N‡vrat na hlavn’ stranu

LŽto je v d‡lce na hony od okurkovŽ sez—ny

M‡m r‡d okurky syrovŽ, kvašenŽ i nakl‡danŽ, okurkovou om‡čku i okurky marinovanŽ; sloužil jsem u ženistů v Břeclavi a stačilo vej’t do okurkovŽho pole, utrhnout dvě nebo tři okurky a chroupat pro ž’zeň a hlad, když jsme stavěli most přes bahnitŽ koryto řeky Dyje. Okurkov‡ sez—na je pojem medi‡ln’ a znamen‡, že se moc neděje, divadla i stadi—ny maj’ pr‡zdniny, televize se opakuje a noviny se babraj’ v osudech celebrit či dvojhlavých telat a n‡vštěv z vesm’ru.

Ne však v roce 2014, který je zpravodajský zlatý důl oproti roku minulŽmu a tomu předt’m a reportŽři jsou v jednom kole, aby medi‡ln’ obecenstvo vědělo co nejv’c. Pravda, co se dov’d‡me bychom raději nevěděli, ale když to je, tak to m‡me na obrazovce jako na tal’ři. LŽto je na severn’ polokouli čas školn’ch pr‡zdnin a dovolenkovŽho odpočinku, ale člověk by si měl d‡t špunty do uš’, ale to dělat nemohu, protože Mervyn je politikus a zvolil si n‡s co uši svŽ œvaze, že nových ud‡losti přibýv‡ k pohoř’ starých, kterŽ si chamtivŽ připom’n‡me u kafe.

A hned začal Mervyn zasazovat ty hlavn’ jako špendl’ky do našich bolavých uši: V lŽtě před 100 lety vypukla germ‡nsk‡ bleskov‡ v‡lka pl‡novan‡ na 3-4 měs’ce k rozdrcen’ Francie z ustaven’ dominance v Evropě, ale koncem srpna uv’zla v takový masakr na čtyři roky, než AmeričanŽ vyřešili spor kr‡lovských bratranců a přerozdělili Evropu a zapudili Hohenzollerny i Habsburky do exilu a nadělili novým zem’m svobodu.

ãSvobodu na jak dlouho,Ò uchechtla se Eva  a pokračovala, že před sedmdes‡ti lety v lŽtě propukla největš’ invaze spojenců v dějin‡ch do Normandie veden‡ Američany, aby zardousili druhou germ‡nskou expanzi v dvac‡tŽm stolet’ a do roka zœčtovali s nacismem, pověsili tamn’ pohlav‡ry a nastolili z‡padoevropskou svobodu a prosperitu pod dohledem NATO, aby RusovŽ zůstali na východě, AmeričanŽ zůstali v Evropě a Germani nepl‡novali třet’ kolo a pax americana trv‡; skoro sedmdes‡t let m’ru a prosperity.

ãPřesně tak,Ò skočil Mervyn Evě do výkladu, ãale nen’ už klidu pod palmami, č’mž m’n’m Sýrii, kde přibývaj’ tis’ce hrobů každý týden a ’r‡nskŽ odstředivky rotuj’ v př’prav‡ch na atomovou bombu a Putinova arm‡da na ukrajinskŽ hranici hled‡ z‡minku k okupaci n‡roda, který nechce patřit Kremlu, ale chce patřit do evropskŽ unie.Ò

Mervyna p‡l’ v’c pat‡lie na Ukrajině než krveprolit’ v Sýrii, protože obě tyto pat‡lie maj’ kořeny v Kremlu a jsou d’lem cara Putina. Mervyn nevid’ ž‡dný rozd’l mezi kon‡n’m c’saře Wilhelma, který rozpoutal v‡lku, aby pon’žil Francii, a Hitlera, který chtěl dominovat Evropě, což m‡ i Putin v pl‡nu. Neodporoval jsem. Byl den výroč’ srpnovŽ okupace Československa a z‡roveň i n‡silnŽho vjezdu ruskŽho humanit‡rn’ho konvoje do vzbouřenŽ oblasti Ukrajiny jako z‡minky k dalš’ invazi. Do duše mi padl st’n z tŽ inventury v‡lčen’ a hledal jsem v paměti cosi jubilejn’ho, abych pozvedl sebe i svŽ př‡tele u stolku na terase kav‡rny Books&Beans a řekl jsem: ãZapomněli jste na stŽ výroč’ otevřen’ PanamskŽho průplavu v srpnu 1914!

A podařilo se, protože moji druhovŽ taky upřednostňuj’ slunce před st’ny a Eva si vzpomněla, že panamský průplav je největš’ stavba z poč‡tku 20. stolet’ a otevřela plavebn’ cestu obchodu v glob‡ln’m měř’tku; řekla, že kan‡l je 71 kilometrů dlouhý a překon‡v‡ 33 metrů třemi zdymadly převýšen’ mezi Atlantikem a Pacifikem. Přisadil jsem z historie, že Francie započala stavbu panamskŽho průplavu v roce 1881 a pachtila se v’c jak dvacet let, než společnost pro stavbu zbankrotovala. AmeričanŽ převzali projekt v roce 1904 a za 10 let proplula prvn’ zaoce‡nsk‡ loď dne 15. srpna 1914 a započala tak nov‡ Žra světovŽho obchodu.

Tu se od vedlejš’ho stolku zvedla pohledn‡ čtyřic‡tnice, přikročila k n‡m a řekla, že poslouchala naše řeči a že se před p‡r týdny vr‡tila z Panamy, kde manžel pracuje inženýrsky na rozšiřov‡n’ kan‡lu, a že se m’n’ v tŽto př’jemnŽ a tropickŽ zemi usadit nastalo. Představila se n‡m jako Pamela a my se představili j’ a pozvali ji, aby n‡m řekla v’ce o průplavu. Nenechala se prosit, řekla, že je povol‡n’m učitelka a už tam m‡ zaměstn‡n’ učitelky a koncem srpna odlŽt‡, aby tam byla na zač‡tek školn’ho roku; a po učitelsku spustila řeč, co v’: ãPanamským průplavem proplulo 1000 lodi v roce 1915 a za necelých 100 let se provoz zvýšil na 15000 lod’ v roce 2008. Za 100 let existence panamskŽho kan‡lu proplulo ze z‡padn’ na východn’ polokouli skoro mili—n lodi a cesta průplavem trv‡ 20 -30 hodin. Počet lod’, kterŽ propluj’ průplavem roste o 4% ročně a tak se projektuje nezbytnŽ zdvojn‡soben’ kapacity průplavu a to do roku 2017. Hlavně však m‡ rozš’řen’ kan‡lu uspokojit požadavky supervelkých dopravn’ch lodi. A na tom pracuje můj manžel a cosi o tom v’m, z toho, co mi pov’.Ò

Mervyn se optal jaký je v Panamě životn’ standart a Pam řekla, že nen’ nižš’ než v Ontariu, pouze zelenina je lacinějš’ a maso dražš’.

ãA bydlen’?Ò optala se Eva.

ãStav’me si domek s výhledem na Pacifik,Ò řekla Pam.

Dopila svŽ kafe, rozloučila se a popř‡li jsme ji šťastnou cestu a ona napsala na ubrousek email adresu a odešla. Taky jsme se zvedli a už jsem nec’til st’ny v duši na patologii Evropy.

Rosťa Firla – Sudbury; Foto - internet

***

 

N‡vrat na hlavn’ stranu