Tucet ot‡zek (plus bonus) pro Jiř’ho
SuchŽho
V‡žený pane Suchý,
neboť v’m, stejně jako př’znivci Semaforu, ale i jeho
nepř’znivci o Vaš’ až neskutečnŽ pilnosti, pro kterou sotva
stač’ 24 hodinový den, bylo žinantn’ (abych užil
Vašeho slova) pož‡dat V‡s o tento interview či rozhovor. Nakonec
jsem to udělal. A co se stalo? Souhlasil jste, ač dalš’ premiŽra
v Semaforu je za dveřmi! Tolik tedy œvodem, snad nen’ př’liš
dlouhý...
VC: Nen’ divadeln’ rok, aby v Semaforu nebyla uvedena jedna, někdy
dvě premiŽry. P’šete hry, rež’rujete je, skl‡d‡te hudbu,
hrajete, malujete a teď dokonce ř’d’te časopis Star‡ fronta Z’tra. Jak to všechno st’h‡te? Snad je
vysvětlen’ v tom o čem jsem ned‡vno četl(?): ZdravŽ tělo je
jen ve zdravŽ duši a naopak. Souhlas’te ... a jak‡ je Vaše osobn’
zkušenost?
JS: Drobn‡ oprava: ty premiŽry v
Semaforu jsou ročně tři až čtyři. V uplynulŽ
sez—ně byly pouze tři, ale daly n‡m zabrat. (Kdyby tis’c klarinetů, OsvobozenŽ
divadlo Semafor a Prsten pana Nibelunga), S t’m zdrav’m tělem a duš’
nemůžu posloužit. Mně se to v životě udělalo
tak nějak samo a důvod nezn‡m.
VC: M‡te dnes dost veliký a výborný soubor a to
nejen po hereckŽ str‡nce, ale i hudebn’. MladŽ a půvabnŽ, výbornŽ
saxofonistky a trombonistka, mus’ to jistě těšit, být
šŽfem takovŽ společnosti!
JS: Těš’ to, ano.
Krasavice patř’ tradičně k Semaforu a když jsou nav’c i
profesion‡ln’mi hudebnicemi, kterŽ si odskoč’ do orchestru, tu z něho
vyskoč’ aby si odehr‡ly roli, to je pro malou scŽnu ide‡ln’. Kdyby
podobných bytost’ nebylo, asi by mě nebavilo dělat dovadlo.
VC: Dovol’m si poněkud osobn’ ot‡zku: členem Semaforu je hudebně angažovaný
pan Jiř’ Svoboda. Svoboda je běžnŽ jmŽno i mezi gener‡ly, jak
zn‡mo. Mým spoluž‡kem byl dnes již nežij’c’
œspěšný skladatel Karel Svoboda. V’m, že měl bratra.
Je tu nějakŽ př’buzenstv’?
JS: Bohužel nen’. Když
za Marie Terezie vznikala př’jmen’ tak všichni, kdož byli
osvobozeni od roboty dostali jmŽno Svoboda. A že jich bylo hodně, a
že se nav’c množili, vysv’t‡ z toho značnŽho počtu
nositelů toho jmŽna.
VC: Co dnes děl‡ V‡š bývalý partner a kolega
Ivan Vyskočil?
JS: V’te, že ani nev’m?
Nejsp’š je v důchodu. Občas se potk‡me při slavnostn’ch
př’ležitostech – oba jsme čestn’ občanŽ Prahy 6, ale
ta setk‡n’ jsou letm‡, takže na větš’ pov’d‡n’ nedojde.
VC: Semafor spěje k pětapades‡tŽmu výroč’
existence. V dosti těsnŽm sledu je Divadlo J‡ry Cimrmana. Použiju-li
v tŽto souvislosti term’n fenomŽn, mysl’m, že to plat’ i o J. Cimrmanovi. Pravděpodobně
ti, co tehdy připravovali rozhlasovŽ pořady Nealkoholick‡ vin‡rna U pavouka netušili, čeho je to
poč‡tek. Jaký je v‡š vztah k Divadlu J‡ry Cimrmana a cimrmanologii vůbec?
