Divadlo v Š‡rce nad Čertovým mlýnem
Každý, kdo se nějakou
dobu pohyboval v Praze, moc dobře v’, kde a co je to Š‡rka. Pro ty,
co to n‡hodou neznaj’ – o čemž pochybuji - uv‡d’m: Je to
œžasn‡ př’rodn’ rezervace na okraji Prahy 6 rozdělen‡ na
svých okolo dvaceti pěti hektarech na Š‡rku Tichou a Divokou.
HlubokŽ œdol’ DivokŽ Š‡rky je lemov‡no mohutnými skalisky, pro znalce
Š‡rky sk‡lou Šest‡kovou a Koz‡kovou. òdol’m protŽk‡ neklidný
potok, podŽl jehož břehů se t‡hnou louky přech‡zej’c’ v
m’rně kopcovitou krajinu obrostlou většinou listnatým
stromov’m. V době mŽho ml‡d’ zde dokonce bývaly rozs‡hlŽ
třešňovky v červnu voňavŽ květem a pak l‡kaj’c’
nemŽně voňavým ovocem. D‡vno, před‡vno
bývaly takŽ jarn’ břehy potoka pokrytŽ n‡dherou žlutých
blatouchů. Š‡rka vždy byla opředen‡ těmi
nejtajemnějš’mi pověstmi a lidŽ to měli r‡di –
při výletech se asi nejv’ce vzpom’nalo na Ctirada a zr‡dnou
Š‡rku s jej’ d’vč’ družinou a děje se tak dodnes.
Do Š‡rky se chod’valo na
výlety už v dob‡ch prvn’ republiky. Výletn’ci to neměli
vůbec lehkŽ, uv‡ž’me-li, že k Š‡rce tehdy nevedla
ž‡dn‡ doprava a to minim‡lně do třic‡tých roků 19.
stolet’, takže se většinou chodilo pěšky, docela
hodně kilometrů. Každop‡dně se vždy jednalo o
celodenn’ výlet spojený s nemalou n‡mahou, přesto lidŽ
chodili a na výlet se těšili a připravovali celý
týden dopředu. Š‡reckŽ œdol’ tehdy nab’zelo svým
výletn’kům œtulnŽ zahradn’ hospůdky a romantickŽ pohledy na
nemalŽ množstv’ klapaj’c’ch mlýnů na Š‡reckŽm potoce. A
ř’k‡ se, že vlastně nějak‡ ta š‡reck‡ hospůdka
rozhodla o vzniku př’rodn’ho divadla. Dočetla jsem se, že
pr‡vě po jarn’ vydařenŽ n‡vštěvě jednŽ z nich, se
tři př‡telŽ režisŽr a dramatik Jaroslav Kvapil, divadeln’
podnikatel a producent Anton’n Fencl a Emil Pollert,
s—lista N‡rodn’ho divadla začali v‡žně zabývat pl‡ny na
kulturn’ využit’ Š‡rky. Pl‡nů měli mnoho, divadlo v
př’rodě, restauraci, zoologickou zahradu, filmovŽ město s
ateliŽrem, biografy, podniky pro sportov‡n’ – toto vše je prý
možnŽ vyč’st z dobových inzer‡tů a ozn‡men’. Nakonec
œřady povolily pouze divadlo.
