Pomn’k obětem komunismu v
Ottawě?
Před pětadvaceti lŽty, v
srpnu pam‡tnŽho roku 1989, jsem jel lod’ z V’dně do Budapešti. Jel
jsem s‡m a cesta to byla př’jemn‡. Po chv’li jsme přejeli
rakousko-československou hranici. Po levŽ ruce se objevil
bratislavský hrad a kapit‡n lodi, zřejmě člověk
odv‡žný, mně ukazoval, kde jsou z‡tarasy děl’c’
železnou oponou Východ a Z‡pad.
Vlastně v Maďarsku to
začalo. 16. června 1989 se konal v Budapešti na Hšsšk Tere za œčasti 300 000
lid’ symbolický pohřebn’ obřad pro Imre
Nagye a dalš’ zavražděnŽ vůdce maďarskŽho povst‡n’ z
roku 1956. Bylo to přesně 31 roků po tom, co byl Imre Nagy ve vykonstruovanŽm procesu obviněn ze
spiknut’ proti lidově demokratickŽmu režimu a spolu se svým
poradcem Miklosem Gimesem a
ministrem obrany P‡lem MaletŽrem
popraven. Těla popravených byla bez pohřebn’ho obřadu
pochov‡na na hřbitově òj kšztemető
301-es parcella, kde odpoč’v‡ mnoho
představitelů a bojovn’ků MaďarskŽho povst‡n’.
Kromě toho, že jsem se setkal
v Maďarsku se svými př‡teli a navšt’vil Gyšrgy Vargu, který ačkoliv se narodil v
Budapešti, hovořil perfektně česky a stal se později
maďarským velvyslancem v Praze, jsme posledn’ den navšt’vili
obnovený hrob Imre Nagye. V neděli r‡no v
pr‡zdných budapešťských ulic’ch jsme zastavili tax’k a
pož‡dali jsme řidiče, jestli by n‡s mohl odvŽzt k hrobu
maďarskŽho ministerskŽho předsedy z podzimn’ch ud‡lost’ roku 1956.
Chv’li dělal jako, že
nerozum’, pak mu naskočila modr‡ ž’la na čele, zřejmě
to nebyl člověk odv‡žný, ale ekonomick‡ motivace
udělala svŽ. Po chv’li j’zdy jsme odbočili na hřbitov.
Překvapilo mne, že přes hřbitov vedla silnice, ale byl to
obrovský hřbitov a č’m v’ce jsme jeli do hloubky
hřbitova, t’m byl zanedbanějš’. Najednou n‡hrobky ukazovaly 19.
stolet’, osmn‡ctŽ stolet’, pak již byly nečitelnŽ a les houstl a
najednou jsme dojeli na palouk, kde se rozjasnilo. Zde taxik‡ř beze slova
zastavil.
Chv’li jsme bezradně st‡li vedle
auta. Když trapn‡ situace trvala několik minut a my jsme nic
nech‡pali a taxik‡ř měl pocit, že je
nebezpečnějš’ zde st‡t, než n‡m d‡t informaci, uk‡zal rukou
do rohu, kde bylo několik čerstvých hrobů s
kř’ži a jmŽnem IMRE NAGY. Pokud se pamatuji, tak tam ještě
nebyl současný n‡hrobek. Možn‡, že někdy někde
najdu tu historickou fotografii. Ten prostý n‡hrobek byl vyvzdorov‡n
dř’ve, než byl maďarský politik rehabilitov‡n. To se
stalo až o p‡r dnů později 6. července 1989, shodou
okolnost’ ve stejný den jeho sok J‡nos K‡dar
zemřel.
Pak n‡m řidič naznačil,
že už nem‡ čas, jestli s n’m chceme jet zp‡tky, ať tedy
nastoup’me. Nev’m, jak bychom se z tohoto pustŽho m’sta dostali a tak jsme
odjeli zpět do centra Budapešti. Když jsem se ho zeptal, jestli
chce zaplatit ve forintech nebo v dolarech, o kterŽ byl v Maďarsku v tŽ
době enormn’ z‡jem, nebyl si jistý, jestli to nen’ provokace a tak
se bez v‡h‡n’ rozhodl pro forinty.