JS: Miluju a obdivuju.
VC: V‡š vztah k jazzu je velmi vřelý, hr‡l jste ho,
zp’val a dosud douf‡m, že zp’v‡te, psal jej a snad i nad‡le občas
p’šete. V posledn’ době jste ale začal tvořit v jinŽ poloze
a poněkud jinŽm ž‡nru. Nějaký důvod k tomu?
JS: Jazz je v hierarchii muzik u
mě na prvn’m m’stě. Ale občas zabrous’m i do jiných sfŽr,
prostě mi to ned‡. Potřebuju si občas vyzkoušet taky
něco jinŽho. Posledn’ho výraznŽho odskoku od jazzu jsem se dopustil
v Prstenu pana
Nibelunga a ta hudba je docela
ceněn‡. Ale i tady zazn’ rozvern‡ dixielandov‡ p’seň o velbloudovi.
VC: Měl jste před
p‡r lety možnost, spolu s Jitkou Molavcovou poznat česko-kanadskŽ,
tedy krajanskŽ publikum. Shledal jste nějaký rozd’l
způsobený jeho časovou odlukou?
JS: V podstatě ne. I u n‡s
se div‡ci dožaduj’ těch prastarých p’sniček. Ale
přece jen jsou zvědav’ i na novŽ. U krajanů na
nejrůznějš’ch kontinentech jsme se setk‡vali s větš’
touhou po tom co bylo. Zpoč‡tku jsme to neodhadli a mysleli jsme si,
že tu bude i zvědavost co se asi děje v Semaforu dnes. Nebyla. S
t’m se ostatně setkali i V + W, když emigrovali do USA. Tam to
dokonce, jak mi Jan Werich vypr‡věl, doch‡zelo tak daleko, že po nich
chtěli, aby zp’vali n‡rodn’ p’sničky!
VC: Nen’ nedostatek st’žnost’ na současnŽ poměry v
Čech‡ch, dnes to demokratickŽ zemi. Zd‡ se mi však, že navzdory
tomu všemu, korupci politiků a snad i jistŽmu œpadku hodnot,
žije se tam všeobecně lŽpe a snad i radostněji. A
rozhodně ne nekulturně, mohu-li soudit dle mnoha st‡le hraj’c’ch
divadel, mnohdy vyprodaných, knihkupectv’, kter‡ nebankrotuj’ v
m’ře, jež by st‡la za zm’nku. Knihy vych‡zej’ a to i hodnotnŽ.
Jaký je na to V‡š n‡zor?
JS: Jedna siln‡ str‡nka
českŽ mentality je, že se rychle zapom’n‡. Hlavně u
prostš’ch občanů se objevuje nostalgie po době, kdy benzin
byl za bůra (ač v koncentr‡c’ch
živořily statis’ce vězňů). A samozřejmě
fakt, že co chv’li některý z politiků či
kapitalistických bossů konč’ s žel’zky na z‡pěst’,
těmto n‡lad‡m nahr‡v‡. To, že města a vesnice povst‡vaj’ z ruin,
to, že je volnost pohybu, to, že nikdo nejde do krimin‡lu, když
zveřejn’ co si mysl’ a v obchodech je totŽž ubož’,
kterŽ se kdysi pašovalo ze Z‡padn’ho Německa – na to si lidi
prostě zvykli. Bohužel.
VC: Co si mysl’te o inflaci? J‡ m‡m mnohdy pocit, alespoň tedy zde,
ve Vancouveru, že někteř’ obchodn’ci naskoč’ na vlak
inflace, aniž by k tomu měli přesvědčivý
důvod. Mýl’m se, tedy všeobecně vzato, kardin‡lně,
jenom trochu nebo vůbec ne?
JS: Tady v‡m budu dlužen
odpověď. J‡ se snaž’m těmhle věcem nerozumět.
