Miloš Rejchrt: Hrdost na Kriegela
Radn’ městskŽ č‡sti Prahy 2
zam’tli n‡vrh na udělen’ čestnŽho občanstv’ in memoriam
lŽkaři a politikovi Františku Kriegelovi.
Pan’ starostka zdůvodnila
zam’tnut’ t’m, že v œnoru 1948 byl doktor Kriegel
organizačn’m tajemn’kem pražskŽ KSČ a z‡stupcem velitele Lidových
milic’. ãTrouf‡m si ř’ci, že tito lidŽ maj’ krev na rukou. Pro
většinově pravicovou radu jeho dobrŽ skutky
nepřev‡žily ty špatnŽ,Ò řekla doslova.
ZajistŽ i mlad‡ pan’ starostka,
vstoupivš’ do politiky poměrně ned‡vno, m‡ pr‡vo vyrovn‡vat se s
minulost’, kterou nezažila. Však od toho tu historie je, abychom ji
zkoumali, a jelikož v’me, jak kterŽ hnut’, myšlenkový proud a
politický projekt dopadly, můžeme s odstupem času soudit,
zda byly dobrŽ nebo špatnŽ. Po ovoci pozn‡te je. Plody komunistickŽho uchopen’
moci v œnoru roku 1948 byly zlŽ.
Zůst‡v‡ však ot‡zka, jak
bychom se v těch kterých turbulenc’ch dějin zachovali my, ve
jmŽnu čeho a pro jakŽ ide‡ly bychom ve chv’l’ch, kdy je třeba se
rozhodnout buď – anebo, nasadili svŽ s’ly, až i životy. A
zda bychom dok‡zali spolehlivě určit, že to, co se tv‡ř’
jako dobro, a co se většině lid’ tak jev’, je zakuklenŽ zlo.
František Kriegel
měl na rukou krev. Však bojoval už ve španělskŽ
občanskŽ v‡lce a jako frontový lŽkař ve služb‡ch americkŽ
arm‡dy v Barmě za světovŽ v‡lky měl ruce od krve
každodenně. Nu, a tento člověk skutečně bojuj’c’
o spravedlivějš’ svět, nezištný, osobně
statečný, vysoce inteligentn’, vybavený historickou
pamět’ haličskŽho žida, se velkou č‡st života
angažoval v komunistickŽm hnut’.
Je snadnŽ dnes každŽho
prokomunistickŽho aktivistu či i sympatizanta, znect’t, ale
produktivnějš’ pro n‡s samŽ by bylo odsudek odložit a
nejdř’v se pt‡t, č’m byla komunistick‡ vize zp’vaj’c’ch
z’třků tak přitažliv‡, že j’ ve svŽ době podlehli
i osobnosti takovŽho form‡tu, jako byl František Kriegel.
Pokud n‡m někdo – a nemus’
to tentokr‡t být komunistŽ – nevnut’ zase jediný
spr‡vný kl’č k výkladu dějin a cenzuru faktů, tak
při každŽm výroč’ srpnových ud‡lost’ z roku 1968
jmŽno Františka Krigela nemůže
nezazn’t. Jako jediný z československých přestavitelů,
unesených do Moskvy, se zachoval n‡ležitě a dikt‡tu
moskevských soudruhů, ani nalŽh‡n’ svých
pražských soudruhů se nepodvolil.
Poč’tal s t’m, že domů
už se nevr‡t’, ale samostatnost Československa, kterŽ tento kosmopolita
už před v‡lkou zvolil za svou vlast, mu byla cennějš’
než vlastn’ život. Umožnil n‡m, abychom alespoň na
někoho z tehdejš’ch naš’ch politických
představitelů mohli být hrd’. Že bychom jednou mohli
být hrd’ na nynějš’ představitele Prahy 2, na to to zat’m
nevypad‡.
Autor: Miloš Rejchrt –
vys’l‡no Českým rozhlasem 6, 14. 8. 2014
***