Se stavbou scŽny, hlediště a
z‡zem’ se započalo brzy na jaře 1913. V průběhu dubna
dokončili děln’ci celou dřevěnou konstrukci
jeviště s orchestřištěm a osadili oč’slovanŽ
lavice pro div‡ky. Nechyběly ani dvě řady l—ž’. Parcelu pro
divadlo, nad tehdy již všeobecně zn‡mým objektem Čertova mlýna si pronajal Anton’n Fencl od majitele
mlýna, hostinskŽho Františka Kaisera. Divadlo mělo k dispozici
9526 m’st k sezen’ a 8000 m’st k st‡n’, takže sneslo srovn‡n’ s
obrovskými antickými amfite‡try. Hrac’ plocha se t‡hla po rozloze
čtyř tis’ců metrů a občas sahala až k
holým skal‡m na œzem’ Nebušic. K divadlu zř’dil Anton’n Fencl
takŽ pěš’ a vozovŽ cesty, parkoviště, občerstven’,
soci‡ln’ z‡zem’, hereckŽ šatny a bylo pamatov‡no i na lŽkařskou,
hasičskou a policejn’ služebnu. Pro n‡vštěvn’ky divadla
bylo v centru Prahy zveřejňov‡no velkŽ množstv’ informac’ a
upozorněn’. O tom, že se bude hr‡t bez ohledu na počas’, d‡valy
vědět červenŽ prapory s černým n‡pisem ãDnes divadlo
v Š‡rceÒ, kterŽ se vyvěšovaly na různých m’stech
Prahy, např’klad v kav‡rně Slavia, u N‡rodn’ho divadla, v bance
Bohemia. Slavnostn’ zah‡jen’ divadla se uskutečnilo dne 16. května
1913 a jak jinak než Smetanovou Prodanou nevěstou, Repr’zy se pak konaly 25. května
a 1. června. Mezi div‡ky byl př’tomen takŽ nejvyšš’
zemský marš‡lek Ferdinand princ Lobkowitz,
m’stodržitel František kn’že Thun-Hohenstein
a dalš’ šlechta. V roli Mařenky vystoupila Marie Šlechtov‡
a v alternaci Anna Slav’kov‡. Kecala zp’val Emil Pollert
a v repr’ze slavný Jiř’ Huml. Jen’ka Tadeusz Dura,
Vaška Adolf Kroessing. Divadlo vzbudilo vlny
nadšen’, ale i negativn’ kritiky nad př’lišným
naturalismem, ke kterŽmu se tehdejš’ režie z
nejrůznějš’ch důvodů musela uchýlit.
Každop‡dně nadšen’ vysoce přev‡žilo uv‡děnŽ
kritiky. O všem se bylo možnŽ doč’st ve vyd‡vanŽm bulletinu, v
němž byl uveden i pl‡n sedadel a jejich ceny. Nejdražš’ a
takŽ nejlepš’ m’sto k sezen’ st‡lo 6,18 korun, nejlevnějš’ 2,06
korun. Bulletin nab’zel i j’zdn’ ř‡d c.k. priv. buštěhradskŽ dr‡hy ke představen’m v
Š‡rce. Divadlo mělo svůj poutač, který navrhl Otakar
Št‡fl s n‡pisem Divadlo v Š‡rce nad
Čertovým mlýnem. Všechny tehdejš’ noviny podrobně o
premiŽrovŽm představen’ v Š‡rce informovaly. N‡rodn’ politika psala: òspěch tohoto prvn’ho
představen’ byl skvělý, Neobyčejně půvabn‡
scenŽrie a výborn‡ akustikaÉ Pr‡vo lidu: Prodan‡ nevěsta působila v
tŽto scenŽrii za kr‡snŽho vl’dnŽho včerejš’ho podvečera
zvl‡štn’m půvabemÉ
PražskŽ noviny: S napět’m oček‡vanŽ představen’ v
př’rodě stalo se skutkem a œspěchem nejdokonalejš’mÉ - ČeskŽ Slovo: Akustika divadla jest tak vynikaj’c’,
že nepřijde v n’ nazmar ani zpěv ani srozumitelnost slovaÉ Původně mělo divadlo
sloužit souboru N‡rodn’ho divadla jako letn’ scŽna – tato
představa se však nakonec neprosadila a v Š‡rce vystupovaly i
jinŽ soubory. UrčitŽ prvenstv’ si v př’padě ProdanŽ nevěsty zachov‡vaj’ i tehdejš’
neuvěřitelně zaj’mavŽ a objevenŽ fotografie předvedenŽ
již jako fotografie barevnŽ. Na nich nezn‡mý autor použil
tehdy šest roků starou metodu tzv. autochromu a vytvořil
několik unik‡tn’ch skleněných diapozitivů mimoř‡dnŽ
kvality – V Muzeu Bedřicha Smetany se jich zachovalo šest,
dvě z fotografi’ byly otištěnŽ v publikaci ke 100.
výroč’ založen’ př’rodn’ho divadla v Š‡rce, z kterŽ
jsem hlavn’ informace o divadeln’ Š‡rce čerpala.
Kromě Smetanovy ProdanŽ nevěsty se na š‡reckŽm reperto‡ru
objevila cel‡ řada dalš’ch děl. Jmenuji zejmŽna: Jan
Výrava, pojedn‡vaj’c’ o střetu sedl‡ků s vrchnost’ na Opočensku v roce 1781. Ohromně působila
j’zda na kon’ch, hoř’c’ staven’ a davovŽ scŽny. Hlavn’mi
představiteli byli tehdy Liběna Odstrčilov‡, Miloš
Nový, Růžena Naskov‡, Rudolf Deyl a Karel V‡ňa.
