Austr‡lie, kde takŽ později, v roce 1961, zemřel. Po panu
podnikateli n‡m v Čech‡ch moc vzpom’nkových věc’ nezbylo
– ale nelze se nezm’nit o jednŽ, kter‡ je nadm’ru cenn‡. Jindřich Vaňha po celý svůj život sb’ral po
celŽm světě nejrůznějš’ recepty na œpravu ryb a
nakonec se mu podařilo vytvořit d’lo, kterŽ nutně zaujme nejenom
ryb’ gurm‡ny, ale i sběratele kuriozit a milovn’ky kr‡sných
tisků. Jeho ryb’ kuchařka původně vyšla v omezenŽm
počtu výtisků ve vlastn’m n‡kladu a měla sloužit
výhradně jako intern’ pomůcka v jeho podniku. Pro svoji
výjimečnost se však brzy dočkala obrovskŽho z‡jmu a v
letošn’m roce se na pultech objevilo už jej’ čtvrtŽ vyd‡n’. TakŽ
jsem si ji prohl’žela a takŽ jsem chvilku zvažovala, zda by měla
být v mŽ knihovně. No, už tam je, přesně vedle
VilŽma Vrabce a Magdaleny Dobromily RettigovŽ! Vaňhova
kuchařka nen’ jen obyčejn‡ ryb’ kuchařka, je to nevšedn’
encyklopedie. D’lo m‡ tŽměř sedm set str‡nek a tři tis’ce
receptů. Kromě toho obsahuje ve svých čtyřech
knih‡ch a dvan‡cti kapitol‡ch podrobnŽ popisy snad všech ryb světa,
jejich výskyt, vlastnosti, vhodnost na př’pravu toho či onoho
j’dla. Stejně podrobně je pojedn‡no nejenom o ryb‡ch, ale i o
dalš’ch sladkovodn’ch a mořských živočiš’ch. Samozřejmě,
že z hlediska dnešn’ doby by se tam našly i nějakŽ
chybičky, ale nikterak to nesnižuje významnost d’la, kterŽ n‡m
Jindřich Vaňha zanechal.
Když politický režim zn‡rodnil Vaňhův majetek, stala se z jeho ryb‡rny prodejna
a restaurace druhŽ cenovŽ skupiny, což na bolševika byl
ještě docela snesitelný œstupek. Přesto tam brzy
začalo ch‡tr‡n’ jako ve všech podobných, původn’m
majitelům zabavených prvorepublikových podnic’ch. Ch‡tr‡n’
prob’halo trochu pomaleji, protože podstata tvořen‡ eleganc’,
pečlivost’, zavedeným jmŽnem, kvalitou služeb a dostatkem
původn’ho person‡lu docela dlouho odol‡vala režimu – nakonec
ale stejně prohr‡la. Několik roků toleroval bolševik i
velikou zvl‡štnost, kterou bylo to, že si lidŽ mohli u Vaňhů (jak se tam nikdy nepřestalo
ř’kat) objednat a odnŽst domů štědrovečern’ menu,
kterŽ se 24. prosince odpoledne v původn’ šatně k restauraci, na
l’stečky, vyd‡valo v podobě dokonalŽ ryb’ polŽvky, smaženŽho
kapra, výrobků studenŽ kuchyně a dokonce ryb’ch m’s. Sortiment
byl už sice v tŽto době zcela ochuzen o ryby z dovozu, ale i tak si
to lidŽ velice pochvalovali. Řekla bych, že několik roků to
v nemalŽm počtu pražských rodin patřilo k v‡nočn’m
zvykům ŠtědrŽho dne.
Z ryb’ch vzpom’nek je to vše – dnes by to v
pas‡ži V‡clavskŽho n‡měst’ č. p. 43 už nikdo nenašel.
Slavn‡ ryb‡rna definitivně zanikla v roce 1989. Dnes se m’sto ryb’ho a
proslavenŽho Vaňhova komplexu nach‡z’
klenotnictv’ Gold Point, luxusn’ kadeřnictv’ a jak‡si restaurace Bona
Vita a samozřejmě banka. Uvnitř pas‡že divadlo Palace a množstv’ nejrůznějš’ch
firem v n‡jemn’ch prostor‡ch. Na fas‡dě do V‡clavskŽho n‡měst’ je v
œrovni 3. patra velk‡ neonov‡, večer sv’t’c’ ryba. S původn’ ryb‡rnou
to však už nikterak nesouvis’, sp’še s reklamou na m’stn’
hotelovŽ zař’zen’ Elysee. A protože
jako poh‡dka tohle pov’d‡n’ zač’nalo, tak jako poh‡dka bude i
ukončenŽ. Jednoho dne ryb‡ř Karel Vaňha
vylovil v Holešovic’ch z Vltavy zlatou rybku a ta na něho promluvila
lidskou řeč’ ãVrať mě zp‡tky do vody a j‡ ti zaruč’m,
že se z tvŽho syna Jindřicha stane jeden z nejzn‡mějš’ch a
nejslavnějš’ch pražských podnikatelů.Ò
Jana
Fafejtov‡ – Praha
***