S lahváčem po Evropě
Moderního člověka lze stručně definovat jako nevázaného konzumenta, který ulehčuje svému spotřebitelskému svědomí svou snahou přispívat ke zdravějšímu životnímu prostředí. Jednou z oblastí, kde tento svůj kladný přístup může každý z nás osvědčit, je sféra nakládání s odpady v domácnosti, jako je třeba vracení a třídění obalů od nápojů. K tomu však našinec potřebuje jisté podmínky. Podmínky, které nemůže zajistit nikdo jiný, než veřejná správa. Tedy politici a úředníci od úrovně komunální až po státní, ba přímo evropskou.
Výkup vratných nápojových obalů má v Čechách tradici. Vratné láhve je pojem, který dokonce zdobí i název slavného Svěrákova filmu. A od vratné láhve to už je jen kousek k jedinečnému českému fenoménu, jenž si zahrál v bezpočtu slavných filmech – k lahváči. Ano, ale co funguje u lahváčů a lahváčových konzumentů, nemusí fungovat u abstinentů a jejich limonád, sirupů, mléka a podobně. Ukázalo se to už pár roků po sametové revoluci v rodícím se tržním prostředí, kdy systém vratných zálohovaných láhví se postupně potápěl ke dnu. Záchranné lano mu hodil až nový zákon o obalech z roku 2001. Převedl požadavky evropské směrnice o obalech a obalových odpadech do tuzemské legislativy. Zákon stanovil povinnosti pro obchodníky vykupovat zálohované láhve a následná vyhláška určila i jednotnou výši zálohy na láhev v celé republice. Moudrá vláda dospěla k sumě tři Kč, částce inspirativní nejen pro rostoucí armádu bezdomovců, ale i pro běžné uživatele disponující střechou nad hlavou. Zdá se, že lahváče a jejich skleněné příbuzenstvo bylo zachráněno. Ale …
Do hry vstupuje obal zvaný PET. Lehký, nerozbitný, trvalý a hygienický. A praktický: po vyprázdnění stačí zahodit, v tom nejlepším případě sešlápnout a vhodit do příslušného kontejneru pro dané plasty. A v třídění odpadů jsme klasa. Evropa nám může závidět, nicméně trendem je předcházení vzniku odpadů, a tedy opakované používání obalů, které šetří suroviny a energii pro jejich výrobu. Týká se to, jak skleněných, tak i právě zmíněných PET láhví, ovšem za jistých podmínek, jako je např. rozumná vzdálenost pro jejich distribuci.
S návrhem zavedení záloh na tyto umělohmotné láhve, jakož i na plechovky od nápojů, přišel bývalý ministr pro životní prostředí Martin Bursík. Systém měl začít fungovat od roku 2010. Konstelace na politické scéně však neumožnila osvícenému ministrovi prosadit svůj ambiciózní plán. A tak stále desetitisíce tun oněch PETek končí z cca 30 procent ve vytříděném odpadu, zbytek pak na skládkách, ve spalovnách, ale máme tu čest se s nimi setkávat daleko za humny, v lese na houbách, na březích řek a na plážích jezer a přehrad. Jsou zkrátka všude. Takové umělé kobylky. Navíc opravdu nezničitelné. Jako by tu měly zůstat navěky.
Mezi vratně-obalové vyspělé evropské státy patří především Německo a severské země. Zaveden je tu netržní systém záloh na opakovaně používané i jednocestné nápojové obaly. Těmi jednocestnými jsou třeba hliníkové plechovky od piva. Ve Švédsku se běžně odebírají oproti záloze. V Německu je v obchodech zase nenajdete. Návštěvník z cizí země si tak velmi rychle uvědomí, a je to jedno z jeho prvních zjištění, že co země, to jiný systém pro nápojové obaly. Důsledkem je pak skutečnost, že nejen pivní plechovky ze Švédska, ale i plastové láhve, nelze vrátit v Německu a obráceně. A jak je to s láhví od piva? – Platí, že český lahváč není to, co německý a německý zase není to, co švédský. A to přesto, že jsou si jinak podobné jako vejce vejci. Zkrátka sjednocená Evropa zde neplatí. Každý si hraje na svém písečku.
A tak turisté a pendleři dál vesele převážejí zboží v obalech, které jsou v cílovém státě nevratné, ba co více, jejich zájem je kupovat právě ono zboží, jež není zatíženo zálohou. Dochází tu až k takovému extrémnímu chování evropských zákazníků jako je nakupování zboží v nezálohovaných obalech ve vzdáleném Lucembursku, kteréžto pak řadoví cestovatelé převážejí přes celé Německo do odlehlé Skandinávie. Pro neznalé nutno podotknout, že pivo z takovéhoto dovozu se u švédského stolu vysoce cení, neb v místních supermarketech nakoupíte jen pivo „dětské“ s obsahem alkoholu do 3.5%. Ale zůstaňme u obalů. Ty totiž právě končí v zemi, která si jinak na šetrném přístupu k životnímu prostředí tolik zakládá.
Pro Evropskou unii tedy palec dolů. Dokázala sice sjednotit nejrůznější předpisy, dopravní pravidla, ba i cla a měnu, ale v případě vratných nápojových obalů zůstává ostudně zakopána v době kamenné. Nicméně co není, stává se výzvou. Výzvou pro Evropu, výzvou pro evropské poslance. Těm bychom pak mohli doporučit spanilou okružní jízdu sjednocenou osmadvacítkou. A schválně, můžeme tipovat, kolik cinkajících suvenýrů v podobě nevratných lahváčů by si dovezli zpět do svých domovů. A tahle sbírka skleněných láhví, ale i PETek a plechových pikslí by je mohla v tom jejich reprezentačním štrasburském křesle docela dobře inspirovat.
M. Petr - Hradec Králové
***