Cestou zp‡tky jsme jeli dva, j‡ a
Marie, rovněž lod’ z Budapešti do V’dně. Opět jsme
viděli n‡pis BRATISLAVA MESTO MIERU v bratislavskŽm př’stavu,
který jsme minuli. Pak přišel kapit‡n a zat‡hl všechny
z‡clony, zavřel dveře, abychom neviděli z‡tarasy, nebyl to
člověk odv‡žný a držel se př’sně
starých předpisů. Zřejmě nevěděl, že Imre Nagy již byl rehabilitov‡n.
Letos na jaře jsem viděl na
hřbitově pobl’ž gotickŽho kostela sv. Trojice v KutnŽ Hoře
rozpadaj’c’ se pomn’k na m’stě hromadnŽho hrobu rudoarmějců,
kteř’ zde padli v roce 1945. Byl to smutný pohled. Nikdy jsem nebyl
př’telem pomn’ků osvobozen’, různých tanků, či
Leninů, kterŽ jako houby po dešti vyrostly po roce 1968 v každŽ
vesnici či městečku. Nějak to souviselo s vl‡dn’ ideologi’,
s normalizac’ a tento nevinný pomn’k to nějak odnesl s dobou.
Političt’ vězni z Klubu K-231
na svůj pomn’k na Masaryktownu vyb’rali pen’ze, přin‡šeli svŽ
oběti. Zkr‡tka si tento pomn’k vyvzdorovali a je dobrŽ, že byl letos
zrekonstruov‡n, že ho nepostihl osud mnoha jiných pomn’ků.
Nev’m, jestli však mohu totŽž
ř’ci o pomn’ku, který m‡ st‡t pobl’ž parlamentu v Ottawě.
Již genese celŽho podniku je jaksi, řečeno sportovn’
terminologi’, neortodoxn’. Konzervativn’ ministr Harprovy
vl‡dy Jason Kenney při
n‡vštěvě Masaryktownu pravil, že podobný pomn’k by
měl být v Ottawě. Jeho slov se ujala Zuzana Hahnov‡, kter‡
vypracovala projekt OtevřenŽ knihy. Nutno ř’ci, že to
mělo několik h‡čků. Jedn’m z nich bylo, že na
takový projekt, pokud nen’ na soukromŽm pozemku, mus’ být vyps‡na
soutěž. Ve stejnou dobu se objevila skupina Tribute to Liberty s podobným n‡padem. Jak lze nalŽzt v
maďarských novin‡ch vych‡zej’c’ch v jižn’m Ontariu Magyar ElŽt (z jara 2013), kterŽ nelze podez’rat ze
zaujatosti, byly na poč‡tku dvě skupiny: The
National Capital Commission is the
government agency that oversees the
use and development of national capital region land. The memorial
to the victims of totalitarian communism is a project of Tribute to Liberty working with founding partner The Open Book Group.
Je to zřejmě posledn’ zm’nka
o skupině The Open Book.
Jestliže na poč‡tku byla ot‡zka po výběrovŽm
ř’zen’, tak Tribute to Liberty toto
výběrovŽ ř’zen’ vypsal, ale objevilo se pouze, pokud v’m, na
dvou vl‡dn’ch webových str‡nk‡ch, čili nebyly uvědoměny
ani etnickŽ noviny, kterŽ doposud o programu informovaly (alespoň
naše redakce nic nedostala a nev’m, o tom, že by jinŽ redakce něco
dostaly). Pokud v’m o soutěži nebyly informov‡ny uměleckŽ
instituce jako Art Gallery of
Ontario nebo Ontario College of Art and Design University. Nen’ bez zaj’mavost’,
že ze šesti z‡věrečných œčastn’ků jsou ve
čtyřech nebo dokonce v pěti týmech z‡stupci polskŽ
komunity (výjimkou je ne př’liš zdařilý n‡vrh
torontskŽho týmu North ve složen’ Alissa North, Peter North a Scott Eunsson).