Dramatičnost děje nakonec ještě podtrhla skutečn‡
průtrž mračen, kdy provazce vody padaly na herce i div‡ky z
nichž ti šťastnějš’ se ukrývali pod
deštn’ky. V roce 1914 shlŽdli div‡ci Večer tř’kr‡lový a Osudný manŽvr vytvořený Rudolfem Pisk‡čkem.
Osudný
manŽvr
měl premiŽru v roce 1912 v divadle na Kr‡lovských Vinohradech, kde
ovšem vzhledem k pevně daným prostorům se nemohlo
poč’tat s předveden’m opravdovŽho vojenskŽho manŽvru – v
Š‡rce naopak se opravdový manŽvr s kavalŽrii, se střelbou z děl
a pušek uskutečnil a představen’ sklidilo
neuvěřitelný œspěch. Dokonce se za týden muselo
znovu opakovat. Bylo to posledn’ představen’ v roce 1914, protože
v‡lka tvrdě zas‡hla a divadeln’mu nadšen’ udělala na v’ce
než pět roků konec.
PotŽ se divadeln’ život do
Š‡rky znovu vr‡til, někter‡ d’la se opakovala, novým byla
zejmŽna Slov‡ck‡ princezka opět od Rudolfa Pisk‡čka a
opět s nebývalým œspěchem. Do jednŽ z hlavn’ch rol’ byl
obsazen popul‡rn’ kabaretn’ komik Ferenc Futurista, kterŽho lidŽ
zbožňovali pro jeho nezapomenutelný a někdy i
poněkud drsný humor. Mezi dalš’ š‡reckŽ novinky se
zařadila představen’ V’tězovŽ, Jid‡š Iškariotský, Čapkův Loupežn’k, Psohlavci, J‡noš’k, Madame Butterfly
a dalš’. Zastavme se u dvou posledně jmenovaných. Mahenův
J‡noš’k v režii Stanislava Langera a s
Jaroslavem Vojtou v hlavn’ roli nezklamal. Mahenovo drama sehr‡l v Š‡rce
soubor Tylova divadla z Nusl’ dne 14. května 1922. Madame Butterfly viděla Š‡rka 15. června
1922 a to ve hvězdnŽm obsazen’. Ema Destinnov‡ jako Čo-Čo-San, Richard Kubla jako
B. F. Pinkerton, Emil Burian – Sharpless, Emil Pollert –
strýc Bonz. Bylo to jedinŽ vystoupen’ Emy DestinnovŽ v Š‡rce,
ž‡dnŽ dalš’ se již nekonalo, i když se původně
pl‡novalo vystoupen’ v’c. Ema Destinnov‡ podala prvotř’dn’ výkon, v
ž‡dnŽm st’nu nezůstali ani ostatn’ s—listŽ. Každop‡dně
představen’ uv‡děn‡ po skončen’ prvn’ světovŽ v‡lky v
sobě nesla často motivy vlasteneckŽ, n‡rodně identickŽ, v
n‡mětech se objevovala hrdinstv’ legion‡řů, s’la Sokolstva a
dalš’ obdobn‡ zaměřen’, burcuj’c’ zdravŽ podvědom’ n‡roda.
Posledn’m š‡reckým
představen’m byla inscenace Jan Hus, proveden‡ 6. 7. 1922, představen’ bylo
sehr‡no rusky souborem RuskŽho komorn’ho divadla pod patronac’ Kruhu Starodružn’ků. Autorem dramatu byl b‡sn’k
Alexander Kotomkin. Soubor tehdy vystupoval na
scŽně dnešn’ho Švandova divadla a tvořili ho rušt’
emigranti, kteř’ po Ř’jnovŽ revoluci prchali z Ruska. Po roce 1918 se
u n‡s usazovali, neboť zde nach‡zeli ochranu a nový domov. Dalš’
divadeln’ roky se už potýkaly s důsledky světovŽ krize,
zlat‡ dvac‡t‡ lŽta skončila – Československo sice zas‡hla krize
s určitým zpožděn’m, ale zas‡hla a to nejenom v oblasti
hospod‡řskŽ, ale i soci‡ln’ a politickŽ. V divadeln’ Š‡rce začaly
chybět finance a to č’m d‡le t’m výrazněji. Možn‡,
že se na tom pod’lelo i občasnŽ nevl’dnŽ počas’, kterŽ
představen’ zrušilo. Divadeln’ š‡recký život zanikl.