VC: Dost nerad to děl‡m, ale přece mi to ned‡, ten
malinkatý n‡vrat ... k antichartě svŽho času. Akce způsobila dost zlŽ krve a
nepř’jemnost’. Pamatujete se na to?
JS: Pamatuji si na to. Když
mě přijeli osobně pozvat ti, kteř’ mě do tŽ doby
nejrůznějš’m způsobem sužovali, tak jsem je hnal, a
tak můj podpis na tŽ hereckŽ a pěveckŽ antichartě chyb’. Chyb’ i na tŽ z N‡rodn’ho
divadla. Tam jsem zbaběle využil našeho z‡jezdu do Ostravy, kde
jsem se schv‡lně zdržel o den dŽle, abych mohl poslat telegram,
že nemůžu přij’t. Ty, kteř’ ten c‡r podepsali ale ch‡pu.
Dohnal je k tomu strach. Byla to hnusn‡ doba, kter‡ l‡mala charaktery.
VC: Navzdory všemu zpravodajstv’ si mysl’m, že k dalš’
světovŽ v‡lce nedojde, byť si mnoz’ pohlav‡ři poč’naji v’c než pošetile. Co si o tom
mysl’te a co o glob‡ln’m oteplov‡n’, jeho př’čin‡ch a
pravděpodobnosti vývodů učenců o tom, jak vystoup’
vody oce‡nů za 50 let? Tedy, souhlas’m, že V‡s ani mne ani
čten‡ře to už nemus’ zaj’mat, ale i tak É
JS: J‡ v‡m nev’m. V ot‡zce
č’slo 1 jste vypoč’tal co všechno děl‡m. Stač’m to
proto, že ot‡zky m’ru či oteplov‡n’ nech‡v‡m politikům a
vědcům. Ti se vyznaj’. Můj n‡zor by byl amatŽrský.
VC: Považujete se za nostalgika?
JS: Vlastně ano.
Důsledek je i Semafor, divadlo velmi konzervativn’,
neprogresivn’, což mně přin‡š’ řadu
těžkost’, čehož důsledkem je i protisemaforsk‡
kampaň, kterŽ čel’m pr‡vě svou Starou frontou ZêTRA. Naštěst’ nejenže m‡me
mnoho stoupenců, ale důležitŽ je jakých! Jsou to
vesměs špičkovŽ osobnosti kultury, vědci a politici,
kteř’ nechyběj’ na ž‡dnŽ premiŽře. Ale nedok‡žu hodit
minulost přes palubu, jak k tomu vyb’zeli V + W, když jim bylo
pětadvacet a kteř’ poslŽze změnili n‡zor. Zažil jsem
mnohohodinov‡ vypr‡věn’ Jana Wericha, jak to bylo kr‡snŽ v těch
d‡vných dob‡ch. To postihlo tak trochu i mne. Ale jen tak trochu.
VC: Ot‡zečka nav’c: Je nějak‡ možnost, že byste
znovu s Jitkou Molavcovou navšt’vili Vancouver a to i když ona
agentura APP už, jako i řada jiných věc’, neexistuje?
Mysl’m, že od Vaš’ posledn’ n‡vštěvy byste Vancouver sotva
poznal v dobrŽm smyslu slova.
JS: Na Vancouver m‡m n‡dhernŽ
vzpom’nky, ale ob‡v‡m se, že už se tam nedostanu. Ono udržet v
tŽto době autorskŽ divadlo, když je člověku
třiaosmdes‡t, d‡ fušku. A nav’c jsem workoholik, který si
dobrovolně přiděl‡v‡ dalš’ pr‡ciÉ
VC: Pane Suchý, děkuji V‡m jmŽnem čten‡řů a
jmŽnem svým za V‡š drahocenný čas, který jste
věnoval tomuto elektronickŽmu rozhovoru. Přeji V‡m mnoho dalš’ch
let dobrŽho zdrav’, trvaj’c’ho el‡nu a inspirace!
Rozhovor připravil z Vancouveru
Vladim’r C’cha
***