Tým North
skl‡daj’c’ se z dvou zahradn’ch architektů a jednoho výtvarn’ka
přišel s n‡vrhem parku, který by se mnoho nelišil od
ostatn’ch parků v Ottawě. TŽma parku se objevuje i u ostatn’ch
n‡vrhů, zaj’mavý je n‡vrh Janusze Kapusty - jakýsi
vyvýšený most (Most naděje), z kterŽho je vidět
harmonika (z‡hyby paměti), kter‡ se zved‡ do výšky.
Bohužel zde se objevuje obraz masakru v Katyni, což nen’ opět
symbol hrůz komunismu, ale symbol tragŽdie druhŽ světovŽ v‡lky, kdy
se Sovětský svaz dok‡zal spojit s hitlerovským
Německem. Symbolem komunismu či odporu proti němu je podle mne
sp’š Berl’nsk‡ zeď, člověk zastavuj’c’ tanky na N‡měst’
nebeskŽho m’ru v Pekingu, GdaňskŽ loděnice, postavy jako Milada
Hor‡kov‡, Jan Palach, V‡clav Havel, východoněmecký pastor
Oskar BrŸsewitz, z Polska: Lech Walesa
nebo Jerzy Popieluszko, z
Maďarska Imre Nagy nebo Mikl—s Haraszti, rumunský disident Paul Goma,
Andrej Sacharov nebo Alexander Solženicyn
ze SSSR. ProblŽm je, že současn‡ vl‡da, kter‡ projekt vyb’r‡ je
velice h‡kliv‡ na to hovořit o porušov‡n’ lidských pr‡v v
Č’ně.
Největš’ slabinu celŽho
projektu však spatřuji v tom, že nen’ podporov‡n
např’č politickým spektrem, ale pouze konzervativn’ vl‡dou.
Přesto si mysl’m, že pr‡vě zde by bylo možnŽ dos‡hnout
politickŽ dohody. Vždyť i bývalý vůdce NDP Ed Broadbent byl velkým př’znivcem polskŽho
odborovŽho hnut’ Solidarita a otec Justina Trudeau
Pierre Elliott Trudeau se zasloužil o to, že řada
našich krajanů byla v roce 1968 adoptov‡na Kanadou.
Nikde nen’ tedy zaručeno, že
projekt, který m‡ st‡t přes pět milionů dolarů bude
dokončen a jak v’me z ned‡vnŽho fiaska s elektr‡rnou v Oakvillu,
nastupuj’c’ garnitura si problŽmy s nějakou tou miliardou natož milionkem za zrušen’ projektu nebude dělat
starosti.
O v’tězi projektu bude
pravděpodobně rozhodnuto v z‡ř’ letošn’ho roku.
Aleš Březina - Ottawa
***
Ostatn’ n‡vrhy
Team Bartosik:
Michal Maciej Bartosik, artist;
Fung Lee, landscape architect; James
Melvin, landscape architect
(all from Toronto, Ontario)
Team Moskaliuk: Wiktor Moskaliuk, architect (Markham, Ontario); Larysa Kurylas,
artist (Washington, D.C.); Roger Courtenay,
landscape architect (Markham, Ontario)
Team North: Alissa North, landscape
architect; Peter North, landscape architect; and Scott Eunson, artist
(all from Toronto, Ontario)
Team PhillipsÕ
design: Christopher Phillips, landscape
architect (Vancouver, British
Columbia); Marc Boutin, architect (Calgary, Alberta); Krzysztof Wodiczko,
artist (New York, USA)
Team Plant: Lisa Rapoport,
architect; Anna Passakas
and Radoslaw Kudlinski of Blue Republic, artists; Eric Beck Rubin, historian (all from Toronto, Ontario)