LŽto je v d‡lce na hony od okurkovŽ sez—ny
M‡m r‡d okurky
syrovŽ, kvašenŽ i nakl‡danŽ, okurkovou om‡čku i okurky marinovanŽ;
sloužil jsem u ženistů v Břeclavi a stačilo vej’t do
okurkovŽho pole, utrhnout dvě nebo tři okurky a chroupat pro ž’zeň
a hlad, když jsme stavěli most přes bahnitŽ koryto řeky
Dyje. Okurkov‡ sez—na je pojem medi‡ln’ a znamen‡, že se moc neděje,
divadla i stadi—ny maj’ pr‡zdniny, televize se opakuje a noviny se babraj’ v
osudech celebrit či dvojhlavých telat a n‡vštěv z
vesm’ru.
Ne však v
roce 2014, který je zpravodajský zlatý důl oproti
roku minulŽmu a tomu předt’m a reportŽři jsou v jednom kole, aby
medi‡ln’ obecenstvo vědělo co nejv’c. Pravda, co se dov’d‡me bychom
raději nevěděli, ale když to je, tak to m‡me na obrazovce
jako na tal’ři. LŽto je na severn’ polokouli čas školn’ch
pr‡zdnin a dovolenkovŽho odpočinku, ale člověk by si měl
d‡t špunty do uš’, ale to dělat nemohu, protože Mervyn je politikus a zvolil si
n‡s co uši svŽ œvaze, že nových ud‡losti přibýv‡ k
pohoř’ starých, kterŽ si chamtivŽ připom’n‡me u kafe.
A hned začal
Mervyn zasazovat ty hlavn’ jako špendl’ky do našich
bolavých uši: V lŽtě před 100 lety vypukla germ‡nsk‡
bleskov‡ v‡lka pl‡novan‡ na 3-4 měs’ce k rozdrcen’ Francie z ustaven’
dominance v Evropě, ale koncem srpna uv’zla v takový masakr na čtyři
roky, než AmeričanŽ vyřešili spor kr‡lovských
bratranců a přerozdělili Evropu a zapudili Hohenzollerny i
Habsburky do exilu a nadělili novým zem’m svobodu.
ãSvobodu na jak
dlouho,Ò uchechtla se Eva a pokračovala,
že před sedmdes‡ti lety v lŽtě propukla největš’
invaze spojenců v dějin‡ch do Normandie veden‡ Američany, aby
zardousili druhou germ‡nskou expanzi v dvac‡tŽm stolet’ a do roka zœčtovali
s nacismem, pověsili tamn’ pohlav‡ry a nastolili z‡padoevropskou svobodu a
prosperitu pod dohledem NATO, aby RusovŽ zůstali na východě,
AmeričanŽ zůstali v Evropě a Germani
nepl‡novali třet’ kolo a pax americana trv‡;
skoro sedmdes‡t let m’ru a prosperity.
ãPřesně
tak,Ò skočil Mervyn Evě do výkladu,
ãale nen’ už klidu pod palmami, č’mž m’n’m Sýrii, kde přibývaj’
tis’ce hrobů každý týden a ’r‡nskŽ odstředivky
rotuj’ v př’prav‡ch na atomovou bombu a Putinova
arm‡da na ukrajinskŽ hranici hled‡ z‡minku k okupaci n‡roda, který
nechce patřit Kremlu, ale chce patřit do evropskŽ unie.Ò
Mervyna p‡l’ v’c pat‡lie na Ukrajině než krveprolit’ v Sýrii,
protože obě tyto pat‡lie maj’ kořeny v Kremlu a jsou d’lem cara
Putina. Mervyn nevid’ ž‡dný rozd’l mezi
kon‡n’m c’saře Wilhelma, který rozpoutal v‡lku, aby pon’žil
Francii, a Hitlera, který chtěl dominovat Evropě, což m‡
i Putin v pl‡nu. Neodporoval jsem. Byl den výroč’ srpnovŽ okupace Československa
a z‡roveň i n‡silnŽho vjezdu ruskŽho humanit‡rn’ho konvoje do vzbouřenŽ
oblasti Ukrajiny jako z‡minky k dalš’ invazi. Do duše mi padl st’n z
tŽ inventury v‡lčen’ a hledal jsem v paměti cosi jubilejn’ho, abych
pozvedl sebe i svŽ př‡tele u stolku na terase kav‡rny Books&Beans a řekl jsem: ãZapomněli
jste na stŽ výroč’ otevřen’ PanamskŽho průplavu v srpnu
1914!
A podařilo
se, protože moji druhovŽ taky upřednostňuj’ slunce před
st’ny a Eva si vzpomněla, že panamský průplav je největš’
stavba z poč‡tku 20. stolet’ a otevřela plavebn’ cestu obchodu v
glob‡ln’m měř’tku; řekla, že kan‡l je 71 kilometrů
dlouhý a překon‡v‡ 33 metrů třemi zdymadly převýšen’
mezi Atlantikem a Pacifikem. Přisadil jsem z historie, že Francie
započala stavbu panamskŽho průplavu v roce 1881 a pachtila se v’c jak
dvacet let, než společnost pro stavbu zbankrotovala. AmeričanŽ převzali
projekt v roce 1904 a za 10 let proplula prvn’ zaoce‡nsk‡ loď dne 15.
srpna 1914 a započala tak nov‡ Žra světovŽho obchodu.
Tu se od vedlejš’ho
stolku zvedla pohledn‡ čtyřic‡tnice, přikročila k n‡m a řekla,
že poslouchala naše řeči a že se před p‡r týdny
vr‡tila z Panamy, kde manžel pracuje inženýrsky na rozšiřov‡n’
kan‡lu, a že se m’n’ v tŽto př’jemnŽ a tropickŽ zemi usadit nastalo.
Představila se n‡m jako Pamela a my se představili j’ a pozvali ji,
aby n‡m řekla v’ce o průplavu. Nenechala se prosit, řekla, že
je povol‡n’m učitelka a už tam m‡ zaměstn‡n’ učitelky a
koncem srpna odlŽt‡, aby tam byla na zač‡tek školn’ho roku; a po učitelsku spustila řeč, co v’: ãPanamským
průplavem proplulo 1000 lodi v roce 1915 a za necelých 100 let se
provoz zvýšil na 15000 lod’ v roce 2008. Za 100 let existence
panamskŽho kan‡lu proplulo ze z‡padn’ na východn’ polokouli skoro mili—n
lodi a cesta průplavem trv‡ 20 -30 hodin. Počet lod’, kterŽ propluj’
průplavem roste o 4% ročně a tak se projektuje nezbytnŽ
zdvojn‡soben’ kapacity průplavu a to do roku 2017. Hlavně však
m‡ rozš’řen’ kan‡lu uspokojit požadavky supervelkých
dopravn’ch lodi. A na tom pracuje můj manžel a cosi o tom v’m, z
toho, co mi pov’.Ò
Mervyn se optal jaký je v Panamě životn’ standart a Pam řekla, že nen’ nižš’ než v
Ontariu, pouze zelenina je lacinějš’ a maso dražš’.
ãA bydlen’?Ò
optala se Eva.
ãStav’me si
domek s výhledem na Pacifik,Ò řekla Pam.
Dopila svŽ kafe, rozloučila se a popř‡li jsme ji šťastnou
cestu a ona napsala na ubrousek email adresu a odešla. Taky jsme se zvedli
a už jsem nec’til st’ny v duši na patologii Evropy.
Rosťa Firla – Sudbury; Foto - internet
***