Naštěst’ nebyl z‡nik definitivn’, každop‡dně ale divadeln’
ticho trvalo v’ce než devades‡t roků. Pak se podařil
několika odv‡žným žen‡m, Janě DivišovŽ, RenŽe NachtigallovŽ a Tať‡ně SoučkovŽ
znovuotevřen’ divadeln’ scŽny v Š‡rce. Proces to byl v’ce než
složitý, ale nakonec byl završen uveden’m ProdanŽ nevěsty v Š‡rce v roce 2005. òspěch
byl fantastický a překonal všechno oček‡v‡n’. Do
Š‡rky putovaly celŽ rodiny už od časnŽho r‡na a v brzkŽm
odpoledni už kolem jeviště a orchestřiště, kter‡
opravdu byla na původn’ch m’stech, nebylo vůbec kam si sednout.
Sedělo se v tr‡vě, mnoz’ byli vyzbrojeni dekami na sezen’,
divadeln’mi kuk‡tky, deštn’ky a pl‡štěnkami, absenci měly
pouze společenskŽ šaty. Š‡rka mnohatis’cový z‡jem
div‡ků v klidu vydržela. Obsazen’ bylo opět hvězdnŽ, sedl‡k
Krušina – Pavel Klečka, Ludmila jeho žena – Iveta
Žižlavsk‡, M’cha – Miloslav Podskalský, Vašek
– V‡clav Lemberk, Jen’k – Aleš Briscein, Kecal – Luděk Vele, choreografie Pavel
Šmok. Bylo to celŽ nezapomenutelnŽ,
podařilo se mi sedět tak blizoučko, že jsem
předevš’m pochod komediantů prož’vala skoro mezi nimi. TakŽ
o rok později se Š‡rka pyšnila dalš’m představen’m ProdanŽ nevěsty a opět s ohromným z‡jmem
div‡ků. V letech 2007 a 2008 oslovila Š‡rku Dvoř‡kova Rusalka. Nebylo snad možnŽ naj’t
vhodnějš’ prostřed’, byla to opravdov‡ poh‡dka se vš’m, co
k n’ patř’. Když vodn’ ž’nky v pod‡n’ Baletu St‡tn’ opery
tančily kolem vodn’ka Luďka Veleho oblečenŽho
do kostýmu, z jehož dokonalosti opravdu přech‡zel zrak, bylo v
obrovskŽm hledišti naprostŽ ticho, lidŽ si už’vali každý
jejich pohyb, každŽ gesto ãHastrm‡nek chce se
ženit, kter‡ z v‡s chce vodu pěnit?Ò Během představen’
sehr‡l svou œlohu i poměrně čerstvý větř’k,
který onu neděli, 2. z‡ř’ 2007 Š‡rkou profukoval.
Poh‡dkovŽ kostýmy vodn’ch ž’nek a z‡voje Rusalky – Heleny KaupovŽ čechral, nadzved‡val je a nechal jejich
snový přelud ještě mnohon‡sobně vyniknout. V
Š‡rce se hr‡t nepřestalo a tak s bl’ž’c’m se
každoročn’m podzimem mohli div‡ci vidět Jakob’na (2009), Libuši (2010), Dalibora (2011), Hubičku (2012) a znovu Prodanou nevěstu (2013). Podzim roku 2014 je teprve
před n‡mi, přesto už se v’, že 6. z‡ř’ poputujeme do
Š‡rky za Dvoř‡kovou operou Čert a K‡ča. A ta bude zřejmě hodně
poveden‡, když je to celŽ v bl’zkosti Čertova mlýna!
Jsem šťastn‡, že se
několika zan’ceným d‡mským duš’m podařilo tuhle
tradici obnovit. Dok‡zaly skoro nemožnŽ. Sama jsem v bezprostředn’
bl’zkosti Š‡rky vyrůstala od svŽho narozen’ a žila zde v’ce
než čtvrt stolet’ – o to v’c si divadeln’ Š‡rky cen’m. V
Š‡rce jsem jako mlad‡ znala skoro každý k‡men. Dnes při
ojedinělých proch‡zk‡ch pokukuji spokojeně po dokonale
zrestaurovanŽ prvorepublikovŽ hospodě Na d’vč’m skoku a od n’ už je jen co by obl‡zkem
dohodil k bývalŽmu Čertovu mlýnu, nad n’mž se divadlo rozkl‡dalo a
dnes znovu rozkl‡d‡. V’ce než osmdes‡t roků Š‡rka zarůstala
keři, stromy a n‡letovými rostlinami a původn’ divadlo zcela
ukryla. Od roku 2005 opět z m’rně upravených porostů
rozd‡v‡ radost všem, kteř’ si sem s podzimem najdou kulturn’ cestu.
Jana Fafejtov‡ - Praha
***
